Dobrý den,
rád bych vás požádal o radu a názor. Už od gymnázia, tedy už šest let, chodím se svou tehdejší spolužačkou a řekl bych, že spolu máme hezký vztah. Mám ji skutečně rád a dokáži si představit, že s ní už zůstanu. Problém je v tom, že Simona je hodně mateřsky založená.
Prostě miluje malé děti, hrozně ráda se o ně stará a neustále mluví o tom, jak se těší, až bude mít vlastní. Nepřikládal jsem tomu žádnou zvláštní důležitost, ostatně podobně mluví skoro všechny holky. Navíc, jak říkám, počítám s tím, že spolu nejspíš už zůstaneme a v budoucnu bych s ní určitě děti mít chtěl. Také nepochybuji o tom, že bude dobrá máma. V tom problém není.
Problém je v tom, že poslední dobou ohledně dítěte začala docela dost tlačit na pilu. Zatím chodíme oba na vysokou, takže jsem to zatím hrál na to, že nemáme dostudováno a neuživili bychom se. Jenže příští semestr (tedy v létě) máme oba dělat státnice a Simona už předkládá jako hotovou věc, že na jaře počneme, ona bude skládat státnice už těhotná a do práce už nenastoupí.
Podotýkám, že nic takového jsem jí neslíbil. A navíc je to pro mě hrozně brzo. Chtěl bych chvíli pracovat, vybudovat si postavení, vydělat peníze, chvíli cestovat a prostě si pár let užívat svobodného života. Nechci, aby to znělo povrchně, ale beru to jako nejlepší období, kdy konečně budeme mít nějaké finance a žádné závazky. Nechci se hned uvázat k rodičovským povinnostem.
Zkoušel jsem o tom se Simonou mluvit, ona ale nechce ani slyšet o tom, že bychom měli dítě ještě o nějaký ten rok odložit. A navíc už se k tomu začala stavět hrozně ultimativně. I když to zatím ještě přímo nezaznělo, všechno směřuje k tomu, aby mi řekla, že buď budeme mít dítě, nebo se rozejdeme. Skutečně bych o ni nerad přišel, záleží mi na ní, ale už nevím, co mám dělat.
Díky za každou radu,
Šimon
(redakčně kráceno)
Šimone,
děkujeme za váš dotaz. Chápu, že stojíte před velmi zásadním dilematem a dle vašeho popisu situace si bohužel troufám tvrdit, že budete muset skutečně volit mezi dítětem a pokračováním vztahu. Můžete si samozřejmě zkusit s přítelkyní na toto téma ještě promluvit, ale vzhledem k dosavadnímu vývoji a vašim předchozím zkušenostem to bude zřejmě bezpředmětné. Obávám se, že v tomto případě si budete muset sám pro sebe uspořádat a srovnat své priority a podle nich se rozhodnout.
PoradnaSvé otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz, zodpoví je psycholožka Bára. |
Na jednu stranu píšete, že počítáte se společnou budoucností a se svou partnerkou byste jednou děti chtěl mít. Přirozeně se tedy nabízí otázka, zda je skutečně tak důležité odložit početí dítěte o několik let. Váš vztah je dlouhodobý, jeden druhého dobře znáte a lze očekávat, že vaše rozhodnutí mít spolu děti a zůstat spolu se ani za několik let nijak výrazně nezmění (mluvím samozřejmě pouze o pravděpodobnosti, nikoli jistotě).
Jestliže vám na vašem vztahu skutečně záleží, můžete se k této záležitosti postavit tak, že čím dříve své potomky zplodíte, tím dříve budou dospělí, osamostatní se a vy si budete moci užívat "svobody" v době, kdy vaši vrstevníci budou ještě muset plnit rodičovské povinnosti.
Na stranu druhou je možné považovat nátlak vaší partnerky a její urputnou touhu počít dítě za manipulativní chování. Ačkoli z její strany zatím ještě nebylo ultimátum explicitně vyřčeno, její chování a poznámky k němu jasně směřují. Naprosto rozumím tomu, že na tento způsob komunikace, který má jasné rysy vydírání, nechcete přistupovat.
Ačkoli je touha vaší partnerky po dítěti nesmírná, v rámci funkčního vztahu by vždy měla být schopná najít jiný způsob komunikace a ochotu k hledání kompromisu. Otázkou také zůstává, nakolik jste vy sám rodinně založený a nakolik je pro vás důležitá kariéra, cestování a další zážitky a charakteristiky spojené se životem bez závazků rodičovství. Pokud by ve vás měla zůstat hořkost, která se postupem času obrátí proti vaší partnerce, bude tím v důsledku nejvíc trpět vaše dítě. A potom by šlo o skutečně vysokou cenu, kterou byste všichni zaplatili.
Obávám se však, že zanalyzování vašich priorit a zvážení všech pro a proti můžete udělat pouze vy. Stejně tak musíte dospět pouze vy k rozhodnutí, zda vám stojí za to obětovat své plány a představy (byť možná na několik let), nebo zda chcete obětovat svůj vztah.
Psycholožka Bára
