Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Fotbalová válka mezi Salvadorem a Hondurasem začala na stadionech

Od fotbalu není daleko k politice a od vlastenectví k nacionalismu. A od politiky a nacionalismu nebývá daleko k válce. Stohodinová válka mezi Salvadorem a Hondurasem z roku 1969 je toho důkazem. Její roznětkou byly tři kvalifikační zápasy na mistrovství světa.

Honduraští vojáci obhlížejí zabité salvadorské protivníky. | foto: commons.wikimedia.org/Corsair133693Profimedia.cz

Na straně Salvadoru devět stovek mrtvých, převážně civilistů, dva tisíce zabitých civilistů a 250 vojáků v případě Hondurasu. Stovky tisíc uprchlíků, kteří přišli kvůli bojům o domovy. Nacionalistické kampaně dirigované oběma státy, nenávistné články v novinách i graffiti v ulicích. A fotbalové stadiony, které se změnily v koncentrační tábory. Tak zní bilance stohodinové války mezi Hondurasem a Salvadorem. Války, která začala fotbalem. A jednou bezesnou nocí.

Před zápasem povyk, po něm smrt

Salvadorští hráči se totiž na 8. června 1969 v honduraském hlavním městě Tegucigalpa moc nevyspali. A o to honduraským fanouškům šlo, nenechat je před prvním z trojice kvalifikačních zápasů na mistrovství světa odpočinout. Házeli do hotelových oken kamení, celou noc bušili tyčemi do plechovek a barelů, odpalovali salvy z petard, pískali, skandovali urážlivé slogany, troubili z aut. Celou noc. A skórovali, nevyspalý tým Salvadoru totiž druhého dne prohrál 1:0.

Další dějství se odehrálo v Salvadoru. Zničená prohrou svého národního týmu, prostřelila si osmnáctiletá Amelia Bolaniosová před televizí otcovou pistolí hlavu. Teď už bylo pro nacionalistické třeštění připraveno vše.

Ale kromě fotbalu, emocí a smrti mladé dívky hrály hlavní roli společensko-politické faktory, jako byla migrace, a ekonomické zájmy mocných firem.

Oligarchie a její obětní beránek - migranti

Ty stály na obou stranách. Salvadoru vládly bohaté rodiny zformované do skupiny „Čtrnáctka“. Držely v rukou významný ekonomický sektor země, produkci kávy, ale vlastnily i nové továrny, z jejichž zisků překapalo do nižších pater společnosti jen málo. Na tři sta tisíc Salvadorců i proto hledalo lepší životní podmínky v sousedním Hondurasu, před rokem 1969 tam tvořili až dvacet procent rolnické populace.

Jenže mocné korporace dusily společnost i tam, drtivá většina půdy patřila bohatým vlastníkům a jim se salvadorští migranti hodili. Kdykoli začali honduraští rolníci kritizovat nespravedlivou distribuci půdy a kořistnické praktiky korporací, ukázaly firmy prstem na salvadorské přivandrovalce: To jsou přece ti ničemové, darebáci, co vám berou půdu!

Přesměrovat hněv chudých na chudé byl recept, který fungoval. Když drobní rolníci porovnávali své malé pozemky a právní náležitosti jejich vlastnictví s těmi, které obhospodařovali migranti, na velké latifundie hlavu otočil jen málokdo. A když se vláda rozhodla nesahat na pozemky oligarchie, protože ji velké korporace řídily, ale místo toho nařídila odebrat půdu všem migrantům bez ohledu na jejich právní status i vlastnická práva, aby ji poté údajně rozdělila honduraským rodinám, vše eskalovalo kompletně.

Tenze mezi oběma státy rostly, následovala obchodní omezení a především nenávistné mediální kampaně organizované přímo vládami.

Ale dodejme, že jen na oligarchických uskupeních vinu nechávat nemůžeme, nenávistná anti-salvadorská mediální kampaň, kterou si u vlády objednali bohatí vlastníci půdy, v uších malých honduraských rolníků velmi rezonovala. A vedla k nechutnému lynčování, vyhánění a bití migrantů.

Pak už stačila jiskra, aby z napětí vypukl otevřený mezistátní konflikt. Tou jiskrou se stalo trio fotbalových utkání.

Místo vlajky hadr na nádobí

Ameliina sebevražda vedla k přehlídce salvadorského nacionalismu. „Mladá dívka nedokázala unést pohled na to, jak je její vlast sražena na kolena,“ napsal list El Nacional. Její pohřeb přenášela televize, v čele šla s národní vlajkou vojenská čestná stráž, za ní prezident a vláda, poté národní jedenáctka. Nacionalismus vytěžil z tragédie maximum. A nechtěl věc nechat bez odplaty.

Válka jako spektákl

Unikátní svědectví o válce podal polský reportér Ryszard Kapuscinski. Ale nejen o ní, také o práci novinářů. Líčí, že když byl se skupinou žurnalistů na návštěvě organizované honduraskou armádou poblíž fronty, velitel jim doporučil, ať se vrátí zpět. Setkal se však s přáními zůstat a nainstalovat realitu do co nejpůsobivější scény.

„Gregor Straub z NBC řekl, že chce detailní záběr, jak z vojákovy tváře kape pot. Rodolfo Carillo z CBS chtěl zachytit zoufalého velitele, jak sedí pod keřem a pláče, protože přišel o celou jednotku,“ popisuje novinář. „Francouzský kameraman chtěl panoramatický záběr, jak na sebe z jedné strany střílí honduraská, z druhé salvadorská armáda. Někdo další chtěl záběr, jak voják nese v náruči mrtvého druha,“ popisuje Kapuscinski. A dodává, že stranou nezůstávali ani rozhlasoví novináři. Jeden chtěl nahrát hlas oběti volající o pomoc, jak slábne a slábne, až ustane docela. Další chtěl záznam, jak voják pod palbou proklíná válku.

