Výzkumníci z univerzity v Lausanne chtěli zjistit, co se skrývá za slavnou citací, že moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně. K ruce si vzali 718 studentů obchodní školy a uvedli je do dvou experimentů.
V prvním jmenovali, náhodně, 162 studentů „vůdci“ a každému přidělili jednoho až tři podřízené a peníze, které skupině měli, buď rovnostářsky, nebo ne, přidělovat. Ukázalo se, že ti, kteří pod sebou mají více podřízených, a tedy i větší moc, si nechávají větší částky pro sebe.
V druhém nejprve měřili dobrovolníkům hladinu testosteronu a také testy zjišťovali jejich společenské hodnoty a postoje. Účastníci pokusu navíc předem hlasovali o tom, kolik peněz by si měl lídr nechat pro sebe. A zvolená suma peněz se považovala za „společenskou normu“, s tím, že když ji lídr poruší, bude považován za diktátora.
Vědci zjistili, že jen 19,4 procenta lídrů dostálo svého slova, že budou jmění distribuovat spravedlivě, podle zadání skupiny. „Moc je pro lídry tím, čím je krev pro vampýry, jakmile ji ochutnají, nemohou se nasytit,“ říká John Antonakis, který výzkum vedl.
Dodal však, že tendenci porušovat společenské normy, které sami zaváděli, měli ti lídři, kteří vykazovali vyšší hladiny testosteronu. „Moc korumpuje, je ale též možné, že ji vyhledávají ti, co mají ´korupci v srdci´,“ komentuje výsledky experimentu Antonakis.
Podle něj vysoké hladiny testosteronu vedou jednotlivce k tomu, že se oprošťují od emocionálních dopadů svých rozhodnutí na ostatní a mají tendenci zaměřovat se pouze na maximalizaci svých zisků.
