Je pravda, že jste se na výkon připravoval jen v Česku?
Dálky na moři jsem si trochu vyzkoušel na dovolené s rodinou na Jadranu. Ale na studenou vodu jsem se připravoval v Česku, nikde jinde. Ono to stačí, aby si tělo na pokles vnitřní teploty zvyklo. I Radek Táborský, který přeplaval La Manche, říkal, že nejhorší jsou první dvě hodiny, než se stabilizujete na určité teplotě. Některým lidem totiž teplota klesá dál a pak už to není moc legrace. Musí to stihnout uplavat, než se kriticky podchladí. Jde prostě o to připravit se na pobyt ve studené vodě. A k natrénování je nejlepší zamrzlý rybník nebo prosincová Vltava.
Pořád to zní dost šíleně. Poznáte na sobě v ledové vodě, kdy hodit ručník do ringu?
Myslím, že bych to poznat měl. Mám rodinu, tři děti, rád bych viděl, jak vyrůstají. Za své limity bych to nehnal. A své stavy znám ze zimního plavání. Držím český rekord v délce pobytu ve čtyřstupňové vodě, 63 minut. Jeden plavec tam byl o dvě minuty déle, ale skončil na JIPce. Já odešel po svých a za dvě hodiny jsem měl vnitřní teplotu 36,6 stupňů Celsia.
Jakou máte vnitřní teplotu, když jste v ledové vodě? Měřil jste to někdy?
Ano, speciálním teploměrem. Už to mám tak vytrénované, že v den, kdy se rozhodnu jít plavat, mé tělo zvedne teplotu na 37,2 až 37,3 stupňů Celsia. A v okamžiku, kdy lezu do vody, metabolismus ještě přitopí až na 38,5 stupňů Celsia. Snad už jen z pomyšlení, do čeho to vlastně lezu. Pak vás ta ledová voda trochu semele, to ano, ale pořád se to drží kolem nějaké rozumné provozní hladiny. Když jsem vylezl po 63 minutách, měl jsem 34,1 stupňe Celsia. S tím se dá ta teplotní after party přežít.
Teplotní after party znamená co?
Když při zimním plavání vylezete z vody, má to ještě takový půlhodinový dojezd. Teplota vám pořád dál klesá a je vám pořád hůř a hůř, i když už nejste ve vodě. S tím je třeba počítat. Pokud z vody člověk vyleze až tehdy, kdy už je úplně v háji, může ho to i zabít. Musí předvídat, počítat s rezervou. Protože tím, že vyleze, to ještě nekončí. Moc se mi v tomto ohledu líbí heslo náchodského oddílu otužilců: „Vylezem a můžem.“
Jak člověk pozná, že se stává podchlazeným?
Pokud to někdo zažívá poprvé, pozná jen těžko, kdy to začíná být vážné. Podchlazení má několik fází. Problémy začínají, když ztrácíte smysl rovnováhy. Něco jako lehká opilost. Jenže to ve vodě stejně moc nepoznáte. Taky máte rozmlžené vidění a nejste moc schopni jednoduchých logických úloh. Projevy se navíc liší ve vodě a na suchu, u jednotlivých plavců se mohou projevovat různě.
Plavci se řezali o led, šampionát vyhrál Čech Pořadatelé se báli, že je voda příliš studená, proto nejdelší závod měřil jen 450 metrů. “My otužilci z Prahy jsme přitom zvyklí na mnohem delší trati,” kroutí hlavou Petr Šlajs. V ruské Ťumeni, kde se v roce 2016 na světovém šampionátu plavalo v bazénu vysekaném v zamrzlé řece, získal v nejdelším závodě zlato. |
Je nějaká finta, jak podchlazení na druhém poznat?
My jsme měli s Michalem Pohořelým a jeho ženou Markétou, kteří mě při pokusu v Severním kanálu doprovázeli, dopředu pár věcí smluvených. Nechtěl jsem, aby mě případně tahali do lodi moc brzo, ale taky jsme museli mít jistotu, že poznají, kdyby mi bylo ouvej. A tak měli připravené otázky: „Jak se jmenuje tvoje žena? Kolik máš dětí? Kde ses narodil? Kolik je tři plus čtyři?“ Takového uvažování už nejsou podchlazení lidé moc schopni. Michal Pohořelý je také z České otužilecké unie, takže zná podchlazení na vlastní kůži. A taky dobře ví, jak vypadám, když jsem podchlazený.
