Začne to úplně nenápadně. Ráno se necítíte tak docela ve své kůži, dopoledne už vám začne "plavat" žaludek a v poledne vyzvracíte i tu trochu polévky, kterou jste si dali k obědu. Máte pocit, že vám někdo obrátil žaludek naruby a prozaicky řečeno: jde to z vás horem i spodem. V pravidelných intervalech se k tomu připojí žaludeční křeče, které vás ohýbají do předklonu. Cítíte se slabí jako dítě a i obyčejná cesta na toaletu (a že tam jste prakticky nepřetržitě) je pro vás vrcholným výkonem.
Přitom si ovšem nejste vědomi, že byste pozřeli nějakou rizikovou potravinu, a pokud je vám známo, nikdo z vašeho okolí střevní chřipkou netrpí. Váš žaludek však zatím vytrvale odmítá mít cokoli společného byť i s čistou vodou. A ačkoli máte pocit, že už skutečně neexistuje nic, čeho by se vaše zažívací ústrojí ještě mohlo zbavit, stále zvracíte a průjem vás také neopouští. Tento zoufalý stav může trvat od několika hodin po několik dnů. Pak se vám pozvolna začne dělat lépe, postupem času už váš žaludek přijme i takový luxus, jako je kousek suchého rohlíku. Za pár dní vám potom zůstanou na střevní chřipku už jen vzpomínky ve formě dočasného váhového úbytku a několika šťavnatých historek.
Noroviry ve vzduchu
Ať už tomu říkáte jakkoli (střevní chřipka, žaludeční viróza...), správný název onemocnění, které vám dokonale "vyluxuje" trávicí systém, zní virová gastroenteritida. Jejím původcem může být hned několik druhů virů, přičemž nejčastěji jsou pod ní podepsány takzvané noroviry. Jediný způsob, jak se jimi můžete nakazit, je skrze ústa. Noroviry nelze vdechnout, pokud chcete popsat jejich šíření detailně, jednoduše je musíte spolknout, byť i mikroskopickou, částečku kontaminovaných zvratků či výkalů nemocné osoby. Není přesně známo, jak dlouho dokáží viry přežít mimo tělo hostitele, záleží na teplotě prostředí a dalších faktorech.
Pokud se nakazíte, samozřejmě to nutně neznamená, že jste nepříliš čistotní a například si nemyjete ruce, klidně se totiž můžete nakazit i v situaci, kdy někdo ve vaší blízkosti zvrací, droboučké kapičky se rozptýlí ve vzduchu a vy je spolknete (nebo se třeba usadí na vašem oblečení, na které si potom sáhnete a záhy si olíznete nedostatečně umytý prst). Ať už dojde k přenosu jakkoli, noroviry jsou natolik infekční, že můžeme být v podstatě rádi, že způsobují "jen" takové nepříjemnosti, jako je zvracení, průjem, bolest hlavy, horečku, bolest svalů a žaludeční křeče.
Abyste měli o infekčnosti norovirů přesnější představu, měli byste vědět, že jedna "zvracecí epizoda" nemocného člověka obsahuje přibližně třicet milionů virů. K tomu, abyste se nakazili, stačí od deseti do sta virů. Při zvracení odletují droboučké kontaminované kapky až čtyři metry daleko a dokáží nakazit padesát až sedmdesát procent všech osob, které s nimi přijdou do styku. Představte si tedy situaci, kdy asistujete na záchodě nemocnému potomkovi: následně si můžete být téměř jisti, že střevní problémy navštíví i vás. A mimochodem, infekční jste ještě minimálně čtyřiadvacet hodin po odeznění všech příznaků.
Válečné tažení norovirů
Jak je tedy možné, že zpočátku tak nepatrné množství virů napáchá v těle takovou spoušť? Viry nutně potřebují hostitele, aby se mohly množit a využít svůj potenciál. Jakmile je tedy spolknete, nejprve se ocitnou ve vašem žaludku. Navzdory obecnému přesvědčení však hlavní škodu nepáchají viry při svém průchodu tímto orgánem, ale v okamžiku, kdy se dostanou do tenkého střeva. Tam je totiž ideální prostředí k jejich množení, což viry také okamžitě začnou dělat. Napadají buňky a přinutí je, aby vytvářely jejich vlastní kopie, vznikají tak tedy kopie virů. Samotné buňky přitom zahynou. Než se virům podaří zmnožit se na dostatečně velké množství, aby se projevily příznaky střevní chřipky, trvá to přibližně dvanáct až osmačtyřicet hodin.
Mezitím váš imunitní systém zaregistruje umírající buňky a vyšle do boje protilátky, které dokáží viry deaktivivovat. Během tohoto "boje" pociťujete typické symptomy střevní chřipky. Zvracení, průjem a žaludeční křeče tedy kupodivu nezpůsobují viry jako takové, je to (pravděpodobně evolučně podmíněná) odpověď našeho těla na infekci, kdy se organismus zoufale snaží zbavit váš trávicí trakt vetřelců. Ve skutečnosti však našemu tělu zvracení nijak nepomáhá, protože viry se nerozmnožují v žaludku, ale v tenkém střevu. Jakmile protilátky viry deaktivují, začne se vám dělat lépe a vy se proti tomuto konkrétnímu kmenu virů stanete imunní. Rozhodně se však neradujte, protože v záloze číhají tisíce dalších, proti kterým ještě protilátky vyrobeny nemáte.
