Úsměv při jednání je nezdvořilý, slzy smutku na veřejnost nepatří. Vysmrkat se do kapesníku před lidmi je výrazem tělesné nechutnosti, není vhodné napoprvé třást neznámým v pozdravu rukou. Přidejte k tomu ještě práci s hlasem, jehož síla by za žádných okolností neměla překročit jistý práh. Odchylky od schválených etických norem nesou Japonci nelibě, ale v zásadě ne tak výrazně, abychom porozuměli, že jsme přestoupili limity.
Hold samurajům, pocta penisům: pestrý svět japonských festivalů |
Své emoce schovávají uvnitř, a i když to někdy pod pokličkou pěkně vře, nedávají to na sobě znát. Jenže natlakovanou páru občas potřebuje vypustit každý. V Japonsku pro to mají svátek Akutare Matsuri.
Nesvatá cesta ke svatému chrámu
Svátek, jehož název můžeme volně přeložit jako festival vulgárnosti nebo prostě jen sprostý den, je relativně mladý. Vznikl zhruba dvě století nazpátek, časově se kryje s naším Novým rokem.
Geograficky je zase svázán s buddhistickým klášterem Saishoji, nacházejícím se asi 70 kilometrů od hlavního města. Blízko něj, v městečku Ašikaga, se v podvečerních hodinách nejprve shromáždí pestrý průvod a po jedenácté hodině večerní zamíří pěšinou vzhůru k chrámu. Samotný festival pak zahajuje mnich, který mohutně zatroubí na horagai, roh vyrobený z velké mušle. A opakovaně troubit bude po celou cestu vzhůru ke klášteru, následován procesím o několika tisících lidech.
Překvapit vás tu může spousta věcí. Například tolik ne-japonské bezprostřední veselí, spokojené úsměvy a smích je všude kolem. Nezvykle hojné zastoupení mladých žen. A také spousta hluku, křiku a řevu. Lidé se totiž při pomalé cestě vzhůru na kopec často zastavují, otáčí se nazpět a k davu pod sebou cosi provolávají. A evidentně si to všichni užívají.
Pokud jste vybaveni znalostí místního jazyka, čeká vás ještě jeden kulturní šok. Na japonský pozdrav vám tu s uvolněným úsměvem všichni odpovídají slovem „bakarayo“, tedy „idiote“. Slovník nadávek a vulgarismů je pochopitelně mnohem pestřejší, prakticky všichni se tu častují nelichotivými slovy. Kritiky a slovního výsměchu nezůstane ušetřen váš fyzický vzhled ani oblečení. Mladé ženy na vás s chutí zamávají, jen aby vám řekly, že jste nahastrošený mrzák a zrovna vypadáte jako osel.
Nic není příliš, když vás to štve
Japonská lukostřelba: protivníkem si je střelec sám Bojovník, luk, šíp a terč. A stoprocentní soustředěnost, klid a pokora. „Největším protivníkem si je lukostřelec sám,“ říká Václav Kučera, učitel Kyudó - Cesty luku, japonského umění, které vyrostlo z mistrovství válečných lučištníků, ale během stovek let se stalo prostředkem k očistě vlastní mysli. |
Uslyšíte toho však mnohem víc, nadávky pozdravem jsou jen malou částí toho, co ze sebe Japonci potřebují nutně dostat. Nadává se tu, opravdu nahlas, na přeplněnou hromadnou dopravu, která vás každé ráno dopraví do neskutečně debilního zaměstnání, kde se musíte chovat mile ke kreténovi, který je náhodou vaším nadřízeným. Spílá se tu přesčasům, školením, povinnému cvičení v kanceláři. Nadává se tu na korupci, politiku, prarodiče. Žádné téma není za hranou, jste tu od toho, abyste to ze sebe všechno vykřičeli ven. Proto na vrchol nikdo nepospíchá.
Japoncům se přitom někdy nedostává slov, tak vybranou slovní zásobou vulgarit jako my tu nedisponují, vypomáhají si proto květnatými opisy. Ale snaží se, i když jim to někdy nejde z úst. Často nekleli celý rok. Nesměli.
Naštvalo vás nelichotivé profesní hodnocení, jaké vám vystavil v práci šéf? Vadí vám hloupá televizní reklama? A co prolhaní politici, profesoři na univerzitě, důchodci okupující všechny lavičky parku, ubíjející dřina ve fabrice, prohra vašeho sportovního týmu, nepochopení od rodičů nebo neschopný partner? Nedočkali jste se povýšení, štve vás soused? Dostaňte to ze sebe právě dnes.
Očištění před dalším rokem
„Jednou za rok to všechno můžete dostat ven a nechat to za sebou,“ komentuje počínání účastníků Ryoken Numajiri, představený kláštera Saishoji, který se vulgaritou rozhodně necítí pobouřen. Svátek se totiž drží své historické předlohy, svátku, jehož patronem byl Bishamonten, v japonském budhismu Bůh štěstí. V tento památný den křičeli poutníci ke klášteru dolů do údolí na démony loňského roku, aby je vystrašili a nechali za sebou.
Krátce po půlnoci všichni dospějí na vrchol kopce, ke klášteru. Nadávky vystřídá radost, při které účastníci pronáší, teď už spíše tiše a šeptem, svá osobní přání do nového roku. Mniši z kláštera rozlévají do křikem znavených úst malé pohárky saké, jako posvěcení. Do dalšího Akutare Matsuri budou všichni muset vydržet další rok.
Všichni se teď však cítí o dost lépe. Festival vulgárnosti pomáhá Japoncům přežít.
