Dobrý den,
prosím vás o radu.
S manželkou jsme spolu osmnáct let, máme desetiletého syna, dcerka začala chodit první rok do školy. Moje žena je velmi neurotická, ale v poslední době se mi zdá, že její chování už není normální. Chorobně žárlivá byla vždycky, dělala mi veliké scény, ale teď už "startuje" kvůli každé maličkosti a já toho začínám mít dost.
Když byla na mateřské dovolené, měli jsme obrovskou manželskou krizi a tehdy jsem poprvé pomyslel na rozvod. Svědkem jejích výbuchů a na to navazujících hádek byly bohužel děti, které reagovaly pláčem. Právě kvůli nim jsem ale myšlenku na rozvod zavrhnul a zkusili jsme dát do pořádku, co se jen dalo. Problém je v tom, že se brzy vše vrátilo do starých kolejí. Manželka je velmi cholerická, a i když u ní určitá snaha byla, poslední rok a půl je to u nás velmi špatné.
Snažil jsem se ji přesvědčit, aby šla za zábavou, našla si kamarádky. Mám sice malou, ale prosperující firmu, takže finance pro mě nejsou problém. Ona je však nejraději doma, nechce nikam chodit. Doma se věnuje dětem, hodně uklízí a večer se dívá na televizi a na Facebook. Mnohokrát jsem jí říkal, ať jde cvičit, ale nechce. Přestala o sebe i dbát. Kdysi se mi líbila, taky proto jsem si ji vybral, ale jako by úplně rezignovala na svůj vzhled. Snažil jsem se s ní o tom mluvit … ale hned na mě agresivně vystartovala, že ji hodnotím podle vzhledu a ne podle toho, jaká doopravdy je. Problém je v tom, že já v ní nevidím nic hezkého ani po lidské stránce. Řeknu to otevřeně – zprotivila se mi.
Já jsem velmi činorodý člověk, baví mě veškeré sporty a k tomu vedu i děti. Do práce jezdím na kole, doma mám lezeckou stěnu, v zimě s dětmi lyžujeme. Rád cestuju, poznávám nové krajiny. Manželka večer kouká na telenovelu, u toho neustále něco přikusuje a zapíjí coca colou. Sem tam mi řekne, ať si sednu k ní, ale ta představa, že bych se díval na jeden z těch přihlouplých seriálů a poslouchal, jak křupe lupínky, je pro mě odporná.
Snažil jsem se přijít na to, kdy tento můj odpor vzniknul, a přišel na to, že jsem ho asi nechtěl vidět, až přerostl do situace, která je teď. Co se týče intimní oblasti, nejsem s ní schopen už ani spát, protože se mi opravdu hnusí. Sex jsme na její naléhání měli asi před měsícem, ale musel jsem hodně zapojit představivost, abych měl vůbec erekci. Manželka tuto změnu chování samozřejmě vidí a přisuzuje to nové partnerce. Když jí po pravdě říkám, že občas masturbuji, opět jsem zahrnut výčitkami a podezříváním. Jako každý muž mám své potřeby, ale opravdu si raději vypomůžu sám.
Mám kolem sebe samozřejmě ženy, například manželky svých kolegů či kamarádů. Občas se setkáváme a já nechci srovnávat, ale nevyhnu se tomu. Všude jsou konflikty, nejsem naivní a není mi dvacet let. Ale u všech z nich vidím alespoň minimálně nějakou společnou zálibu. Moje žena mi neustále říká, jak ji unavuje učení s dětmi, praní a žehlení a jak je na vše sama, když já jdu sportovat. Přitom já jsem schopen se o děti postarat, chci, aby někam šla. Vyzkoušel jsem si to mnohokrát, když byla v nemocnici nebo na služební cestě. Naopak bych řekl, že jsou děti se mnou ve větším klidu.
Když spustí hádku, není k zastavení a vědomě do ní zatahuje i dcerku (syn nás má rád oba, ale řekl bych, že ke mně má blíž). Intervaly mezi hádkami se zkracují a důvody jsou jakékoliv. I když si nerozumíme, vždy jsem se snažil rodinu zachovat "kvůli dětem." Teď však začínám pochybovat a myslím si, že bych měl – právě kvůli dětem – k rozchodu sáhnout. Manželka tvrdí, že mě miluje a nechce, abych ji opustil, že to nepřežije a něco si udělá. Jsem s rozumem v koncích.
Děkuji za váš názor – pomůže mi jakýkoliv pohled.
Petr
Petře,
děkujeme vám za dopis. Je z něj patrné, že jste se snažil popsat všechny aspekty vaší situace i že se očividně snažíte najít řešení, které bude nejméně bolestné pro vaše děti. Ráda bych vám proto vyjádřila uznání za zodpovědný a zralý přístup k problému, který máte. Chápu, že dlouhodobé soužití s člověkem, s nímž už máte jen málo styčných bodů a dlouhodobě si nerozumíte, je velmi náročné pro všechny zúčastněné.
PoradnaVaše otázky a problémy nám pište na e-mail redakce@xman.cz. Zodpoví je psycholožka Bára. |
Nepíšete, jak dlouho tento stav trvá, a je samozřejmě v pořádku, že jste se snažil zachovat manželství, pokud jste měl pocit, že jde o nejlepší variantu pro vaše děti. Otázkou je, zda tento stav platí i nadále a zda je pro ně udržení vztahu stále tím nejlepší řešením. Píšete, že děti reagují na vaše hádky špatně, hádáte se i před nimi a navíc ještě manželka do hádek zapojuje dceru. Takové situace musí znamenat pro děti obrovský stres a důležité je zvážit, zda ve vaší rodině pro děti dlouhodobě převažují pozitiva či negativa.
Měl byste si promluvit s manželkou o tom, zda jí aktuální stav vyhovuje, nebo by uvítala změnu (případně jakou). Pokud ji skutečně pravidelně pomáháte s domácností a dětmi a ona přesto odmítá jakékoli jiné aktivity či čas věnovaný sama sobě, obávám se, že už toho příliš udělat nemůžete. Důležité je, aby měla možnost realizovat se i mimo okruh rodiny, ale pokud tuto variantu setrvale odmítá, nemůžete ji k tomu přirozeně nutit. Klíčová je v této oblasti především její iniciativa a zájem.
Obávám se, že váš problém už zasahuje velmi hluboko a budete ho jen těžko řešit sami. Velmi bych vám proto doporučila, abyste společně navštívili odborníka, který vám se vzájemnou komunikací pomůže a pomůže vám překlenout vaše rozpory - bude-li to možné. Přeji vám hodně štěstí.
Psycholožka Bára
