Při běhu, jemuž se též věnujete, jste přivázán ke svému vodiči, jak je to při lezení?
Tam to tak není. Když na vás člověk vidí, naviguje vás k chytu podle hodinových ručiček. Když na vás nevidí, jdete za lanem a chyty si hledáte sám. Kolikrát si najdu blbej, nad ním je lepší, ten já ale nevidím. V tu chvíli jsem však rád, že jsem nějaký vůbec našel. Občas si to sám ztěžuju. (smích)
Vnímáte se tak, že jste pro ostatní brzda? Přistane vám někdy tahle myšlenka v hlavě?
Snažím se brzdou nebýt a všem se vyrovnat. Musím se umět sám navázat, umět jistit. Myslím, že nejsem brzdou, občas jen hledám déle chyty, ale ne moc dlouho.
Fotogalerie |
Největší nebezpečí je pro vás co?
Asi úseky s padajícími kameny. Horší jsou terény, kde je hodně šutrů, v tom se hůř chodí a vyčerpává to.
Naposledy jste pokořil Gerlach. Jak dlouho to trvalo?
Nahoru jsme šli ráno v šest, na vrcholu jsme byli kolem poledního. Dolů to pak trvalo déle, sestup je pro mě horší. Když lezu nahoru, můžu lézt po čtyřech a prohlédnout si to rukama.
Kam se chystáte dál?
Vše záleží na financích, které nejsou. Mám připravený projekt Schody do nebe, vymyslel ho kamarád Jan Bednařík, český mezinárodní horský vůdce a v jeho rámci bych chtěl zdolat nejvyšší vrcholy všech světadílů. Postupně se chci dostat i na Mount Everest. Pokud dám Aconcaguu, prý dám i Everest. Vím, že to už vylezl nevidomý americký horolezec. Chci ukázat, že když za něčím jdete a máte vůli, dáte to.
Kolik z oněch sedmi vrcholů již máte za sebou?
Elbrus a Kilimandžáro. Nejsložitější je ale samozřejmě sehnat na to peníze.
Lezete i v zimě?
Ano. Zkoušel jsem lézt i ledy s cepínem. Je to zase jiné, nemusíte hledat chyty. Zkoušel jsem lézt i v mačkách v lavinových svazích.
Vnímáte výšku?
Vím, že jsem vysoko, ale nevím jak. Nemám tak aspoň závrať.
Jako nevidomý přicházíte o vítězný pohled z vrcholu. Mrzí vás to?
Neberu to tak, tenhle pocit je už pryč. Je mi dobře, že jsem to dokázal, že jsem vylezl něco obtížného.
Ráno vstávám se slivovičkou
Ale necháte si výhled alespoň popsat, ne?
Tak to ano.
Dřív jste dělal atletiku, máte za sebou i maraton. Za kolik jste ho uběhl?
Celý jsem ho dal za čtyři hodiny a asi čtyři minuty. Samozřejmě s vodičem, sám můžu leda posilovat nebo běhat na trenažéru. Bez pomoci bych mohl boulderovat, ale to mě nebaví.
Proč se nezkusíte v některé disciplíně probojovat na paralympiádu?
Nejsem vyloženě soutěžní typ. Všechno dělám rekreačně. Běhám jen kvůli fyzičce. Ale nikdy neříkej nikdy.
Jste typ asketického sportovce, nebo si někdy skočíte i do hospody?
Na pivo rád. Ráno si dám malinkého panáčka slivovičky na vypálení červíka.
Stravu řešíte?
Hlídat stravu? Nic takového! Jím všechno, co mi chutná. Jen když mám před závodem, trošku se omezím.
Pracujete v prezidentské kanceláři, jak jste se k téhle práci dostal?
Dělám tam vnitřního kurýra, roznáším poštu po kancelářích. Nastoupil jsem tam už v roce 2000, ještě za Václava Havla. Končil jsem střední školu, hledal jsem si práci, tak jsem zkusil napsat na Hrad. Vyšlo to. Jsem rád, že mám práci, že jsem mezi lidmi.
Přinesete psaní i "nejvyššímu"?
Občas se dostanu i prezidentovi. Potkávám ho spíš na chodbách, zdraví mě jako první slovy "Á, pan kolega horolezec".
Marně hledám pod stolem psa, tak mě napadá, jak se dostáváte do práce?
Jezdím autobusem a metrem. Jezdil bych rád autem, ale silnice jsou pro mě příliš úzké. (smích) Psa nemám, celé dny nebývám doma, bylo by mi líto nechávat ho tam.
Jaké plány máte do budoucna?
Snažím se být skromný, nechtít všechno hned. Chci najít finance a dokončit svůj projekt. A chtěl bych si najít partnerku a nebýt sám.
