Už si ani nepamatujete, kdy jste měli poprvé pocit, že se na vás všichni kolem dívají a pozorují každý váš krok. Jenže zatímco zpočátku vás sledovali pouze občas, teď už nedělají nic jiného. A to nejsou zdaleka všechny podivné věci, které se ve vašem okolí dějí. Když jste donuceni ke změně chování, musíte například jet do práce jinou autobusovou linkou než obvykle, padne na vás obrovská tíseň a zřetelně slyšíte, jak lidé kolem vás komentují a odsuzují vaše chování, i když se samozřejmě tváří úplně nenápadně. Někdy se vám stane, že věci kolem vás ztrácí tvar a jako by se rozpíjely. Jindy zase mají úplně nesmyslné barvy. Žijete v neustálém napětí, že se stane něco zlého, a dost vás udivuje, že to ostatní berou tak lehkomyslně a zdá se, že je to vůbec netrápí.
Vaše okolí si často stěžuje na to, že jste zmatení, nevypočitatelní a není vám příliš rozumět. Ale copak je možné chovat se jinak, když si vaše myšlenky žijí svým vlastním životem, neposlouchají vás a máte pocit, že s nimi manipuluje i někdo zvenčí? Není tedy divu, že jste podráždění a ztrácíte zájem o běžné věci. Také vaše mezilidské vztahy se nevyvíjejí příliš pozitivně, protože vás lidé kolem soustavně obelhávají. Mají na vaši adresu spoustu poznámek, i když se tváří, že mlčí. Kritizují vás za vaše údajně nevhodné chování, zatímco vy se zachováváním svých rituálů snažíte pouze oddálit katastrofu, která hrozí. Už nevíte, komu se dá věřit, a máte z toho skutečně špatný pocit a depresi, takže se raději držíte od lidí dál.
Nenápadný začátek
Většina lidí se domnívá, že schizofrenik je někdo, kdo se jednoho krásného rána probudí a uslyší ve své hlavě hlasy, které mu sdělují, že po něm jdou mimozemšťané. Jenže tak tomu není. Ve skutečnosti začíná schizofrenie plíživě a sluchové halucinace jsou jen jedním z mnoha možných příznaků. Obvykle se nejprve objevují takzvané nespecifické příznaky, kdy je nemocný depresivně naladěný, izoluje se od ostatních lidí nebo nedokáže prožívat emoce stejně jako předtím. Nemoc propuká obvykle v období od dospívání do třiceti let a postihuje ve stejné míře muže i ženy. Stejně tak, oproti běžně rozšířenému názoru, není pouze jedna schizofrenie, existuje mnoho různých typů této duševní choroby.
Přesná příčina schizofrenie zatím není známa. Dřívější teorie předpokládaly, že jí je například nadměrný stres. V současné době má nejvíc zastánců takzvaná dopaminová teorie. Podle ní dochází při onemocnění k abnormální funkci mozku, respektive k narušení pochodů v jeho určitých částech v důsledku nadbytku dopaminu.
Dopamin je neurotransmiterem, který zajišťuje spojení mezi jednotlivými neurony. V případě schizofrenie je dopaminu příliš velké množství a tedy dochází k přenosu nadměrného množství informací. Zjednodušeně řečeno, mozek je jimi zahlcen a není schopen je všechny zpracovat, respektive odlišit podstatné od nedůležitých. Dochází pak ke zkreslenému vnímání reality, kdy nemocný například jednomu náhodnému pohledu, který k němu vyšle spolucestující v autobuse, přikládá nadměrnou důležitost a vyvodí si z něj, že je sledován a tak dále. Ostatně právě na blokování dopaminových receptorů se zaměřují léky, které lékaři na schizofrenii předepisují.
Stresové spouštěče
Zatím však není zcela jasné, proč k těmto abnormalitám dochází. Předpokládá se, že souběhem několika faktorů. Nezpochybnitelnou roli má v otázce schizofrenie dědičnost. Předpoklad k onemocnění se zvyšuje, pokud schizofrenií trpěl někdo z rodičů (míra, kterou by dědičnost na rozvoj onemocnění měla mít, se podle jednotlivých zdrojů liší od deseti do padesáti procent). Rizikové jsou z tohoto pohledu i komplikace v těhotenství nebo při porodu. Stále je však řeč o předpokladech, mohou se aktivovat akutním psychickým stresem - spouštěčem schizofrenie může být například úmrtí někoho blízkého, výpověď ze zaměstnání, ale například i stěhování a další situace, které kladou velké nároky na psychiku. Pro osoby s rizikovým předpokladem schizofrenie je velmi nebezpečná i konzumace alkoholu nebo užívání drog, které může onemocnění odstartovat.
Protože spektrum schizofrenních poruch je velmi široké, stejně rozsáhlá je i škála jejích příznaků. Všem společná je ztráta kontaktu s realitou. Mohou se objevovat halucinace (vizuální, sluchové, čichové a dokonce i hmatové), bludy. Častá je zmatenost, otupělost, deprese i jakési křeče, záškuby a nekoordinované pohyby. Lidé s výrazně rozvinutými schizofrenickými symptomy nejsou často ani schopni každodenních úkonů, jako je například základní hygiena. Intenzita symptomů však není z dlouhodobého hlediska stejná a kolísá. Důležité je uvědomit si, že schizofrenie není ničí chyba a nejde zvládnout pouhou vůlí. Je nutné navštívit lékaře, který předepíše patřičné léky, které vrátí do „přetíženého“ mozku řád.
