Nejlepší vzpomínky na svého otce má Juan Pablo Escobar z úplného začátku svého života. „Před rokem 1983 ho ještě nesledovali. Měli jsme rodinný život, oslavy... Jeden z nejhorších momentů byl, když utekl z vězení la Catedral. To byl začátek konce,“ vypráví muž, který podle svých slov po jednom z nejslavnějších mafiánů zdědil nejen dvojitou bradu, ale i morální hodnoty.
Don Pablo: narkobaron, který pro sebe postavil vlastní vězení |
„Bohužel se jimi neřídil mimo domov,“ uvědomuje si narkobaronův syn. Escobar zavraždil nebo nechal zavraždit tisíce lidí a dalším umožňoval, aby si svůj život zničili kokainem. Svého syna však před drogami důrazně varoval.
„Říkal, že je to jed, který se může prodávat, ale nikdy užívat. Věděl, o čem mluví,“ říká čtyřicetiletý Escobar v rozhovoru pro francouzský deník Le Parisien. O svém životě napsal dvě knihy, ve čtvrtek v Paříži představil tu z roku 2014 nazvanou Pablo Escobar: Můj otec.
Už jako malý chlapec se dozvěděl, že jeho otec asi nebude právě kladný hrdina. „Muselo mi být tak sedm, když se mnou začal mluvit upřímně. Když v televizi běžely zprávy, řekl mi: ‚Ano, toho muže jsem nechal zabít.‘ Nebo ‚toho jsem nechal odstranit. To jsem byl já, kdo tam dal tu bombu‘,“ líčí Juan Pablo.
Vzpomíná při tom na konkrétní příklad - v roce 1989 chtěl jeho otec zavraždit tehdejšího kandidáta na kolumbijského prezidenta Césara Gaviriu. Ten však do osudného letadla na poslední chvíli nenastoupil.
„Kdyby nezemřel, byli bychom další na řadě“
Jeho vyprávění se liší od oficiálních informací úřadů i toho, jak mafiána popisují knihy, filmy a seriály. Podle Juana Pabla Escobara je to proto, že on sám nemá žádný politický ani jiný zájem, a tak říká všechno na rovinu.
„Můj otec se nechal chytit. Porušil všechna pravidla bezpečnosti, která předtím sám nastavil. Věděl, že je tady systém pro lokalizaci mobilních telefonů. Udělal vše pro to, aby ho našli, protože kdyby nezemřel, byli bychom další na řadě,“ popisuje muž.
Policie a vojáci totiž šli nejen po slavném mafiánovi, ale i jeho rodině. Věděli, že by se Escobar bez mrknutí oka vzdal všeho svého majetku, zničil by své domy i letadla a nijak by ho to nezasáhlo. Ale rodina byla něco jiného.
„Mohlo mi být tak osm. V Medellínu byla velká vojenská operace, ale otce neuměli chytit. Tak se stáhli ke škole, kam jsem tehdy chodil. Uprchl jsem chodbou pod kanceláří ředitele. Bohužel to, co armáda udělala, dalo otci důvod pro ještě větší násilí. Úřady se chovaly jako banditi, tak se jedním také stal,“ pokračuje s tím, že do sedmé třídy základní školy už nenastoupil. Musel utéct.
Don Pablo zemřel při policejní přestřelce 2. prosince 1993. Šéf Medelínského kartelu byl na útěku z vězení, když ho policie objevila. Při divoké honičce vyběhl na střechu v jedné z medelínských čtvrtí, kde ho údajně zastřelil člen kolumbijské policie. Dosud však panují dohady, zda ho nezabil americký ostřelovač z Delta Force. Escobarovi blízcí podobně jako Juan Pablo zmiňují sebevraždu.
Po otcově smrti našel Escobar mladší pomoc u svého strýce Roberta, který mu údajně prozradil kód pro vstup na americkou ambasádu v Bogotě.
„Přijal mě šéf DEA (Drug Enforcement Administration, americký úřad bojující s pašováním drog do USA, pozn. red.). Nikdo z Medellínského kartelu tam se mnou nemohl. Robert s DEA spolupracoval, aby prodal mého otce,“ tvrdí Juan Pablo.
Popisuje, že po tři roky procházelo každý týden z letiště v Medellínu na letiště v americkém Miami více než 800 kilogramů drog, aniž by se ztratil jediný gram. „Agenti DEA si účtovali kolem tří tisíc dolarů za každé příchozí kilo. Neříkám tím, že se DEA jako instituce podílela na těchto aktivitách. Ale její představitelé na tom letišti ano,“ uvedl.
Otec má velký podíl na špatné pověsti Kolumbie, říká Escobar
Escobar mladší si posléze zvolil jméno Sebastian Marroquin - prý proto, aby vůbec přežil. „Pro někoho, kdo se celý život pohyboval v mafiánském prostředí, však změna identity není nic extravagantního,“ dodává s tím, že nemá nic proti filmům a seriálům o narkomafii.
Nelíbí se mu však, když se činy jeho otce glorifikují. „Jen to přispívá k tomu, že si mnoho mladých lidí přeje být jako on.“ Hrdinou je přitom narkobaron i dnes pro mnoho svých krajanů v Kolumbii, kde nechal za špinavé peníze postavit parky i stovky domů pro ty nejchudší.
„Je mi naprosto jasné, že to, co Pablo Escobar dělal, může z velké části za stigmatizaci Kolumbijců po celém světě. Po něm k tomuto špatnému obrázku svým špatným chováním přispěli i další lidé z Kolumbie. Zlepšuje se to, ale nemůžeme po zbytku svět chtít, aby věřil, že je Kolumbie jako Švýcarsko,“ míní Escobar junior.
Říká také, že jeho čtyřletý syn Juan Emilio musí stoprocentně vědět, kým byl jeho dědeček. „Je to má velká zodpovědnost. Jedině tak se jednoho dne bude moci rozhodnout, kým chce sám být,“ doufá Juan Pablo Escobar. Právě vzdělání je podle něj nejlepší zbraň proti pašování drog. „Neskoncujeme s tím tanky, zbraněmi nebo letadlovými loděmi. Tak jen dáme pašerákům drog ještě větší moc,“ uzavírá a příliš se neusmívá. Z respektu k obětem, kterých jsou po jeho otci tisíce.
