Hned poté, co Baumgartner bezpečně přistál zase zpět v Novém Mexiku, se dění točilo právě kolem kapsule. Štáb musel počkat, až ji gigantický balon, který se nahoře rozepjal do objemu 850 tisíc kubických metrů, dopraví nad příhodný otevřený prostor a na dálku ji od balonu oddělit.
Okamžitě poté se nad ní rozevřel padák. Nejprve měřil v průměru jen pět metrů a dovolil tak kapsuli padat rychlostí 37 kilometrů v hodině, ve výši 6 096 metrů se padák rozvinul do třiceti metrů v průměru a pád gondoly se zpomalil na asi 22 kilometrů za hodinu.
K Zemi klesala asi čtyřiadvacet minut, aby dopadla 88 kilometrů východně od místa, odkud v Roswellu startovala vzhůru. Při přistání se měkce svalila na záda, dveře, jimiž nahoře Baumgartner vykročil ven, byly otočené nahoru k nebi.
Ve chvíli, kdy kapsule balon opustila, se z něj začalo vypouštět helium a spadl na Zem asi patnáct minut po kapsuli.
Hledá se kapsule
Na kapsuli čekal dvanáctičlenný tým s pěti náklaďáky a terénním vozidlem. Místo dopadu načrtl meteorolog týmu Don Day, systém globální navigace a měřicí systémy, a to tak dobře, že když gondola dopadla, byli od ní technici vzdálení necelých 275 metrů.
A nedočkali se jen kapsule. Věří, že zatímco na přistání čekali, slyšeli aerodynamický třesk, když Baumgartner překonal rychlost zvuku. "Mnozí z nás jsou z leteckého prostředí. Dívali jsme se jeden na druhého a nevěřili jsme. Ten zvuk známe," řekl šéf týmu, který měl gondolu na starost, Jon Wells.
Když kapsule spadla, tým nejprve vypnul systémy kapalného kyslíku a dusíku a Wells zdokumentoval data, která ukazovaly přístroje v kapsuli při přistání. Poté tým vypnul patnáct kamer, které kapsule nesla, a uložil nahraná data. Odborníci z firmy Sage Cheshire Aerospace, která kapsuli po pět let vyvíjela, následně vyřadili z provozu zbývající systémy. Cestou do Roswellu ještě tým naložil splasklý padák. V následujících měsících se vědci budou věnovat vyhodnocování všech údajů, které přístroje zachytily.
