Rozhodnutí o tom, které zvíře do ní patří, nebude nikdy jednoznačné. Záleží totiž na tom, po jakém kritériu sáhnete. Například v počtu lidských obětí vedou jednoznačně moskyti přenášející malárii, kteří stojí život dvou až tří milionů lidí ročně. Stejně nebezpečné jsou z tohoto pohledu mouchy tse-tse nebo krysy.
Jedním z nejjedovatějších živočichů světa je na druhou stranu had taipan menší. Disponuje mimořádně účinným jedem, jeho uštknutí by dokázalo zabít stovku lidí, jenže – zatím není naštěstí známá žádná jeho lidská oběť. V našem seznamu jsme přihlédli k oběma faktorům.
Kobry
Hned po moskytech by se na žebříčku lidských obětí pravděpodobně umístily kobry, které najdete především v Asii. Odhaduje se, že ročně stojí život padesáti tisíc osob. Jedná se o velmi hbité a rychlé hady, kteří sice většinou útočí až v okamžiku, kdy se cítí ohroženi, nicméně dokážou svými čelistmi stisknout oběť a vstříknout do rány jed i opakovaně.
Jeden gram kobřího jedu zabije osmdesát lidí a kobra ho má v zásobě dvojnásobnou dávku. Při uštknutí je do rány vstříknut neurotoxin, který napadá nervový systém a způsobuje rychlou zástavu dechu.
Štíři
Mimořádně výkonnými zabijáky jsou i štíři. Mezi nimi je potom nekorunovaným králem štír smrtonoš (Leiurus quinquestriatus), který disponuje nejúčinnějším jedem ze všech zástupců tohoto živočišného druhu. Na vrub si připisuje víc než tři čtvrtiny všech úmrtí způsobených štíry (těch je celkem přibližně pět tisíc ročně).
Pokud ho nechováte doma v teráriu, největší pravděpodobnost, že vás bodne, máte v pouštních oblastech Afriky. Jestliže k tomu dojde, rozhodně si toho všimnete, je to velmi bolestivý zážitek, který doprovází bolest břišních svalů, škrábání v hrdle a zvýšené slinění. Objeví se pěna kolem úst, začnete se silně potit a postupně dostanete křeče. V okamžiku, kdy vám ochrnou dýchací svaly, jste se přiblížili k finále svého života.
Buvol africký
Afričtí domorodci mu přezdívají "černá smrt" a každoročně stojí život přibližně pěti set lidí. Obrovské nebezpečí tkví v jeho naprosté nevypočitatelnosti. Obrovští býci, kteří měří v kohoutku 1,4 až 1,7 metru a váží téměř jednu tunu, se dokážou chovat plaše i velmi útočně a agresivně.
Zejména pokud se cítí ohrožen, rozeběhne se proti oběti rychlostí až pětapadesát kilometrů v hodině a útočí na ni svými silnými rohy. Ty dokážou probodnout i lebku. Jeho oběti umírají na rozsáhlá vnitřní zranění a buďte ujištěni, že se jedná o velmi bolestivou smrt. Navíc buvol většinou neútočí sám, ale přidává se k němu několik dalších jedinců z početného stáda.
Hroch obojživelný
Hroši se označují za nejnebezpečnější zvířata Afriky především kvůli zuřivosti, s níž dokážou zaútočit. Samci mohou vážit až 3 200 kilogramů a vzhledem k tomu, jak působí neohrabaně, byste možná nečekali, že dokážou velmi rychle utíkat (v běhu hravě předčí člověka) a ve vodě plavou rychlostí až třicet kilometrů v hodině.
Klame tělem. Hroch vypadá neohrabaně a docela dobromyslně. Mnohé jeho oběti proto překvapí, jak bleskurychle umí běhat a s jakou agresivitou si je podá.
Útočí na kohokoli, kdo narušuje jejich teritorium, a zejména pokud mají mláďata, jsou velmi agresivní a zuřiví. Často útočí na domorodce plavící se na loďkách, ale výjimkou nejsou ani napadení na souši. Pokud člověka neutopí, způsobí mu svými sedmdesát centimetrů dlouhými špičáky rozsáhlá vnitřní zranění nebo ho rozdupou. Každý rok touto strašnou smrtí zahynou přibližně dvě stovky lidí (některé zdroje uvádí až pět set obětí za rok).
Homolice mapová
Vypadá naprosto nenápadně a klidně byste si ji, kvůli její fotogenické ulitě, vzali domů jako suvenýr z dovolené. Jenže sběr těchto mušlí může být tím posledním, co ve svém životě uděláte.
Všichni zástupci takzvaných homolic jsou jedovatí, ale absolutním rekordmanem mezi nimi je homolice mapová. Můžete na ni natrefit například v Indii, na Zanzibaru nebo na Filipínách a vzhledem k tomu, že žije v mělké vodě, není setkání s ní až tak úplně vyloučené.
Protilátku na jed homolice mapové lidstvo zatím nenašlo.
Jedna kapka jejího jedu by údajně vystačila na usmrcení dvaceti lidí. V některých částech světa se jí přezdívá "cigaretový šnek", protože poté, co do vás zabodne maličkou jehličku napuštěnou jedem, máte čas vykouřit si poslední cigaretu, než se nadechnete naposledy.
To je ale značně přehnané tvrzení, mnohem častěji se totiž uvádí, že smrt po žahnutí nastane do několika hodin. Jed má paralyzující účinky a způsobí ochrnutí dýchacích svalů. Nemusíte se alespoň zatěžovat hledáním lékařské pomoci, protože protijed stejně neexistuje.
Odranec pravý
Angličané říkají této zvláštní rybě stonefish, protože na první pohled připomíná kámen. Její mimořádné maskovací schopnosti ji sice chrání před útoky predátorů, ale bohužel jsou také důvodem, proč na ni občas některý potápěč nechtěně sáhne rukou nebo šlápne nohou.
Odranec dokonale splývá s prostředím. tím spíš se můžete stát jeho obětí.
Pokud by se vám to přihodilo, buďte si jisti, že to byl poslední čin, kterého jste se ve svém životě dopustili. Odranec pravý, jak se tato ryba správně jmenuje, je totiž považován za nejjedovatější rybu vůbec. Pětatřicet jedových žláz má u tvrdých ploutevních paprsků, které jsou schopny proniknout i tenčí podrážkou. Po bodnutí nastává šok a ochrnutí dýchacích svalů, protijed je sice známý, ale většinou se nestihne podat, protože jed odrance působí velmi rychle. Ročně podlehnou jedu odrance přibližně tři desítky plavců, povětšinou u břehů Austrálie.
