Po mnoha zprávách a telefonátech, v nichž nám čtenáři vyjadřovali podporu, přišel před pár dny jednoduchý e-mail:
"Zdravím, zaujal mě Váš článek o plánovaném projetí královské etapy Gira. Sám jezdím necelé dva roky, loni jsem najel skoro 4 tisíce kilometrů, z toho 180 kilometrů na Krušnotonu a dvakrát Grossglockner. Letos se mi prozatím podařilo najet ´už´ 2 tisíce kilometrů. Považuji se za absolutního amatéra se vším, co k tomu patří, nevhodná strava, nadváha, nepravidelné tréninky, věnování se třem dětem, z nichž dvě aktivně sportují.
Lákalo by mne zkusit si tuto etapu a proto Vám píšu, jestli by nebylo možné zúčastnit se tohoto extrému s Vámi. Jezdím většinou sám, ale takovouto etapu bych sám jet vzhledem ke své výkonosti určitě nemohl.
Pokud to dám, a věřím, že nakonec snad ano, očekával bych čas okolo 11 hodin. Nemám zájem se zúčastnit Vaší reportáže, spíše bych chtěl využít možnosti jet to s někým výkonnostně podobným. Částečný doprovod bych si zajistil, vyrazil by se mnou i můj kamarád... Dejte vědět, Jiří Ondečko."
Neváhali jsme s Davidem ani vteřinu. Jirku z Děčínska a jeho kámoše bereme do party. Navzdory tomu, že nám to ve svých 35 letech nejspíš nakonec pěkně nandá. Jinak je, zdá se, přesně naše cílová skupina.
Ale hlavně: Bude nás pět. Ve stopách šílené etapy z Caldes na Passo Stelvio se nám tak všem určitě pojede líp.
