Ona mozková oblast leží hned za naším čelem a očima a nese odpovědnost za rozhodování, usměrňování našeho společenského jednání, za to, jak vyjadřujeme naši osobnost. Jinými slovy, prefrontální kortex má na starosti naše exekutivní funkce, které nám umožňují chápat následky našeho chování, rozlišovat mezi dobrým a zlým.
Na agresi poukázal skener
Tým Thomase F. Densona z Univerzity Nového Jižního Walesu se proto rozhodl prozkoumat, jaký vliv má na onu mozkovou oblast alkohol. Najal padesátku zdravých mužů mezi osmnácti a třiceti lety, některým dal dva panáky vodky, některým nápoj bez alkoholu. S pomocí magnetické rezonance však nahlédl do mozku každého z nich: budou se reakce mozku lišit podle toho, co ten který dobrovolník vypil?
Aby však výzkumníci vystavili reakce účastníků pokusu výzvě, nechali je soutěžit v klání, které se běžně používá k měření agresivity. Muži se utkávali v testu rychlosti reagování, při němž vítěz uštědřuje poraženému trest v podobě nepříjemného zvuku, jehož hlasitost může ovlivnit. S postupem hry samozřejmě roste chuť oplácet si a zvuk stále zesilovat, popisuje server gizmodo.com. Že ve skutečnosti hrají proti počítačům, nevěděli.
Při skenování jejich mozků vědce zajímala především chvíle, kdy museli mladí muži rozhodovat o tom, zda podlehnou lákání odplaty – zda zvolí agresivnější potrestání svých domnělých lidských protivníků. A právě v onen moment magnetická rezonance vyzradila, že mozky konzumentů alkoholu fungovaly jinak. A změna se týkala právě prefrontálního kortexu, uvádí server ScienceDaily.
Pivo uvolňuje, po destilátech se naparujeme, říká studie |
Normálně totiž ona oblast násilí brzdí, kontroluje, jenže u těch, kteří požili vodku, se oné delikátní funkce vzdávala. A tím uvolňovala cestu násilné reakci. Densonův kolega Brian M. Quigley celý proces ilustruje scénou, kterou známe snad všichni: když do sebe v baru náhodou, nechtěně strčí dva opilci, jsou schopni poprat se dřív, než pomyslí na následky, jako je vyhození z podniku nebo intervence policie.
Server ZMEScience podotýká, že se zjištění publikovaná v magazínu Cognitive, Affective, & Behavioral Neuroscience doplňují s předchozím výzkumem neurální základny agrese. Server Inverse dodává, že souzní i s předchozím Densonovým výzkumem.
Quigley přesto přiznává, že jeden limit studie jeho týmu měla. Úmyslně totiž z výzkumu z etických důvodů vyloučila muže s problémy s alkoholem. „Jenže právě ti nás zajímají nejvíc, protože právě jich se nejčastěji týká násilí spojené s alkoholem,“ uvádí. Pro úplnost dodejme, že podobně byli ze studie vyloučeni například i lidé s averzí k alkoholu.
Gizmodo připomíná, že podle studie z Interntional Journal of the Addictions může alkohol za 35 až 66 procent násilných zločinů, od domácího násilí přes sexuální násilí až po vraždy. Quigley samozřejmě zdůrazňuje, že každé posezení s alkoholem nehrozí tím, že sklouznete k násilí.
„Náš text ukázal, že i malé množství alkoholu může v ´té správné situaci´ a s lidmi, kteří jsou k ní náchylní, podpořit agresi,“ říká. Dodává však, že na prostředí a lidech kolem prostě záleží: „Abyste se násilí při pití vyhnuli, vybírejte si prostředí, v němž nebudou k násilí pobídky.“
