Malé příčiny mívají velké následky a platí to i pro zapalovač Zippo, který tehdy ještě neexistoval a nikdo netušil, že existovat bude.
Dusný letní večer roku 1931. Taneční dýchánek spojený s večeří v Bradford Country Clubu v pensylvánském Bradfordu. Místní smetánka se má bavit, ale George G. Blaisdell se nudí.
Naštěstí.
Není v tom sám. Když si vyjde zakouřit na terasu, protože se mu nechce tančit a otravují ho prázdné řeči o politice, najde tam známého, který si dává cigaretu. A to je okamžik, od něhož se všechno začne odvíjet.
Když si muž zapaluje druhou - dovnitř se mu taky očividně nijak nechce - všimne si Blaisdell, že má divný zapalovač. Je dost nevkusný. Mosazný a humpolácký. K muži, který je oblečen elegantně jako džentlmen, se vůbec nehodí. Blaisdell po letech vzpomínal, že se málem rozesmál.
A tak se ho na to Blaisdell zeptá: "Jste velmi dobře oblečený. Proč si neopatříte zapalovač, který by se k vám hodil?"
Známý se zřejmě lehce urazí, protože odpoví jen stručně. "Vždycky to funguje," odsekne.
A tím to začalo.
Blaisdell celou noc přemýšlel, protože dostal nápad. Velká krize byla na vrcholu a každý hledal, jak by se chytil a vydělal peníze. Kdo měl nápad, mohl prorazit. Taky Blaisdell si celé měsíce lámal hlavu. A tohle se mu zdálo jako dobrá myšlenka.
Protože lidé obraceli každý dolar, mělo úspěch to, co bylo levné, praktické a vydrželo. Jako ten zapalovač.
Byl z Rakouska a pro naše (pra)pradědečky by nebyl nijak závratným vynálezem. Používali ho už za první světové války. Podobné se vyráběly i ve Francii a Německu. Kovový benzinový zapalovač s víčkem, které se sundávalo a když se po zapálení cigarety zase nasadilo, plamen jednoduše zdechl.
Blaisdell si co nejrychleji obstaral od rakouského výrobce výhradní práva na prodej zapalovačů v Americe. Aby zapalovač vypadal líp, nechal víčka pochromovat a zvýšil cenu na jeden dolar.
Pokud si však myslíte, že tím začal jeho úspěch, jste na omylu.
Byl to propadák.
Musel na to jít jinak.
Tak to udělám sám
A tak v roce 1932 vyrobil vlastní zapalovač na stejném principu. Pronajal si prostor nad autodílnou na Boylston Street v Bradfordu, platil za něj deset dolarů měsíčně, a najal tři lidi. Nakoupil vyřazené stroje a nářadí, stálo ho to dohromady 260 dolarů, a začal dávat dohromady vlastní zapalovač.
Změnil především dvě věci. Zapalovač byl o něco menší, aby se vešel do dlaně. A víčko připevnil přímo k zapalovači tak, aby se odklánělo, ale pořád bylo jeho součástí. Kuřák si tak mohl zapálit jednou rukou a druhou třeba řídit auto. Kolem knotu ještě udělal zábranu proti větru, a to bylo všechno.
Vlastně ne. Zbývalo ještě jméno. S tím byl však hotový rychle.
Byla to doba, kdy Amerikou vítězně táhnul zip. Obyčejný kovový a praktický zip. Zipper. To slovo se Blaisdellovi líbilo. Znělo jako kliknutí jeho zapalovače. Ale aby se nedostal do křížku s majiteli práv na zip, nakonec udělal malou kličku. Zapalovačům dal jméno Zippo, což je přepis hovorově, tedy lajdácky, vysloveného slova zipper.
Pak už zbývalo jen se zamyslet nad obchodní politikou. Cena se zvýšila na 1,95 dolaru. A aby měl zapalovač nějaký dobrý marketingový trik, který by táhl pozornost, Blaisdell začal nabízet ke každému zapalovači doživotní záruku. Dokud ho nevyhodíte, vždy vám ho opravíme zdarma.
"Děkujeme vám za možnost obsloužit váš zapalovač," psalo se v průvodních dopisech, s nimiž firma do osmačtyřiceti hodin vracela opravené kousky. A lidem se to líbilo.
TipRozhodně se podívejte na youtube.com na pár triků, jak zapalovat zippo jako artista. Stačí napsat do vyhledávače slovo "zippo" a na týden máte o zábavu postaráno. |
Takhle to v roce 1932 začalo. Před několika dny firma Zippo oslavila osmdesátiny. A v létě, přesně 5. července, se slavilo taky. To když prodala kousek s pomyslným pořadovým číslem 500 000 000. Tedy půl miliardy.
To už byl zapalovač dávno ikonou známou po celém světě. Ale mezi lety 1932 a 2012 bylo přece jen třeba udělat ještě spoustu věcí.
Chtělo to fištrón
Tajemství zippa totiž není jen v kliknutí, ale v šikovnosti firmy. Třeba tohle: nejdřív byl zapalovač jen hladký, nic na něm nebylo. Ale pak přišel nápad: když mají lidé naše výrobky na celý život, měli by je snadno rozeznat, pokud jich je na stole třeba víc. A hlavně by měly mít "duši", jakou jim chce majitel vdechnout.