Teploty pod nulou vám potrhají buněčné stěny
Do jak studené vody vlastně může člověk vlézt?
Aby ještě vylezl? Já si myslím, že limitem je nula. Protože když vám v těle začne zamrzat vnitrobuněčná tekutina, potrhá to buněčné stěny a znamená to nevratné poškození. Pro danou tkáň je to prostě konec. Takže když budete plavat v minus dvou stupních Celsia, což je teplota mořské slané vody před zamrznutím běžně, poškodíte si tkáně. Otužilci to popisují tak, že třeba čtrnáct dní po takovém extrému necítí konečky prstů. Jako kdybyste měli gumové rukavice.
Neopren je při pokusech o rekord mimo hru, můžete se však natřít tukem. Máte speciální směs?
Na doporučení dálkové plavkyně Lenky Štěrbové jsem měl sedm dílů lanolinu a tři díly bílé vazelíny, ale izoluje to minimálně. Tuk se však nepoužívá proti chladu, jak si lidé nesprávně myslí. Především chrání před odřeninami a rozmáčením vodou. Když děláte desetitisíce záběrů, rozedřel byste se do krve. Tuk se natírá hlavně pod švy plavek a tam, kde dochází ke kontaktu končetin s tělem, protože slaná voda rychle odmašťuje.
Desítky tisíc záběrů?
Já dělám průměrně šedesát za minutu, přeplavbu Severního kanálu jsem přitom zvládl za 16 hodin a čtyři minuty. O počet záběrů za minutu ani tak nejde, každý má své tempo. Spíš je důležité, aby počet záběrů významně neklesl. Protože to potom znamená, že už jste v háji a končíte. Záběry počítají z lodi, která vás doprovází. Jak člověk plave, ztrácí pomalu pojem o čase, tak vám občas na tabuli napíšou: „55 záběrů za minutu.“ To si člověk hned řekne, že musí přidat.
Bál jsem se, že to bude horší
Jaroslav ChytilNarodil se v roce 1976, pochází ze Vsiska u Olomouce, žije kousek za Prahou. Provozuje firmu na správu nemovitostí. Cvičí jógu, bojové umění Systema, plave. K otužování ho inspiroval výkon „šíleného Holanďana“ Wim Hofa. „Uběhl půlmaraton za polárním kruhem, bosky, v trenkách, v zimě minus 10 stupňů Celsia, bez omrzlin. To mě zaujalo,“ říká. S otužováním začal v roce 2011, přes vodu, protože „jít v zimě na Sněžku je sice fajn, ale to vás nikdy tak nevychladí, jako když vlezete do ledové vody“. Deset minut plavání v ledové vodě je podle něj na produkci endorfinů stejné jako hodina běhu. Což je kromě železného zdraví další důvod, proč vášni k otužování podlehl. |
Tím jsme se dostali k vašemu zdolání Severního kanálu. Mně většinu nerozumných nápadů vymluví moje rozumná manželka. Co vaše, ta se do vašeho nápadu včas nevložila?
Protože mám opravdu spoustu nápadů a pořád si říkám, co bych ještě mohl udělat, přeplavání Severního kanálu zřejmě nepovažovala za aktuální hrozbu. Zpozorněla až později, kdy se ukázalo, že to myslím vážně. A to už bylo pozdě mi to rozmlouvat.
Připustíte však, že zaplavat si ze Severního Irska do Skotska moc rozumně nezní. Proč jste to dělal?
Člověk si chce něco dokázat, znáte to…
Nepůsobíte na mě dojmem člověka, který si potřebuje něco dokazovat.
To bych netvrdil. S otužováním jsem začal v roce 2011. A postupně jsem se dostal k dálkovému plavání. Jenže upřímně, to už bylo na nějaké velké výkony trochu pozdě. Nikdy předtím jsem nebyl závodní plavec, mám spíš pomalejší tempo. Ale ano, chtěl jsem si něco dokázat. V rychlosti bych jiné plavce neporazil, ale Severní kanál je meta, kterou prostě každý nedá. Nevítězí tam rychlost, ale odolnost a vůle. Každý rok se o něj pokusí až 150 plavců, uspěje jich jen pět až deset.
