„Nepřibližujte se. Kde to jsem?“ To byla první slova Rusky Valentiny Těreškovové po nepovedeném přistání na zem z vesmíru. V lodi Vostok 6, která odstartovala z Kazachstánu 16. června 1963, kroužila nad zemí tři dny. Před 55 lety se tak stala první ženou na světě, před kterou „smeklo nebe“, jak se tehdy říkalo.
Zmíněná první slova pronesla Těreškovová s pistolí namířenou na pastevce, který ji po přistání objevil. Provedla to podle rozkazu, nebylo totiž jisté, zda přistane na území SSSR, a v době dobývání vesmíru se nesměla dostat do rukou například Američanům. Pastevec jí stejně stroze odpověděl, že dopadla do Altajského kraje v srdci Ruska.
Těreškovová si poprvé po třech dnech oddechla. Byla potlučená, hladová a v celkově špatné kondici. Nejhorší bylo právě přistání.
Velící středisko muselo přeprogramovat automatického pilota a ve hře bylo i ruční řízení, to by však kosmonautka pravděpodobně nezvládla. Nakonec se z kapsle musela katapultovat ve výšce sedmi kilometrů, kdy si o loď ošklivě poranila hlavu.
Strach a slzy ve Vostoku 6
Těch 72 hodin v kosmu se šestadvacetileté Těreškovové nelíbilo. Přestože si během výcviku zvykla na přetlak i stav beztíže a zvládla vše na výbornou, let byl pro ni noční můrou.
Detaily se svět dozvěděl až po rozpadu SSSR. Kosmonautce bylo celé tři dny špatně od žaludku, trpěla záchvaty pláče, zvracela a usínala při plnění úkolů. Neustále si stěžovala na banality, jako že ji tlačí popruh nebo se jí zvedá žaludek z nechutné kosmické stravy. Dnes by se řeklo, že v lodi trpěla nervovým zhroucením, tehdy se to ovšem neřešilo. Ani nesmělo.
Přesto byl její hlas přenášen rozhlasem do celé země. Po tvrdém přistání přišlo ještě jedno faux pas. Než dorazila posádka z Hvězdného městečka, hladová a vysílená Těreškovová se spřátelila s kazašskými pastevci, kteří ji zahrnuli domácími pokrmy. S chutí se najedla. Jenže to nesměla, neboť vědci chtěli prozkoumat její „vesmírnou“ střevní mikroflóru.
Přesto oslavy propukly naplno a Rusko se mohlo chlubit dalším prvenstvím. Těreškovová jezdila po besedách, dostávala vyznamenání, říkalo se jí Gagarin v sukni. O jejím hrdinském činu nikdo nepochyboval, vždyť strávila na oběžné dráze víc času než tehdejší američtí kosmonauti dohromady.
Stávka ve vesmíru Mise Skylab 4, které se zúčastnil, provedla první stávku ve vesmíru, když vypověděla poslušnost, vypnula komunikaci se Zemí a dala si den volna. William Pogue vůbec bořil mýty o nadpozemských schopnostech astronautů, v kosmu zvracíte, trpíte závratí, přiznával. |
Začala hodně cestovat a její oblíbenou zemí se stalo Československo. Když 17. srpna 1963 přijela do Plzně, silnici od Prahy lemovaly davy. Na náměstí ji pozdravily desetitisíce lidí, kteří byli mimo jiné zvědaví na to, zda je pravda, že Ruska po přistání zpychla.
To se ale nepotvrdilo. Působila prý pokorně a skromně. „Cítím kolem sebe tolik tepla, tolik přátelských slov, že se u vás cítím ne jako doma, ale skutečně doma,“ prohlásila a dodala: „Nedopusťme, nikdy nedopustíme, aby se naše čistá a krásná planeta pokryla černým atomovým prachem.“
Zavítala i do Bratislavy, kde ji jmenovali čestnou občankou města, do Karlových Varů nebo v roce 1975 do Písku, kde si prohlédla textilní závod Jitex. Dorazila i na vyhlášenou mezinárodní výstavu bižuterie v Jablonci, což byla tehdy jakási prestižní akce celebrit východního bloku. Zatímco v Rusku nese její jméno, hned po Leninovi, nejvíce ulic a náměstí, v Česku má jen jednu třídu – v Karviné.