Dočkal se v noci ze 14. na 15. června, kdy přijeli honduraští fotbalisté na odvetu do San Salvadoru. Scénář se opakoval, jen bylo vše v mnohem větších proporcích. Aby ne, když nepokoje před hotelem vedl armádní generál Jose Alberto Medrano. Salvadorští fanoušci rozbili hotelová okna, dovnitř naházeli mrtvé krysy, vajíčka, hostující hráči museli nakonec nalézt azyl na velvyslanectví své země.

Ale to byl ale jen předkrm. Druhý den je na stadion musela v obrněných vozech eskortovat salvadorská první mechanizovaná divize, na stadionu chránil jejich životy kordon s automatickými zbraněmi, místo vlajky Hondurasu, kterou dav předchozí noci spálil, na stadionu vyvěsili hadr na nádobí. Ve válečných podmínkách Honduras prohrál 3:1. „Měli jsme zatracené štěstí, že jsme prohráli,“ komentoval výsledek trenér hostů. Bylo zřejmé, že kdyby snad zázrakem vyhráli, nepřežili by.

Třetí zápas se musel 26. června z bezpečnostních ohledů konat v Mexiku, v obou zemích totiž probíhaly pogromy, zapalovaly se obchody cizáků, obě strany vedly kampaně plné nenávisti, pomluv a urážek. Salvadorský prezident si před utkáním pozval na kobereček trenéra národní jedenáctky, aby mu vyložil, že nejde pouze o fotbal: „Musíte bránit národní barvy, protože tento zápas bude za naši národní důstojnost.“ V příliš důstojných podmínkách se však nehrál, salvadorští fanoušci byli na jedné straně, honduraští na druhé a uprostřed bylo pět tisíc mexických policistů s obušky. Salvador nakonec zvítězil 3:2.

Mír až po jedenácti letech

Hned poté si obě země vypověděly diplomatické styky a 14. července se nad Hondurasem objevila salvadorská vojenská letadla. V první fázi měl Salvador navrch, jeho lépe vyzbrojená armáda postupovala dopředu, poté se však Hondurasu podařily úspěšné letecké nálety, jimiž dal tvrdé údery salvadorským ropným rafineriím a elektrárnám.

Postupně se však oběma státům víc a víc nedostávalo munice, a tak 18. července, zhruba sto hodin po zahájení války, svolily k zastavení palby. Trvalo další dva dny, než se dohoda plně realizovala, a poté ještě více než deset let, než Salvador začal z Hondurasu stahovat své vojáky. A dalších dlouhých jedenáct let trvalo, než obě země uzavřely oficiální mír. Salvadorští migranti, kteří přežili deportace do koncentračních táborů, z nichž mnohé byly budovány na stadionech, se vrátili do své rodné země. Nedočkali se tam žádné státní pomoci a skončili v extrémní chudobě.

Autoři: ,
Témata: Poradna: Barvy
  • Nejčtenější

Ostrov kanibalů. Stalinistický režim na Sibiři zrealizoval noční můru

30. dubna 2024

Pochytali na moskevských ulicích tisíce lidí, zločince, straníky, dělníky, matky od rodin....

Sex s roboty. Studie odhalila, koho láká a proč. Patříte mezi zájemce?

29. dubna 2024

Zajímají se o sex s roboty spíše lidé, kteří straní svobodomyslnému přístupu k sexu? Jaký vztah k...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Bezhlavý vekslák byl jediný Markovičův nedořešený případ. Důkazy nestačily

1. května 2024

Premium Legendární vyšetřovatel Jiří Markovič vypátral pětinásobného vraha Hojera, dostal spartakiádního...

Česko jako velmoc MHD. Kde se ve světě svezete českými dopravními prostředky

28. dubna 2024

Premium České tramvaje lze spatřit třeba v Turecku, Itálii, Číně nebo Finsku. Po celé Evropě, v Rusku, v...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Československo v roce 1924: zlatá éra i zrod zla. V čem se podobá dnešku

27. dubna 2024

Premium Rok 1924. Svět už se vzpamatoval z šílené války a nastávala zlatá léta umění, zábavy a zdánlivé...

Dávali jí dva roky života. Místo toho stará paní přejela Ameriku na koni

2. května 2024

Premium Byla to asi nejvelkolepější koňská jízda Amerikou. Paní Annie přitom po třiašedesát let svého...

Uspěl navzdory Tourettově syndromu. Když s tiky bojujete, jsou pak horší, líčí

1. května 2024

Premium Narodil se s Tourettovým syndromem, nepříjemnou neurologickou poruchou. „Děláte zakázané věci, aniž...

Bezhlavý vekslák byl jediný Markovičův nedořešený případ. Důkazy nestačily

1. května 2024

Premium Legendární vyšetřovatel Jiří Markovič vypátral pětinásobného vraha Hojera, dostal spartakiádního...

Škrtiči a no-go zóny v Londýně. Fake news pomohly v 19. století represi

1. května 2024

Premium Reformy trestního zákoníku mohly v devatenáctém století učinit Spojené království liberálnějším....

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Autofotka: Sen z plakátů v kotrmelcích. Mladíček v tunelu rozbil Ferrari F40

Symbol italské nenažranosti se již skoro čtyři dekády pokouší zabít své řidiče. Jízda s Ferrari F40 bez posilovače...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...

Do Bolívie jsem odešla kvůli smrti rodičů, přiznala sestra Romana Vojtka

Mladší sestra herce Romana Vojtka (52) Edita Vojtková (49) je módní návrhářkou a žije v Bolívii. Do zahraničí odešla...