Výzkumu, jehož výsledky publikoval magazín Journal of Sexual Medicine, se účastnilo téměř tři sta zdravých pánů, kteří vědcům přiznali, jak vypadá míra jejich fyzické aktivity. Vědci ji přitom dělili na sedavou, mírně aktivní, středně aktivní a velmi aktivní. Tím však zpovídání respondentů neskončilo, vypovídali též o svých sexuálních funkcích, včetně schopnosti, kvality a frekvence erekce.
Výsledky seznaly, že muži, kteří se mohli pochlubit častějším cvičením, se pyšnili i lepšími sexuálními funkcemi. Častější cvičení přitom představuje úroveň osmnácti metabolických ekvivalentů (MET) za týden. Metabolický ekvivalent je hodnota, která odráží jak celkovou dobu cvičení, tak jeho intenzitu, a vyjadřuje klidovou spotřebu kyslíku na kilogram tělesné hmotnosti. Vyčísleno prakticky, obnáší kategorie častějšího cvičení dvě hodiny týdně namáhavějšího cvičení, jako je běh či plavání, tři a půl hodiny středně náročného cvičení nebo šest hodin lehkého.
Studie není první, která poukázala na příznivý vliv fyzické aktivity na sexuální funkce, je však premiérovou, pokud jde o jeho vliv na pány různých ras. Zatímco předchozí výzkumy se zaměřovaly výhradně na bělochy, aktuální výzkum zahrnoval i podstatné procento Afro-Američanů. „Toto je první studie, která spojila prospěšnost cvičení ve vztahu k lepším erektilním a sexuálním funkcím v rasově pestré skupině respondentů,“ uvedla Adriana Vidalová z autorského týmu v tiskovém prohlášení.
Její kolega Stephen Freedland navíc vyslal mužům povzbudivé a motivující poselství: „Jde-li o cvičení, je třeba ho dávkovat individuálně. Jsme si nicméně jistí, že jakýkoli stupeň aktivity, dokonce i nižší, je lepší než necvičit vůbec.“
Prospěšnost cvičení si však nejenže nevybírá mezi bělochy a Afro-Američany, neohlíží se ani na pohlaví. Ano, z fyzické aktivity těží i ženské sexuální funkce. Například studie zveřejněná v roce 2008 rovněž v magazínu Journal of Sexual Medicine tvrdí, že krátké cvičení nepřesahující dvacet minut a s cílovou tepovou frekvencí na hladině sedmdesáti procent maximální frekvence zlepšuje schopnost sexuálního vzrušení ženy. Studie z roku 2004 prokázala, že roli hraje samozřejmě i psychika. Fyzicky aktivní ženy vnímají sami sebe pozitivněji, jsou spokojenější se svým tělem, bývají nakonec i zdravější, a to vše se odráží ve větší chuti na sex. A studie z prosince 2013 dokonce tvrdí, že cvičení by mohlo pomoci ženám, u nich je pokles sexuální chuti vedlejším produktem braní antidepresiv, a tak tomu bývá až u šestadevadesáti procent pacientek.
A co sex jako cvičení?
Prospívá-li fyzická aktivita sexu, je jedna věc. Není však sex samotný cvičením? Vědcům samozřejmě neunikla ani tato pohodlná varianta. Její relevanci zkoumala například malá, ale pečlivá studie University of Québec z roku 2013. Vědci si vyhlédli jednadvacet zdravých heterosexuálních párů jen o něco málo starších dvaceti let a opatřili je přístroji na měření úbytku kalorií a metabolického ekvivalentu.
Nejprve je vyslali na běžecký pás, poté je vyzvali, aby se jednou týdně po dobu jednoho měsíce, opět vybaveni přístroji, věnovali sexuálním hrátkám. Délka intimních hrátek se lišila, v průměru ale činila pětadvacet minut, nejkratší trvaly deset minut, horní hranice dosáhla jedné hodiny. Poté výzkumníci hodnoty získané z obou druhů fyzické aktivity porovnali.
Při běhu muži spálili 9,2 kalorie za minutu a celkový metabolický ekvivalent dosáhl hodnoty 8,5, v případě žen činila data 7,1 kalorie a 8,1. Při sexu muži spálili 4,2 kalorie za minutu a metabolický ekvivalent činil 6, žen sex zbavil 7,1 kalorie za minutu a metabolický ekvivalent dosáhl čísla 5,6.
Z duelu tak vyšel vítězně běh, výsledky jeho konkurenta však vědce překvapily. Intimním hrátkám dokonce vystavili certifikát, že je cvičením, konkrétně cvičením mírné intenzity. Má to však háček, závisí na jeho délce.
„Sex by cvičení neměl nahradit,“ varoval proto autor studie Antony Karelis, „váš životní styl by měl zahrnovat jak sex, tak cvičení. Studie ukázala, že obojí zlepšuje zdraví, takže kombinace obou vede k lepší kvalitě života.“
