Počasí už začíná odpovídat jaru a vy si blahopřejete, že jste zimu přežili bez výraznější virózy a dokonce se vám podařilo prokličkovat i chřipkovou epidemií. Večer si jdete lehnout jako obyčejně a cítíte se naprosto normálně, v noci se ale vzbudíte a máte pocit, že jsou to snad vaše poslední minuty v životě. Máte suchý, štěkavý kašel, sípete, bolí vás v krku a pocit, který zažíváte, kdykoli polknete, se vůbec nedá popsat.
Mnohem horší je však to, že nemůžete pořádně dýchat, lapáte po dechu a cítíte se obdobně, jako kdyby vám krk svíral šílenec, který se vás rozhodl uškrtit. Bojujete o každý nádech a jen stěží dokážete svému vyděšenému okolí sdělit, co se s vámi vlastně děje. Vaše myšlenky víří od infarktu k mrtvici a vaši panikařící blízcí vám zavolají sanitku, abyste se po několika desítkách zoufalých minut dozvěděli, že máte laryngitidu, kterou jste považovali za nemoc vyhrazenou batolatům. A to ještě nevíte, že kdybyste měli zvláštní smůlu, mohli jste se skutečně udusit.
Útok virů
Všechno kolem laryngitidy se odehrává v hrtanu, podle kterého ostatně získala i svůj název. Za normálních okolností vdechujeme vzduch nosem a ústy a vdechnutý vzduch proudí do hltanu (stejnou cestu urazí i sousta zkonzumovaného jídla), v jeho dolní části však pokračuje do hrtanu. Je to trubice tvořená chrupavkami, která je spojena průdušnicí. Uvnitř hrtanu jsou umístěné hlasivky (což jsou vlastně vazy) a celý hrtan je vystlán sliznicí, pod kterou se nachází vazivo.
Laryngitida je vlastně zánětem hrtanu, který může mít řadu příčin, nejčastěji je však způsoben viry. Z nich potom za ni nejčastěji můžete „poděkovat“ takzvaným parachřipkovým virům (případně adenovirům, RS virům nebo chřipkovým virům). Jakmile se viry dostanou do hrtanu, napadnou buňky sliznice, jejímž úkolem je hrtan chránit. Přinutí buňky, aby začaly vytvářet jejich kopie, a masivně se množí.
Co s tím
|
Zánět postihne hlasivky, které ztratí své vibrační schopnosti. Otok, který je se zánětem spojen, situaci samozřejmě nijak nevylepší. A protože náš hlas vzniká právě rozkmitáním hlasivkových vazů proudem vzduchu vycházejícím z plic, je to také důvod, proč začnete chrapět nebo dokonce ztratíte hlas úplně. To je však jen předzvěst toho, co přijde.
Otok hrtanu
Váš imunitní systém vyhlásí v důsledku virového útoku poplach a snaží se situaci ze všech sil zvládnout. Následkem toho vám stoupne tělesná teplota. Horečka však nemusí laryngitidu nutně doprovázet, někdy může onemocnění probíhat i bez zvýšené teploty.
Největší problém je však v tom, že vazivo, kterým je vnitřek hrtanu vystlán, je velmi řídké a obsahuje velké množství cév. Při zánětu pak snadno prosákne a má tendenci pojmout velké množství tekutiny. Logickým důsledkem toho je potom zúžení průsvitu hrtanu. Hrtan tedy oteče zevnitř a množství vzduchu, které jím zvládne projít, je mnohem menší. To vede k dušení a lapání po dechu, které je pro laryngitidu typické. Situaci ještě zhoršuje skutečnost, že při akutní laryngitidě otéká nejčastěji nejužší část hrtanu pod hrtanovou příklopkou. Pocit dušení a dechové nedostatečnosti je častější u dětí, protože jejich hrtan je užší než u dospělých, ale při silném zánětu se objevuje i u dospělých.
