Feona Attwoodová vyučuje kulturní studia na Middlesex University, Clarissa Smithová se věnuje oboru sexuální kultura na univerzitě v Sunderlandu a sdílejí názor, že pornografie je tak významným fenoménem, že si zaslouží zájem vědy. Porn Studies, jak se bude jejich časopis, jehož se ujalo prestižní vydavatelství akademických publikací Routledge, má zkoumat souvislost sexuality, genderu, rasy i třídní příslušnosti a historický vývoj pornografie ve všech jejích variacích.
Argument zakladatelek Porn Studies je pádný. Podle některých odhadů, uvádí server guardian.co.uk, představuje porno až třicet procent internetového provozu a návštěvnost pornografických stránek každý měsíc předčí čtenost Twitteru a serverů Amazon a Netflix dohromady. "Televize a filmy byly zkoumány ze všech možných úhlů pohledu. Agentura BBC byla podrobně rozebírána historiky, lidmi, co se zajímají o pracovní podmínky, řešilo se vše od jejího účetnictví po filmování, ohledně porna se ale nic podobného nikdy nepodniklo," stěžuje si Atwoodová.
Doba se mění, pornografii se věnuje víc a víc vědců, neexistuje však platforma, na níž by se všechny jejich materiály soustředily. To chce Attwoodová se svou kolegyní změnit. "Loni jsme organizovaly konferenci nazvanou Sexuální kultury, přijeli delegáti z jednadvaceti zemí a všichni byli nadšení a zapálení. Proto jsme obě měly pocit, že přišla ta pravá chvíle," líčí, jak nápad na založení revue Porn Studies vznikl.
Ne všichni představitelé světové akademické obce to ale považují za dobrý nápad. Tedy souhlasí, že pornu by se věda věnovat měla, ale mají výrazné pochybnosti o složení redakční rady chystaného časopisu.
Je totiž prý složena z bezvýhradných zastánců porna.
V radě sedí i školitelka análního sexu
"Shodneme se na tom, že pornografie a porno-kultura zasluhuje více kritické pozornosti, jako skupina akademiků, aktivistů, odborníků na otázku násilí, zdravotníků a pedagogů jsme však hluboce zneklidněni záměry časopisu, jeho zaměřením a jeho redakční radou, která jednomyslně straní pornografii," píše se v petici, kterou podepsalo přes devět set osobností.
Stojí za ní kampaň Stop pornografické kultuře, k jejímž zakladatelům patří socioložka z Boston's Wheelock College Gail Dinesová. Na adresu dvou zakladatelek a celého redakčního týmu Porn Studies nemá jediné smířlivé slovo. "Jsou jako popírači klimatických změn. Pocházejí ze stoupenců pornografie a popírají tuny a tuny výzkumů, které dokumentují negativní dopady porna," tvrdí a členy rady obviňuje z toho, že publikují ničím nepodložené závěry.
Na redakčním osazenstvu vadí kritikům především jedno jméno: Tristan Taormino. Bez jakýchkoli pochyb originální žena píše o pornu, označuje se za jeho feministickou stoupenkyni, živí se jako sexuální lektorka, spisovatelka a přednášející, zvou ji na semináře takové univerzity jako Yale, Princeton či Columbia. Jenže, a to je háček, který kritikům vadí k nepříčetnosti, se Taormino též pohybuje v pornografické branži, vlastně z ní vzešla a nikdy ji nepustila. Hrála ve třech filmech pro dospělé a bezpočet nejtvrdších porno filmů režírovala, mezi jinými je autorkou kultovního dvoudílného průvodce análním sexem a podobných manuálů o orálním sexu, ženském orgasmu a bodu G. Všechny jsou tak explicitní, že to víc již nejde.
Právě ona a další členové redakce jsou "roztleskávačky porno-průmyslu", tvrdí Dinesová: "To, že se nabízejí jako neutrální autority, je k smíchu. Mějte časopis, ale dodržujte v jeho redakční radě pluralitu názorů – a ta tady schází, vždyť tam je pornografka, můj bože!"
Atwoodová i Smithová ale volbu redakce brání. Taormino je v ní podle nich mimo jiné jako autorka knihy o feministickém pornu, další kontroverzní osobnost Violet Blue jako přední světová bloggerka o sexu.
