Spadneš, sotva na to vlezeš, varovali mě někteří "znalci" z cyklistického oboru.
Ale nespadnu, už jsem zkusil ledacos, umím to i trochu v terénu a mám cit pro rovnováhu, oponoval jsem.
Nakonec jsem nespadl, ale nebylo to vůbec snadné...
Vyzkoušel jsem si už sjezd ve sjezdařské kombinéze, náročný freeride s airbagem, ledové klapačky Martiny Sáblíkové. Teď nově jízdu na superčasovkářské "koze". Takovém kole, na jakém jedou Kreuziger i další profi jezdci právě teď časovky Giro d'Italia nebo už brzy Tour de France.
Jaké to je? Jedním slovem nářez. Je to hodně vratké a bolí to. Ale jede to jak raketa. Kdyby mi bylo 20, dám se možná na časovku. Tady nic neošidíte. Tohle je příšerná disciplína. Musíte mít sakra sílu, také kumšt, umět šlapat a přitom sedět, ani se nehnout. Hlavu dole, ruce u sebe, vršek fixovaný jak sfinga, ale spodek jako motor a nohy jako písty. Je to neuvěřitelně bizarní kombinace.
A musíte umět překonat bolest. Protože tahle úžasná a zároveň totálně úchylná disciplína, která často rozhoduje Giro, Tour i Vueltu, bolí tak, že si to zprvu neumíte představit. A přitom jste tak trochu elita, protože pod sebou máte stroj z karbonu, který vyvíjeli ve větrném tunelu a stojí i víc než 200 000 korun. Zjistil jsem ostatně, že máloco se tolik podobá letadlu.
Ale pojďme k věci. Náš test tentokrát není jen o pocitech novináře-amatéra, ale i o výkonu, číslech a wattech. Cílem je ověřit, že časovkářské kolo (v našem případě špičkový stroj BMC TM02) a aero doplňky umožňují rychlejší jízdu, protože poskytují jezdci významnou výhodu (úsporu) v jízdě proti chronometru. A pokud možno kvantifikovat, jak velkou.
Porovnali jsme tedy "běžné" závodní silniční kolo na straně jedné a špičkový časovkářský speciál vybavený těmi nejlepšími aero doplňky na straně druhé. Abychom mohli sledovat úsilí vynaložené při jízdě, dovybavili jsme obě kola měřičem wattového výkonu PowerTap, který dokáže zaznamenat každou vteřinu nejen rychlost jízdy a otáčky pedálů, ale hlavně úsilí vyvinuté jezdcem. Tedy jeho výkon ve wattech.
Během testování na měřeném rovinatém úseku 5 + 5 kilometrů jsem se snažil pocitově udržovat rovnoměrné tempo na úrovni zhruba 80 % svého dlouhodobého maxima. Na měřiči wattového výkonu to odpovídalo zhruba hladině 235 W.
Porovnáním a rozborem záznamů wattových a rychlostních křivek jsme pak došli k následujícím závěrům:
- jízda na klasickém kole s běžnými ráfky výkonem 235 W odpovídala průměrné rychlosti 33,1 km/h,
- jizda na časovkářském speciálu s diskovým kolem a vysokým ráfkem vpředu stejným výkonem odpovídá průměrné rychlosti 39,6 km/h.
Aniž bych tedy vynaložil větší úsilí, byla jízda na časovkářském speciálu o celých 6,5 km/h rychlejší, což dává úsporu celých 11 minut 47 vteřin na každou hodinu jízdy. Na 180 kilometrové trati Ironmana by to už přineslo téměř celou jednu hodinu k dobru!
Pokud bychom měli provést rozbor, jak se součásti časovkářské výbavy podílejí na celkovém efektu úspory, pak bychom došli k tomuto pořadí:
Úspora za hodinu:
1. Pozice 40 %
2. Kola 30 %
3. Rám 20 %
4. Přilba 5 %
5. Kombinéza, návleky na tretry 5 %
Celkem: 100 %
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že nejdůležitější pro dobrý výkonu je časovkářský posed – tedy pozice jezdce při jízdě. Úspora může být dokonce až 2× větší než při použití nejšpičkovější rámové sestavy. Čím je ale jezdec přivyklejší jízdě na časovkářském speciálu, tím může jeho výhod víc využít. Já jsem se v tomto případě s jízdou na "koze" teprve seznamoval, což mne dost limitovalo.
Následují kola (tedy zadní disk a vysoký přední ráfek), až po nich teprve vlastní rám, přilba, kombinéza a další detaily. Pro někoho možná překvapivou důležitost "rychlých" kol před absolutně nejdražší komponentou – rámem, lze vysvětlit poměrně jednoduše.
"U kol, na rozdíl od rámu, se jedná o rotující komponent, kde dopředná rychlost jednotlivých částí se mění během jediné otáčky kola od nuly po dvojnásobek dopředné rychlosti jezdce," vysvětluje šéf společnosti Speedweaponry a také dovozce kol BMC Robert Kleinert. "Tedy v rozmezí 0 až 100km/h, přičemž při pohybu a v zatáčkách je navíc kolo vystaveno výraznému bočnímu proudění," dodává.
Například firma Zipp, světová jednička v oblasti kompozitových ráfků a diskových kol, podle Kleinerta vykazuje u svých kol oproti klasickému hliníkovému ráfku úsporu 14–37 wattů v závislosti na typu kola, což třeba na 40kilometrovou časovku činí 42 uspořených sekund u nejnižšího aero-ráfku až po 124 uspořených sekund u nejrychlejšího disku Super-9.
Graf nahoře: rychlostní profil – porovnání absolutních rychlostí v jednotlivých úsecích trati (žlutá – běžné kolo, červená časovkářský speciál). Graf dole: výkonový profil – záznam změn aktuálního výkonu (žlutá – běžné kolo, červená časovkářský speciál)
Na tomto disku je uplatněna celá řada patentů firmy Zipp, z nichž za všechny uveďme například rozšířený profil disku ve tvaru "toroidu" na vnějším obvodu diskového kola. Ten pomáhá vytvářet negativní odpor disku. Miniaturní prohlubně, kterými je doslova poset povrchu disku, dokonce i včetně galusky, pomáhají udržet laminární proudění kolem disku.
Celkový závěr? Časovkářský speciál je skutečně o hodně rychlejší než "normální" závodní silniční kolo. Tím hlavním rozdílovým faktorem je ale celkově jiný, aerodynamičtější posez, teprve na dalších místech jsou moderní technologie, materiály a superdoplňky. Vysoká rychlost je zároveň vykoupena značně nekomfortním pocitem z jízdy. Rychlá časovka prostě bolí a není ani náhodou pro běžné cyklisty.
(Test byl proveden ve spolupráci s centrem Speedweaponry: www.s1w.cz)
