Když se objevily první záběry z Roswellu v Novém Mexiku, odkud měl Baumgartner vzlétnout, halila startovací plochu ještě tma. Když roztrpčeně opouštěl po zrušení celé akce gondolu obřího balonu, bylo jasné světlo - pokus se totiž od rána tamního času kvůli povětrnostním podmínkám po pět hodin odkládal.
"Doufáme, že se později dostaví lepší podmínky. Zachytili jsme náznaky, že by mohly výškové větry ustat. Jsou to jen náznaky, rádi bychom ale těžili z toho, pokud k tomu skutečně dojde," neztrácel odpoledne našeho času optimismus meteorolog z Baumgartnerova týmu Don Day. "Každý z týmu je připraven, jen budeme čekat o trochu déle."
Už se zdálo, že na jeho slova dojde. Baumgartner si oblékl skafandr, jeho tým rozbalil a začal nafukovat balon a udělal poslední odhady toho, kde Baumgartner po skoku přistane. "Vždycky jsme si mysleli, že to bude v krajině ryzího štěstí," reagoval na zprávu jeden z uživatelů Twitteru.
Spletl se, přípravy skončily zklamáním. Po půl osmé večer našeho času sice opravdu odstartoval přímý přenos a dobrodruh vlezl do kapsule, nakonec ji však musel opustit. Spustil se totiž silný vítr, který představoval přílišné riziko. Štáb podle listu Forbes vysvětlil, že výstup balonem je po samotném seskoku druhou nejriskantnější částí celého pokusu a že by ho mohl ohrozit i slabší vítr.
Forbes dodal, že Baumgartner se o celou akci pokusí znovu ve středu 10. října, později však technický šéf projektu sdělil, že k opakování může dojít nejdříve ve čtvrtek 11. října.
Dlouhý sen
Na příležitost dosáhnout rychlosti 1 100 kilometrů v hodině čekal Rakušan, jemuž se říká Nebojácný Felix, dlouhé roky. Se společností Red Bull, která projekt financuje, začal pokus o prolomení rychlosti zvuku připravovat v roce 2005, v roce 2010 však projekt zastavila žaloba podnikatele Daniela Hogana. Ten tvrdil, že mu firma nápad odcizila. Poté, co dal projektu Red Bull Stratos soud zelenou, zabraly další dlouhé měsíce pečlivé přípravy.
V Roswellu v Novém Mexiku měl vynést odvážlivce na hranici vesmíru v neprodyšné gondole gigantický balon o objemu 850 tisíc kubických metrů naplněný heliem. V naprosté tmě, která nahoře vládne, měl Baumgartner skočit z výšky 36 576 metrů dolů, aby se šest minut řítil k zemi volným pádem. Při něm měl podle výpočtů dosáhnout nadzvukové rychlosti 1 100 kilometrů v hodině.
Pokud ve středu 10. října pokus vyjde, překoná Baumgartner nejen rekord ohledně seskoku z nejvyšší výšky, ale též ohledně nejvyšší rychlosti dosažené při volném pádu, nejvyššího letu balonu s lidskou posádkou a nejdelšího volného pádu.
Zatím je jako skok z největší výšky v análech zapsán výkon plukovníka amerického letectva Joe Kittingera. Ten v srpnu 1960 seskočil ve skafandru z výšky 31 300 metrů a právě on Baumgartnerově týmu s přípravami pomáhal.
Při přípravě na překonání Kittingerova rekordu absolvoval Baumgartner dva seskoky. Letos v březnu se vrhl z výšky 22 kilometrů a letěl rychlostí 580 kilometrů za hodinu, v srpnu se poté nechal vynést 29 tisíc metrů nad Zemi a při volném pádu, který trval tři minuty a 48 sekund, se řítil rychlostí 864 kilometrů v hodině.
Kromě posunutí mety o notný kus dál je cílem projektu shromáždění dat pro vědecké výzkumy týkající se zvýšení bezpečnosti při vesmírných cestách a možnosti opustit kosmickou loď ve velkých výškách.
Baumgartnerova výbavaPadáky Ve schráně na zádech má Baumgartner dva padáky, hlavní a rezervní, a stabilizační padák, který v případě nutnosti zabrání, aby jeho tělo nekontrolovatelně rotovalo. Stabilizační padák však chce dobrodruh použít jen v absolutní nouzi, aby neztratil rychlost a překonal rychlost zvuku. Spouští se tlačítkem na Baumgartnerově rukavici – je třeba ho zmáčknout na tři vteřiny – a je to první stabilizační padák pro nadzvukovou rychlost. Popruhy nesou dvě kyslíkové lahve, které vystačí na deset minut, a vpředu je ovládání hlavního a rezervního padáku. Hlavní padák o velikosti 25 čtverečních metrů se neotevírá automaticky, Baumgartner ho rozevře sám ve výšce 1 524 metrů. Pro bezpečné použití padáku musí letět rychlostí menší než 277 kilometrů v hodině. Ručně se ovládá i rezervní padák, spouští se však i automaticky, a to tehdy, pokud by Baumgartner ve výšce 600 metrů překonal vertikální rychlost 35 metrů za sekundu. Skafandr Bude Baumgartnerovou jedinou ochranou, než dosáhne po seskoku bezpečí nižší atmosféry. Chrání před teplotou v rozsahu od minus 32 do plus 38 stupňů Celsia. Dokáže zabránit chorobě z dekomprese a ebulismu, tedy tomu, aby se ve výšce nad 19 tisíci metry začala parašutistovi vařit krev. Plášť skafandru je z ohnivzdorných a chladuvzdorných materiálů. Jeho "mozkem" je zařízení ve velikosti hokejového puku, které ve všech výškách udržuje tlak. Helma Je těžká 3,6 kilogramu a bude Baumgartnera zásobovat stoprocentním kyslíkem. Její hledí je chráněno tepelným okruhem před zamlžením a zamrznutím. Pomocí vestavěných sluchátek a mikrofonu bude parašutista udržovat kontakt s kontrolním stanovištěm na Zemi. CYPRES 2 Je elektronické automatické aktivační zařízení, něco jako Baumgartnerova třetí ruka. Pokud Baumgartner nebude z jakéhokoli důvodu moci spustit jeden ze svých padáků, CYPRES 2 automaticky aktivuje v stanovené výšce a času rezervní. |