Nic osobního, ale dvaačtyřicet, to není zrovna věk na plavecké rekordy, ne?
Nebojte. Nejstarší člověk, který přeplaval Severní kanál, byla Američanka Pat Gallant-Charette. Dala to v 65 letech. První pokus o dva roky dříve nezvládla, ale pak asi tvrdě potrénovala. Nebyla to asi úplně běžná důchodkyně. Ostatně, Abjehali Bernardová, která Severní kanál pokořila loni, taky není zrovna obvyklá žena. Už to, že uběhla za šest dnů 651 kilometrů. To bych umřel. Rozhodně mě nemrzí, že díky ní mám v Čechách „jen“ dvojku.
Severní kanál očima Jaroslava ChytilaV severoirském Bangoru, odkud je to na start plavců přes Severní kanál v Donaghadee asi dvacet minut lodí, jsme měli sraz ve tři hodiny ráno. A za pět tři jsme měli všechno vyskládané na molu, protože nám několikrát říkali: „Nepřijďte pozdě! Prostě odliv začíná a jede se.“ Jenže co se nestalo, lodivod, který den předtím absolvoval kolaps maďarského plavce, zaspal. Vyrazili jsme kvůli tomu pozdě, ale vykřičet se na něj nemělo smysl. Naproti startovnímu místu jsme se dozvěděli jen „Čtrnáct minut do ideálního startu“, což je strašně málo. Člověk se nestihne připravit, vysvléct, dát si špunty do uší, čepičku, brýle, namazat se…. Všechno si musíte dobře nasadit, protože ve vodě se to už potom špatně řeší. Ke všemu to všechno ještě kontroluje komisař: dáváte si na sebe čepičku, on se na ni podívá, jestli je to opravdu silikon, jestli není zateplený. Vyrazil jsem pozdě, což je škoda. Odliv vám může hodně pomoct. Loď vám totiž zastaví u pobřeží a vy si pak ještě těch 300 metrů zaplavete na břeh, zvednete ruce a začínáte. Proplavete okolo lodi. A já jsem věděl, že právě ten odliv mi může hodně pomoct. Nakonec jsem plaval o dvě hodiny déle, ale to bylo způsobeno hlavně počasím. Ze začátku jsem měl krásou hladinu, úplný olej. V první půlce byly úplně mírné vlnky, ty mi vůbec nekomplikovaly život, to se krásně plavalo. A pak přišly půlmetrové až metrové vlny, které mě dost zpomalily. Po deseti hodinách přišla krize, ale nakonec jsem chytil druhý dech, navíc na druhé straně už začínal odliv. Proud měl rychlost až dva kilometry za hodinu, já plaval tempem tří. Trochu mě před cílem vyděsil severní proud okolo pobřeží, kdy mi začal maják Port Patrick, na který se celou dobu směřuje, „odjíždět do strany“. Mělo to však krásný konec, pár set metrů před pobřežím mě proudy pustily a já jsem najednou rychle doplaval na pobřeží. |
Je třeba připomenout, že profíci podstupující výzvu Ocean´s Seven si nechávají Severní kanál až na úplný konec.
To je pravda, studená voda je považována za velké finále výzvy. Ale zase tak hrozné to tam není. Oni plavci rádi zveličují. Myslím, že Severní kanál je dost přeceňovaný. Jasně, u srdce mě hřeje, že jsem na světě osmapadesátý, kdo to dal, a také jsem už na tu dřinu trochu zapomněl. Já se však opravdu bál, že to bude horší. Nakonec mi to zase až tak hrozné nepřišlo.
I lodivod vám ostatně složil kompliment, že?
Říkal jen, že je fajn, že jsem se o sebe dokázal postarat. Na břehu, v cíli, jsem si normálně z těla stíral vazelínu, komunikoval jsem v angličtině a češtině. Spousta lidí je po zdolání kanálu kriticky podchlazená, nejsou schopni vylézt na břeh nebo do lodi, mluvit… Já ty jakoby extrémní podmínky snesl dobře.
Co ostatní plavci, kteří se v srpnu pokoušeli o totéž?
