Mírný zmatek přichází už po pár minutách, na konci mi buší srdce. Jenomže celou dobu vím, že to skončí a navíc můžu kdykoliv vyjít ven. Lidé se schizofrenií ale ze své „psychobudky“ nevystoupí.
Zážitkové zařízení ve Zlíně bude přístupné v Centru služeb postiženým (CSP) v Mostní ulici do středy 23. srpna v pracovní dny od 10 do 15 hodin, je zdarma a program trvá 10 minut.
Stačí se posadit a na dotykovém monitoru zvolit variantu pro muže či ženu. Pokouší se o mě klaustrofobie, když se zavřou dveře budky, je v ní tma tmoucí. Ale vzápětí už mozek zaměstnává to, co vidí a slyší.
Hlasy na mě tlačí a podbízejí se
Obrazy se mění náhle, občas jsou rozostřené a je jich moc.
„Tak ti lidé vnímají. Mají problém vybrat podstatné ze všech vjemů,“ vysvětluje ředitel CSP Milan Antoš.
Z nějakého důvodu se okamžik soustředím na bezpečnostní pásku ohraničující stavbu, ale uniká mi provoz na silnici. Dívky na protější straně silnice se smějí, bezděky po mně přejedou pohledem. Podle hlasů ve sluchátkách mě ale sledují.
Pak stojím u automatu na poště. Řada tlačítek s nápisy mě mate. Které je správné, co chci? Hlasy se mi vysmívají, tlačí na mě, podbízejí se a pak zase přitlačí: „Nedokážeš to.“ Hlavně neustále mluví.
Když ne, slyším pískání, občas ostřejší zvuk, kterého se leknu. A to, co vidím, je neustále v pohybu. I ta tlačítka přejíždím pohledem tak rychle, že se nemohu zorientovat. Sama sebe popoháním, tím ale jen násobím nepříjemnost situace.
Třetina nemocných dokáže žít běžný život
Když se nakonec přece jen dostanu z budky ven, chci se zeptat na spoustu věcí, ale vytvořit větu je problém. Zážitek si nejdřív musí „sednout“.
Člověka, který se potýká se schizofrenií, znám. Myslím na něj, na jeho zvláštní pohled. Na to, že se o sebe dokáže starat, ale roky jsem ho neviděla se usmát.
Ve zlínském Horizontu mají aktuálně 64 klientů s duševním onemocněním, jako jsou deprese, poruchy osobnosti, bipolární afektivní poruchy. Schizofrenie je ale vůbec nejčastější. Propuká mezi 15. a 35. rokem.
„Zhruba třetina lidí dokáže žít běžný život, třetině se stavy vrací opakovaně, ale s pomocí mohou samostatně žít i pracovat. A třetina nemocných má chronické stavy,“ vypočítal Antoš.
Ve Zlíně mají k dispozici cvičné byty i dílny. Mají se od čeho odrazit. S nepochopením se ovšem nemocní setkávají i ve vlastní rodině. Chybí osvěta. S ní by mohla pomoci i netradiční budka.