Válka o porno
Nejde ale jen o osoby, spor se vede o hodnocení pornografie samotné. Podle Attwoodové má porno negativní reputaci nezaslouženě. "Spousta věcí o pornu se akceptuje bez jakýchkoli důkazů. Přijala se myšlenka, že dívky si holí intimní ochlupení kvůli pornu, že je porno čím dál násilnější k ženám, že porno už vidělo každé dítě mladší deseti let. Je k tomu ale velmi málo solidních, pádných důkazů," říká.
Nad těmito slovy její odpůrkyně omdlévá. "Naprostý nesmysl! Proč se dívky holí? Víme, že je to kvůli pornu. Protože ochlupení kvůli němu kluci nesnesou. Mluvila jsem s odborníky a anální znásilnění je na univerzitních kolejích stejně tak častým jevem jako znásilnění do vaginy. Odkud to asi pochází?" ptá se řečnicky Dinesová.
Důkazů o nebezpečných dopadech porna je podle ní spousta. "Víme, že je porno čím dál násilnější. Zásadní výzkum z roku 2010, který se věnoval padesátce největších porno webů a DVD, zjistil, že devadesát procent jejich obsahu zahrnovalo psychické či fyzické hrubé zacházení se ženami. To je skutečný výzkum založený na empirických základech. To jejich výzkumy nestojí na důkazech!" obviňuje své odpůrkyně.
Porno a násilí: souvislost?
Celý spor však nelze odepsat jako pouhé akademické třeštění, varuje server guardian.co.uk a dává slovo Fioně Elvinesové z londýnské organizace pomáhající obětem znásilnění. "Pracujeme s oběťmi a to, co porno páchá, vidíme každý den," tvrdí a přidává svou osobní zkušenost s dvěma zakladatelkami Porn Studies. Když o své zkušenosti z praxe mluvila na konferenci, které se účastnila i Attwoodová a Smithová, odmítly ji prý s tím, že to není výzkum.
Internet je přitom podle ní plný fotek a videí nedospěle vypadajících dívek, jak jsou například zavlečeny na parkoviště a znásilňovány. Kolegyně z jejího sdružení podnikly jednoduchý výzkum, zadaly do vyhledávače slova "rape porn" ("rape" je v angličtině znásilnění) a zjistily, že 86 procent vyhledaných stran obsahovalo znásilnění dívek do osmnácti let, 75 procent scény se střelnou zbraní či nožem, 43 procent ukazovalo ženy, které násilníci zdrogovali, ve 46 procentech bylo znásilnění spojené s incestem.
Klipy spojené se znásilněním nečekají někde ve skrytu internetu, nabízejí je i největší mainstreamové porno weby. Podle redaktorky listu Observer zachycují některé simulovaná znásilnění, jiná však skutečná znásilnění skutečných žen.
Proti pornu zvedá hlas i Sue Berelowitzová z britské kanceláře pro dětská práva. Podle výzkumu jejího týmu existuje souvislost mezi sledováním pornografie a těmi, kdo se dopouštějí sexuálního násilí. "Pracovali jsme se spoustou mladých, kteří dělali věci, o nichž by bylo obtížné snít, pokud by je předtím někde neviděli. Měli jsme jedenáctiletou dívku, kterou znásilnilo deset čtrnáctiletých až patnáctiletých chlapců. Jeden z nich ve svědectví uvedl, že to bylo jako v pornofilmu."
Co mi má stát mluvit do masturbování?
Z druhého konce debaty se ale ozývá protest, že komplexní problém nelze řešit moralisticky, jako by porno bylo jen buď dobré, nebo špatné, nic mezi tím. "Jak kvůli výzkumu, tak kvůli oddechu jsem zhlédla opravdu mnoho, mnoho pornografie a mohu vás zjistit, že ne všechna pornografie je násilná," píše v listu New Statesman feministka Laurie Pennyová.
A varuje, že feministky a všichni, kdo chtějí zastavit sexuální násilí, by se měly mít na pozoru před tím, aby sdílely pozice s konzervativci a státními cenzory. "Nechci žít ve světě, kde bude o tom, nad čím mohu masturbovat, rozhodovat vláda a pár vybraných konzervativních feministek," píše.
Cílem by mělo být vymýcení sexismu, ne porna, vyzývá Pennyová, varuje před cenzorskými choutkami státu a dodává: "Dosáhnout radikálních cílů konzervativními prostředky je navýsost obtížné."
