Pod Pekingem každé ráno za zvuků stovek budíků započne rej jako v mraveništi. Ve světě bez slunce a čerstvého vzduchu se obyvatelé podzemí probouzejí ve svých temných komůrkách a v dlouhých frontách stojí před společnými koupelnami, kde si mohou za pár drobných dopřát pětiminutovou sprchu. Pak si uvážou kravatu a začnou stoupat po dlouhých schodech. Když otevřou dveře na konci chodby, do očí je praští ostré slunce a uši zalepí řev velkoměsta.
Pod Pekingem v současnosti žije asi milion lidí. Říká se jim Krysí národ. Představu otrhaných nuzáků bez domova žijících z almužen však nesplňují ani zdaleka. Jsou to mladí lidé, nejčastěji dvacátníci, kteří se do čínské metropole vydali za splněním svého snu. Ať už je jakýkoli.
Vedle sebe zde uléhá ambiciózní umělec, začínající byznysmen či aspirující herečka. Najdou se zde však i manželské páry okolo padesátky, které si jiné bydlení nemohou dovolit.
Mnozí mají za sebou dramatické životní příběhy. Jedním z nich je 27letý Wej Kchuan - bývalý kriminálník, který se nyní živí jako pojišťovací agent a každé ráno na cestu do práce obléká levný nepadnoucí oblek. Během své kariéry vystřídal mnoho zaměstnání: byl poslíčkem, zpěvákem na pohřbech, masérem nohou i zaměstnancem lázní.
Život v podzemí mu nevadí. „Daří se mi dobře, protože mám strach z toho, že budu chudý,“ prozradil reportérům serveru al-Džazíra ve své místnosti o výměře 28 metrů čtverečních. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby pokoj nesdílel s dalšími devíti nájemníky. Stísněné podmínky ho prý motivují.
„Spousta mých kolegů žije na povrchu. Já si ale myslím, že je to moc pohodlné. Tady to místo mě nutí, abych více pracoval,“ vysvětluje. Během let v podzemí si kariérně polepšil a nyní měsíčně vydělává v přepočtu asi 115 tisíc korun. Až si našetří dostatek peněz, plánuje se přestěhovat do „horního světa“. Opustí tak prostředí, které mu pomohlo odstartovat jeho kariéru. Svět, který se začal formovat v roce 1969.
Bunkry z dob Studené války
Podzemní prostory pod Pekingem vznikly v letech kdy se vyhrotily ideologické neshody mezi komunistickým režimem Mao Ce-tunga a Sovětským svazem. V roce 1969 obě země svedly několik bitev u řeky Amur a Mao ve strachu ze sovětských náletů nařídil vybudovat podzemní tunely pod velkými čínskými městy. Na jejich stavbu bylo nasazeno 300 tisíc lidí, kteří v průběhu několika měsíců vyhloubili na 20 tisíc krytů. Největší se nacházely v čínské metropoli.
Po smrti Mao Ce-tunga jeho totalitní pojetí komunismu nahradil ekonomický pragmatismus Teng Siao-pchinga a z podzemních krytů se s posvěcením ministerstva obrany stal nástroj zisku. Podle dobových pramenů se mohl Peking v 80. letech chlubit asi osmi stovkami podzemních hotelů, obchodů a kinosálů. O dekádu později se v podzemních prostorách začaly budovat nízkonákladové byty.
Peking se nestal rájem podzemního bydlení náhodou. Hlavní roli hraje mimo ekonomických otázek i geografie. Severně od čínského hlavního města se rozkládají pouště a metropoli tak po většinu roku trápí extrémně suché a horké počasí. Podzemní byty poskytují v letních měsících příjmený chládek, v zimě zase dobře zadržují teplo. Je to stejné jako v pravěku, kdy lidé žili v jeskyních.
Alternativní bydlení pro budoucnost
Nezanedbatelnou část populace poslala pod zem také masivní urbanizace v posledních desetiletí. V roce 1995 žilo v Pekingu devět milionů lidí, v roce 2013 to bylo už 21 milionů a příliv lidí ze všech koutů Číny rapidně zvýšil poptávku po levném bydlení.
Roli hrál i fakt, že mnoho přistěhovalců dostalo od úřadů zákaz vstupu do města, píše server CNN. Ubytování pod zemí je pro tyto lidi jedinou možností, jak v Pekingu žít.
„Samozřejmě, že lidé by raději v podzemí nebydleli, preferují však lokalitu,“ vysvětluje Annette Kimová, profesorka na univerzitě v Jižní Karolíně, která se dlouhodobě zabývá problematikou podzemního bydlení v Pekingu. Příslušníci Krysího národa se podle ní mezi obyčejnými obyvateli Pekingu setkávají s pohrdáním. Potvrzuje to i Čang Si, aspirující herec, který žije v jednom z malých pokojů v bývalém podzemním krytu. „Když mě můj táta přijel navštívit, plakal, když uviděl, kde žiju,“ vzpomíná Čang.
Čínské úřady v roce 2011 vydaly nařízení, které mělo zakázat využívání podzemních krytů k bydlení. Úředníci argumentovali ochranou zdraví lidí, nebezpečím požárů a rizikem při možných záplavách. Na vyklizení podzemních krytů však nikdy nedošlo. Místo toho je úřady tiše tolerují jako jedno z možných řešení rostoucího nedostatku levného bydlení.
Když už úřady zasáhly, lidé vyšli do ulic. Na Čínu vskutku unikátní úkaz, který dokazuje, že podzemní bydlení se stalo pro obyvatele Pekingu nedílnou součástí každodenního života.
Podívejte se, jak žijí lidé v podzemí Pekingu:
