První pionýrský pokus v této nezmapované oblasti kriminální vědy realizovali v roce 2016 badatelé ze San Diega. Původně se soustředili na nepatrné zbytky chemických sloučenin, které neseme na své kůži. Proč? Jak se ukázalo, jejich složení a kombinace dokázalo prozradit hodně o životním stylu svých nositelů. V laboratorním experimentu s 39 lidmi se tehdy výzkumníkům podařilo poměrně přesně rozlišit sledované jedince do několika skupin.
S pomocí spektrometrie bylo prý hned patrné, kdo z pokusných subjektů používal nebo používá opalovací krém, a nejspíš tedy tráví hodně času na čerstvém vzduchu, případně kdo je pijákem kávy nebo čaje.
Když biologické stopy mluví
Vzorky odebrané z povrchu kůže „vyprávěly“ nejrůznější příběhy: O tom, že konkrétní jedinec prodělal v posledních týdnech třístupňovou léčbu antibiotiky nebo si léčí cukrovku inzulinem. Nebo že se jedná o velkého jedlíka citrusových plodů nebo že dotyčný preferuje určitý typ kosmetiky.
Všechny tyto informace jsou z biologického materiálu na povrchu kůže a našeho potu víceméně patrné. Amina Bouslimani, která výzkum vedla, si pochvalovala: „Je to jako otisky prstů, ale lepší. Protože na vás mluví.“ Pokud máte biologickou stopu nebo otisk prstu, který není v žádné evidenci, mohou takové spektrometrické metody pomoci vytvořit profil hledaného. Alespoň to si tým Bouslimani myslel.
Alibi, nebo falešná stopa?
Pokus se ale nedočkal uznání forenzních specialistů, protože jeho výstupy byly ve své podstatě snadno manipulovatelné. Zatímco otisky prstů jsou u dvou lidí nezaměnitelné, a proto je dnes prakticky každý soud považuje za nevyvratitelný důkaz, pohrát si s chemií kůže není zase tak těžké. Cizím parfémem, cigaretou nebo krémem může pachatel snadno „mlžit“ svůj profil a zavést vyšetřování do slepé uličky.
Metoda ze San Diega také dosahovala jen asi šedesátiprocentní přesnosti, protože výsledky měření byly ovlivněny nejrůznějšími produkty metabolismu bakterií, které na povrchu lidské kůže žijí. A právě na tom vystavěl svou navazující práci další mikrobiolog Jarrad Hampton-Marcell z Univerzity v Illinois.
Vaše bakterie nelžou
Povšiml si, že zatímco „chemii kůže“ je snadné ovlivnit, složení mikrobiální zoo na jejím povrchu se mění jen velmi zvolna. Mikrobi, respektive jejich složení, co do počtu druhů a poměrného zastoupení, přitom odráží náš životní styl rovněž. Tato společenstva jsou do značné míry unikátní pro každého živého člověka.
„Bakterií na povrchu lidského těla je v každý moment více, než kolik se nachází buněk uvnitř,“ říká Hampton-Marcell. „Každou hodinu do svého nejbližšího okolí uvolníme okolo 36 milionů bakterií.“ Každý okamžik svého života tedy za sebou zanecháváme neviditelnou stopu, kterou je možné s užitím moderní technologie číst.
Co zůstane po zlodějích: mikrobiální podpis na každém kroku
„Je to trochu sci-fi, ale do budoucna má tato metoda velký potenciál,“ soudí Hampton-Marcell. „Pokud bychom dokázali identifikovat takový mikrobiální podpis jednotlivce, dokázali bychom pak jasně doložit jeho přítomnost na místě činu. Byť by tam nezanechal otisky prstů nebo DNA. Byl by to prostě nový forenzní důkaz.“
Jak by to mělo vypadat v praxi? To si mikrobiologové z Illinois vyzkoušeli v reálných podmínkách. V rámci experimentu v desítce předem smluvených domácností provedli „vloupání“. V každém z vybraných objektů však nejprve odebrali stovky vzorků mikrobiálních společenstev z nejrůznějších povrchů a také mikrobiální vzorky obyvatel.
Poté nechali do domu vstoupit svého „zloděje“ a následoval další odběr vzorků. Výzkumníkům nešlo o to, co si jejich pachatel odnesl, ale co po sobě nevědomky zanechal. Respektive, jaká nová zvířata se v mikrobiální zoo té které domácnosti po vloupání objevila. Dalo se totiž předpokládat, že je dovnitř zanesl zloděj.
„Nebylo to snadné,“ připouští Hampton-Marcell. „V konečném důsledku jsme museli analyzovat přes osm tisíc bakteriálních společenstev a identifikovat mikrobiální podpis více než čtyř stovek osob.“ Podstatné je, že námaha se vyplatila. „Unikátní mikrobiální společenstva nám pomohla zmapovat činnost našich zlodějů s přesností větší než 75 procent,“ hlásil vědec.
Jinými slovy, na základě analýzy bakteriálních stop se podařilo velmi přesně stanovit, kdo byl zlodějem a které domy navštívil. S uvedením této metody do praxe bude zapotřebí ještě počkat. V současnosti tým Hampton-Marcella řeší zjednodušení celého procesu sběru a vyhodnocení vzorků, stejně jako výběr optimálních markerů. „O tom, že by se jednou lidský mikrobiom mohl stát součástí důkazního materiálu, ale nepochybuji,“ je si jistý šéf týmu.
