Dobrý den,
rozhodl jsem se vám napsat, protože si už nevím rady a marně se snažím pochopit, zda je chyba ve mně, nebo v mé partnerce.
Mně je osmadvacet, přítelkyni o rok víc. Poprvé jsme spolu chodili, když mi bylo asi dvacet jedna, po třech měsících jsem se s ní ale rozešel, protože jsem byl v té době emočně tupý a nechtěl jsem jí ublížit. Po pár letech jsme se začali znovu vídat a stali se z nás "kamarádi s výhodami". Asi po roce, kdy jsme náš "vztah" založili pouze na občasném sexu, jsme si oba uvědomili, že je nám spolu vlastně dobře, a začali jsme spolu regulérně chodit. Aktuálně plánujeme společné bydlení a bavíme se o svatbě, dětech atd. Navenek vypadá vše krásně a idylicky.
Mě však trápí, že se přítelkyně vůči mně absolutně verbálně neprojevuje. Nikdy mi neřekla, že mě miluje, a když jsem se jí na to zeptal, odpověděla, že bych to snad měl poznat z jejího chování. Když jsem jí lásku vyznal já, jen odpověděla, že ona mě miluje taky. Je pravda, že když jsme spolu, je vše perfektní, držíme se za ruce, dáváme si pusinky, hladíme se po zádech a vlasech. Všechno vypadá skvěle a já se skvěle cítím.
Problém nastává v okamžiku, kdy spolu nejsme: na moji SMS, že mi chybí, odpoví většinou po několika hodinách, za tři roky se mi stalo pouze několikrát, že jsem dostal SMS s podobným textem od ní. Několikrát jsem se s ní o tom snažil promluvit, ale dostalo se mi odpovědi, že verbálně své city prostě neumí vyjadřovat a že jsme si takové věci nikdy nepsali a neříkali, tak proč s nimi teď začínat.
Když jsem s ní, snažím se hrát hrdinu, ale když s ní zrovna nejsem, užírám se myšlenkami na to, jestli mě skutečně miluje. Už jsem se několikrát přistihl, že přemýšlím, jestli kromě mě nemá ještě někoho jiného. Nejsem přehnaně žárlivý, i proto jsem se toho, co se mi honí hlavou, lekl.
Další věcí je, že se chová dost sobecky. Když se dohodneme, že mi zavolá, řekněme kolem sedmé, je z toho půl desátá a ani ji nenapadne říct "promiň". Mrzí mě, že postrádá určitou dávku empatie a neuvědomuje si, že se na telefon od ní těším. Bojím se, že za nějaký čas mi tato "verbální tupost" a sobecký přístup začnou přerůstat přes hlavu a povedou k rozpadu našeho vztahu.
Kromě toho si za posledního půl roku nevzpomenu na případ, kdy sex iniciovala ona. Připadám si jako věčný sexuální loudil, spíme spolu asi tak jednou týdně.
Oba teď máme novou práci, která je hodně náročná, a chápu, že se musíme soustředit na start nové kariéry a je to pro nás období plné stresu a změn. O to víc bych ale ocenil, kdyby mi byla psychickou oporou, jako se snažím být já jí. Změnil jsem kvůli ní práci a vrátil se zpět do rodného města, kde žije. Vlastně jsem od základu překopal svůj život, ale přijde mi, že ona není ochotná udělat směrem ke mně žádný ústupek.
Myslím, že v komunikaci ve vztahu problém nemáme, snažíme si říkat vše, ale i přestože jsem dal ohledně téhle věci svou nespokojenost najevo několikrát, nic se nezměnilo. Ptám se sám sebe, zda nejsem jen momentálně přehnaně přecitlivělý, nebo zda je to něco, co je opravdu zásadní a co může znamenat začátek konce.
Díky,
Dalibor
(redakčně kráceno)
Dalibore,
děkujeme vám za dotaz. Pokusím se reagovat na všechny uvedené výhrady, které ke své přítelkyni máte.
Co se týká vašeho podezření, že by partnerka mohla mít milence, troufám si tvrdit, že pouze na základě její neochoty verbálně vám projevovat své city na nevěru skutečně nelze usuzovat. Každý člověk je jiný a city ventiluje jiným způsobem. Zatímco někdo potřebuje projevovat emoce veřejně, jinému je to nepříjemné. Pokud je vaše přítelkyně spíše introvertního založení, nemusí jí verbální citové projevy příliš vyhovovat. Z kontextu vašeho dopisu navíc soudím, že se tímto způsobem projevovala, či spíše neprojevovala, od začátku vašeho vztahu. Jestliže tato zdrženlivost vyplývá z její povahy, je velmi nepravděpodobné, že by se dokázala, byť by vám chtěla vyhovět, takto zásadním způsobem změnit.
PoradnaVaše otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz. Zodpoví je psycholožka Bára. |
Z vašeho dopisu není zcela zřejmé, zda se situace v sexuální oblasti změnila až v poslední době, nebo zda jste se s nedostatkem její iniciativy potýkali už od začátku vztahu. Pokud to vyplývá z jejího introvertního založení, zásadnější změny docílíte jen těžko, nicméně je samozřejmě možné, že je to důsledek vaší současné stresující situace (změna zaměstnání).
Píšete, že nemáte problém s komunikací, proto bych vám doporučila vsadit právě na tuto "kartu". Zkuste si s přítelkyní promluvit o tom, kde vnímá problém ona a jaké navrhuje řešení. Jestliže jde například skutečně o důsledek únavy z nového zaměstnání a celkově náročné situace, možná by uvítala více relaxačních aktivit (delší předehru, masáže apod.).
Váš pocit celkově nedostatečné podpory, které se vám od ní dostává, je značně obecný pojem, který je pro vaši partnerku možná jen obtížně uchopitelný. Zkuste si s ní proto promluvit o zcela konkrétních věcech, které byste uvítal. Ale místo vytýkání věcí, které vaše přítelkyně neudělala, spíše vyzdvihněte ty, které vás potěšily a jichž si vážíte.
Ptáte se, zda jde o zanedbatelné problémy, nebo zda tyto výhrady časem přerostou v zásadní rozpory. Obávám se však, že na tuto otázku znáte odpověď jen vy sám. Osobní hranice má každý člověk jinde a co jednomu nevadí, může být pro druhého nepřekonatelný problém. Navíc tyto hranice nejsou neměnné, takže i když například teď seznáte, že jste ochoten určité chyby tolerovat, za několik let pro vás mohou být nesnesitelné a naopak. Proto bych vám doporučovala řešit vaše výhrady k přítelkyni aktuálně a nikoli do budoucna.
Snažte se sám sobě odpovědět na otázku, zda pro vás ve vztahu převažují klady, nebo zápory právě teď, v současnosti. Vaše další rozhodování by se mělo odvíjet právě od toho.
