Sumýši jsou velmi zvláštní živočichové. Nemají skutečné končetiny, jen tu a tam podivné výrůstky a drobná podivná chapadla. Vlastně jim chybí i oči. A dýchání? To uskutečňují přes zvláštní orgán z vodních plic, které vycházejí z prokrvené tkáně konečníku.
Jejich válcovitý tvar těla jim vysloužil přiléhavou přezdívku: mořská okurka. Stávají se stále oblíbenějším zdrojem potravy. Obsahují spoustu užitečných proteinů a je jim přisuzována až zázračná regenerační schopnost. Klouby člověka, který je pravidelně jí, prý nikdy nezestárnou.
Jídlo za cenu diamantu
Cena nakladaček i salátovek se mění v průběhu celého roku. A tržní hodnota mořských okurek jde stabilně vzhůru už od osmdesátých let. U jednotlivých exemplářů přesahuje stovky dolarů. Taková „Zlatá písečná“ okurka (Holothuria scabra) přijde na 850 dolarů za kilo. A to ještě pořád není nic proti dnes nejdražšímu poptávanému druhu, kterým je hlubokomořská okurka Apostichopus japonicus. Za jediný kilogram zaplatíte přes 3 500 dolarů. Je krajně nedostatkovým zbožím.
Největší šanci, že se s tímto živočichem osobně setkáte, nemáte v moři, ale jako host na recepci nějakého japonského ministerstva. A i tam to bude nejspíš jen dárek v podobě vysušeného fragmentu těla sumýše zabaleného v ozdobné krabičce.
Proč vlastně stojí mořské okurky tolik peněz? Na vině je hlavně rostoucí poptávka po tvarově rozmanitých tělech jejich jednotlivých druhů. Ano, čtete dobře. V tomto případě vůbec nejde o chuť, ale vzhled.
Specialita bez chuti, ale s legendou
Těla sumýšů chutnají bez rozdílu jako „slaná vodová žvýkačka“. Jejich tuhá tělní tkáň je na hranici poživatelnosti, konkrétní vyznění jim dodá až vlastní způsob přípravy nebo zdobná příloha. Nejčastěji houby šitake nebo čínská listová brokolice. Podstatné pro strávníky je jen to, jak členité a případně barevně laděné mořské okurky jsou. Čím výraznější a pestřejší, tím jsou údajně zdravější. Proto je japonská Apostichopus japonicus, s tělem pokrytými „dračími“ ostnitými výrůstky, nepřekonatelná.
Sběr, který si žádá lidské životy
Pro své skutečné i domnělé medicínské účinky byla vždy populární. Jenže nástup movité střední střídy v Číně vyhnal poptávku po některém ze sedmdesáti druhů stravitelných sumýšů do oblak. Mořské okurky se sbírají při pobřeží Papui Nové Guineji, v Mexickém zálivu i v Ekvádoru. Vyplatí se to.
Za deset let ceny mořských okurek celosvětově vzrostly o 80 procent, i když jejich výtěžnost v některých regionech poklesla o 95 procent. Jak je to možné? Prostě je v některých lokalitách výskytu natolik vylovili, že už je problém nalézt je v normálních hloubkách. Sběrači a potápěči, kteří se snaží nasytit trh, tak musí při jejich získávání stále více riskovat. Ročně teď při pobřeží Yucatánu zemře kvůli okurkám kolem 40 potápěčů. Buď utonou nebo podlehnou nemoci z dekomprese.
Stálá poptávka a rostoucí cena vede k decimaci populací mořských okurek, které potřebují k dosažení dospělosti přibližně od dvou do šesti let života. Některé dosud běžné druhy se tak v přírodě stávají ohroženými. Veškerá snaha o udržitelnost nebo regulaci sběru bere za své, protože lákadlo pohádkového zisku nad rozumem a opatrností vítězí. Stačí jich jen sehnat dostatečné množství. Poté, co jsou vyzvednuty na břeh, jsou v sítích usušeny a připraveny na transport.
Možná léčí. Ale s chutí to valné není
V kuchyních luxusních restaurací je musí nejprve připravit. To znamená rehydratovat, na několik dní ponořit do slaného roztoku. V něm znovu nabudou původního tvaru a barvy. Pak už záleží jen na fantazii kuchaře. V Asii se mořské okurky stávají základem výživných polévek nebo je jejich na pohled slizké maso podušeno se zeleninou.
A jak se to má s jejich léčebnými účinky? Pravdou je, že jejich maso má nezvykle vysoký obsah látek, které najdeme i v naší pojivové tkáni, v chrupavkách, vazech a šlachách. S kloubními obtížemi by vám tedy teoreticky pomoci mohly.
Koupili byste si a ochutnali mořskou okurku?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 středa 23. ledna 2019. Anketa je uzavřena.