Všichni se ptali, kolik přeplaveb z Ocean´s Seven už mám. „Žádnou,“ odpovídal jsem. Vždycky jim padla brada a říkali si: „Další amatér!“ Trénoval jsem hlavně s Attilou Mányoki a Prabhatem Koli, kteří nakonec plavali den přede mnou. Bohužel, Attila při svém druhém pokusu zase zkolaboval, naštěstí na něj čekala v přístavu sanitka, protože při vynášení z lodi upadl do kómatu. Ale Prabhat Koli z Indie to tentýž den zvládl, s fantastickým časem 10:41.
Co vás hnalo kanálem kupředu? Být ty dlouhé hodiny sám se svojí hlavou…
Já to mám rád. Ona je to svým způsobem meditace. První hodinu dvě se vám hlavou honí myšlenky. Pak to odezní, protože stejně nemůžete dělat nic jiného než jenom raz – dva – tři – nádech. Ten periodický pohyb a pravidelné dýchání vás dostává do meditativního stavu, transu. Člověk plave čtyři hodiny, ale přijde mu to jako chvilka. Někdo to však psychicky neunese. Jenom tělem to neurvete, hlava je osmdesát procent.
Dvě ledové míle, to by bylo teprve maso
Severní kanál už máte za sebou. Kdy vás uvidíme na dalších přeplavbách Ocean´s Seven?
To ne, já se zadlužil už pro Severní kanál, takže to napřed musím splatit. Je pravda, že už jsem tři roky přihlášený na pokus o přeplavání Gibraltaru, ale Španělům administrativa děsně dlouho trvá. Na jaře mi napsali, že v roce 2021 se mnou počítají. Přitom je to nejlehčí úžina, dalo by se říct. Teplá a krátká voda. To už bych si radši dal znovu ten Severní kanál, ale dvakrát. Tam i zpátky. To by byla pecka, protože to zatím nikdo nezvládl.
To myslíte vážně?
Kdybych dokázal zrychlit, dostat se pod dvanáct hodin na jednu cestu, nepřijde mi to vůbec nereálné. Teď jsem se hodně rval s odlivem, zbytečně jsem plaval „na místě“. Přitom uplavu deset kilometrů za 3,5 hodiny. Jestli to dokážu o třicet minut zkrátit, tak by to bylo reálné. Samozřejmě, nepříznivé počasí vás může vykostit vždycky. Ale 24 nebo 26 hodin bych tam vydržet nejspíš dokázal. Na Severním kanálu většina plavců stejně končí jen kvůli podchlazení nebo medúzám.
A do té doby máte ještě něco v záloze? Nějaké další ledové rozptýlení?
Na léto se chystáme na Bajkal. Moc rozptylující to nebude, mám z toho docela respekt. Rádi bychom to pojali jako rusko-českou štafetu, ale two-way, tam i zpátky. Pánové Novák a Venclovský to přeplavali v roce 1990 v místě, které mělo 21 kilometrů, my bychom rádi zkusili o trochu severněji 35 plus 35 kilometrů. Teď bychom si to v týmu osahali nanečisto a na třicetileté výročí bych to zkusil sólo. Ale na oba dva pokusy budu potřebovat sponzory.
Má Bajkal pro otužilého plavce specifika?
Je to sladká voda, nenadnáší tolik jako moře. V květnu je ještě zamrzlé, v létě má něco kolem jedenácti stupňů. Takže je vlastně ještě o trošičku chladnější než Severní kanál uprostřed léta. A specifika? Je tam prohřátá jen povrchová část vodního sloupce. V té se dá v pohodě plavat. Jenže pod ní je masa vody, která má jen čtyři stupně. A když foukne vítr a promíchá to, člověk musí pár set metrů uplavat v například pětistupňové vodě. Což je dost likvidační i pro otužilce.
Tím plány končí?
Ještě by mě lákala Ledová míle. Je to mezi otužilci taková prestižní záležitost. Málokdo totiž zvládne kilometr, a toto je 1608,5 metru. Vymyslel to Jihoafričan Ram Barkai. A já bych si rád dal dvě, protože hodinu v ledové vodě vydržím, ale musím ještě trochu zrychlit. To už by bylo hodně top, zatím to dali pouze tři lidé na světě.