To se udělalo prostě. Kdo chtěl, mohl si nechat vyrýt na zapalovač svoje iniciály. Nebo jméno. Nebo třeba čtvereček, když mu to udělalo dobře. Podkladem byly různé barvy. Když jste chtěli udělat radost strýčku Jimovi z Oklahomy, věnovali jste mu zapalovač s nápisem Jim, Oklahoma.
Kromě toho se prodávaly zapalovače s kovovými insigniemi, na nichž byli třeba pejsci nebo slavný Opilec, obrázek chlapíka, který přebral a objímá tyč plynové lampy.
Další zlom přišel v roce 1936. Firma Zippo nabídla rafinérii Kendall reklamní zapalovače, na nichž bylo logo společnosti, ropná věž. Dobrý nápad: Kendall jich objednal pět set, aby je rozdával svým obchodním partnerům jako drobnou pozornost.
Zippo - ideální dárek pro milovaného tatínka
Společnost Zippo v tomhle nebyla asi úplně originální, ale zato byla tak úspěšná, že je považována za průkopníka tohoto druhu marketingu. Adresovala všemožným firmám letáky, v nichž nabízela možnost použít zapalovače jako kapesní obchodní reprezentanty. A firmám a institucím se to líbilo.
Brzy byly na světě zapalovače, které jako pozornost používaly sportovní kluby, univerzity, letecké společnosti, byly na nich také postavy z komiksů, filmové ikony či slavná turistická místa, odkud si člověk mohl odvézt jako suvenýr nebo dárek právě zippo.
A pak přišla válka.
Kultovní hračka
Když Američané napochodovali na bojiště, zaměřila firma veškerou výrobu na armádu. Protože najednou nebyly lepší kovy, začaly se zapalovače vyrábět z oceli. Aby na slunci nepouštěly prasátka a neprozradily tak majitele, byly matné a černé.
A vojáci si je oblíbili. Nebyly drahé, zato oplývaly spolehlivostí. Celé tisíce mladých mužů najednou zjišťovaly, že tenhle zapalovač nesfoukne vítr, že hoří, i když spadne na zem, a nevadí mu vlhkost v džunglích Pacifiku či když během monzunu leje a leje. Ale daly se s ním dělat i jiné věci. Třeba si s ním trochu ohřát jídlo. A samozřejmě to byla hračka, protože způsobů, jak zippo otevřít a škrtnout takřka čarodějnickým způsobem, je snad deset.
Když válka skončila, věděla o zippu celá Amerika. Žádná událost v dějinách tolik nezvýšila jeho popularitu.
Po ní se stal zapalovač kultovní záležitostí. V 50. letech byl pro chlapce důkazem jejich zasvěcení, iniciačním předmětem a dokladem, že se z nich vyloupli muži. Dobře to vystihuje reklama z roku 1954. Na ní je šťastný a rozzářený mladík zřejmě po školním plese, jenž má na tváři stopy po rtěnce. To však není to nejpodstatnější. Všemu totiž dominuje zapálený zippo, který je v popředí reklamy s textem: "A dala mi zippo!"
Pak taky samozřejmě přišel Vietnam.
Zlost a zoufalství. "Až zemřu, pohřběte mě tváří dolů, aby mi mohl celý svět políbit zadek."
Svědectví o nihilismu zplozeném válkou: "I když jdu údolím ve stínu smrti, nebojím se zla, protože já jsem ten nejkrutější mother f....r v údolí."
Duch hnutí hippies: "Jen když moc lásky překoná lásku k moci, jedině tehdy bude šance na skutečný mír."
Během války se stal zapalovač Zippo pro vojáky nepostradatelný. Ryli do něj jména míst, kde sloužili, psali na něj své stesky i vtipné poznámky. Na jeho plameni si v případě nouze přihřívali dávky potravin, lesklý povrch posloužil jako zrcadlo nebo jako prostředek k záchraně, protože se jím dalo signalizovat letadlu "Pozor, tady jsem!" V dutinkách uvnitř zapalovače nosili vojáci sůl, kterou si sypali do vody, aby ji dodávali tělu, které o ni pocením ve výhni džungle přicházelo.
A dokonce zachraňoval životy. Vyrojilo se pár příběhů o tom, jak měl někdo zippo v náprsní kapse a přesně tam ho trefila kulka, která už dál neprolétla.
Možná ano, možná ne. Ale rozhodně to ladí s legendou.
Disidenti v armádě. "Black Power!"
"Vietnam 71-72. Proč já?"
"F..k Communism"
Díky ní jsou nyní mnohé zapalovače Zippo vysloveně cennými sběratelskými kousky, některé se prodávají za desetitisíce dolarů. Existují webové stránky jako zippomania.eu, zapalovač se objevil ve více než 1 500 filmech od Apocalypse Now po Pomádu. Celé generace považovaly za nutné umět zapálit zippo dvěma dotyky o vnější šev džín na stehně a ti, kdo to nezkoušeli, aspoň vědí, oč jde, když se řekne zippo.
V posledních desetiletích to bylo pro zippo trochu horší, protože Amerika přestávala kouřit. A taky se objevily novinky, jimž dali přednost ti, kteří se pohybují v nehostinném prostředí.
Ale ne všichni. Zeptejte se třeba horolezců. Mnozí vám řeknou, že když mají vsadit na něco, co je nezradí ve vysoké nadmořské výšce, mrazu a větru, sáhnou po zippu.
