Mohl byste odkrýt své kořeny vztahu k alkoholu?
Pocházím z vinařské obce Vnorovy mezi Veselím nad Moravou a Strážnicí, což je vinařská podoblast Slovácko, kde jsou stovky hektarů vinic. My jsme jedna z mála rodin, která v té dědině není nijak aktivní ve výrobě vína. Nejsme vinaři, ale vždy jsme měli několik ovocných stromů na zahradě plus přístup k ovoci z dalších sadů. Ač z vinařské obce, neměl jsem paradoxně šanci přičichnout k vínu, protože jsme zpracovávali ovoce destilací. Akorát jablka jsme víc moštovali než pálili.
Fotogalerie |
Kdy jste poprvé ochutnal pálenku?
Slivovici jsem ochutnal poprvé ve dvou letech, existuje k tomu i fotodokumentace. A na dlouho mě to od další konzumace vyléčilo. V naší rodině to ostatně vždy existovalo bez patologických důsledků, jako je ztráta zaměstnání, společenské vyloučení a podobně.
Jeden čas jsem jezdil za vinařem, který měl vinice a sklípek, ale jinak pracoval v nějakém strojírenském závodě ve městě…
To je relativně standardní. Náš soused je zvěrolékař, tím se dá docela dobře živit, a k tomu má dva hektary vinic a vinný sklep. Takže v určité fázi roku dělá na vinici a zbytek roku pracuje jako zvěrolékař.
To není legrace starat se o dva hektary vinic.
To je dřina. To je to samé, jako kdybyste měl dvouhektarový sad. Tam musíte být skoro pořád. Já dnes vysoce hodnotím, že jsem vyrůstal v prostředí, kde je normální pracovat. Jsou lidé, kterým se taková výchova nedostala, a to bude v budoucnu fatální problém této společnosti. Já si vůbec nejsem jistý, jestli moje děti budou chápat, že je potřeba pracovat, protože se budou mít dobře i bez toho.
Myslíte, že se opravdu budou mít tak dobře?
Ano, už my se máme strašně dobře a neuvědomujeme si to. Jsme daleko od nutnosti zabezpečení základních potřeb jako bydlení, jídlo. Žijeme v takové době, že lidé nemají mnoho důvodů být lepší.
Zachraňovat svět jsem nechtěl
Jakou jste vystudoval vysokou školu?
Já jsem magistr práv, studoval jsem v Brně. Většina lidí si představuje, že práva jsou hodně biflování, ale je to nesmysl. Při zapojení zdravého selského rozumu se člověk nemusí učit nic moc zpaměti. Zpaměti se musíte učit na medicíně, ale ne v právnickém světě, kde není nic jisté. Celý život těžím z toho, že zapojuji selský rozum a zdravou logiku, zkrátka že používám mozek.
Proč jste šel zrovna na práva?
Vůbec ne kvůli tomu, že budu zachraňovat svět a obhajovat nevinné, mně se líbilo, že je to obor, který nabízí řadu uplatnění. Protože nestudujete specializace, ty pak dává až praxe. Ale ten obor poskytne velký rozhled. Můžete pak zamířit například do státní sféry. Tam jsem ovšem nikdy nechtěl. Když jsem měl praxi na finančním úřadě, vydržel jsem tam tři dny a musel jsem odejít.
Pročpak?
Oni mě poslali někam na den a půl něco dělat a já jsem to měl za hodinu hotové. Žádnou další práci pak pro mě už neměli, to jsem psychicky nedával.
Kde jste tedy začínal?
Během studií jsem zjistil, že mám jakýsi dar řeči, tak jsem například připravoval promo akce pro počítačové firmy. Vůbec tomu nerozumím, ale to není to stěžejní. Když jsem pak při vysoké škole hledal uplatnění, bliklo na mě, že u Jelínka berou asistenta generálního ředitele. Zkusil jsem to a ještě před státnicemi mě přijali. Dělal jsem to asi tři čtvrtě roku, pak mě poslali dělat byznys na nezávislém trhu v Česku, dostal jsem tým jedenácti obchodních zástupců, všichni byli starší než já a všichni pracovali u Jelínka mnohem déle než já.
To byla výzva.
Zajímavá životní zkušenost. Po čtyřech letech mi nabídli řídit obchod a marketing v Česku, což dělám dodnes. Vtipné je, že jsem do této pozice nastoupil v roce 2012, kdy byla metanolová aféra a prohibice. I s tím jsem se popasoval dobře a uplatnil jsem přitom právní vědomosti.
To je vlastně váš první zaměstnavatel.
Ano. A vůbec nevylučuju, že tam budu až do důchodu. Řada mých vrstevníků zůstala ve velkých městech, mají dobré pozice, mnohem víc peněz, ale také vyšší náklady a já na nich pozoruju, že jsou z nich workoholici a že jim z toho občas jde pořádně hlava kolem. Hodně lidí dělá kariéru na něčem, co je vlastně nebaví. U mě to tak není. Já jsem se dostal k něčemu, k čemu bych se v nadnárodní korporaci nikdy nedostal, a můžu se realizovat v tom, co mě baví. Jako privátní firma nejsme při rozhodování závislí na cizích vlivech, takže když přijdu s projektem, velmi rychle dostanu stanovisko zaměstnavatele. A buď s tím začnu, nebo ne. Mám poměrně velkou svobodu v tom, co dělám.
Spoustu věcí nosím jen v hlavě
Miroslav MotyčkaVystudoval práva, po nich všal nastoupil do firmy Rudolf Jelínek. Pracuje v ní dodnes, na pozici obchodního a marketingového ředitele. Vidí se jako odhodlaný, trpělivý a veselý člověk. „Takže vlastně pozitivní člověk. Jeho přání, smysl života? „Vychovat ze svých dětí slušné lidi,“ říká. O titul Esquire Man 2019 se Miroslav Motyčka uchází v kategorii Byznys. Zaměřuje se na osobnosti, které nehýbou světem skrze peníze a zisk, ale skrze úsilí, průkopnictví, vizionářství. A také charitu, která pomáhá těm, kteří nemají v životě tolik štěstí. Spolu s ním je nominovaný inovátor a městský hacker Tomáš Studeník a majitel agentury Petr Andrýsek. |
Je něco, co by nebylo, kdybyste u Jelínka nepracoval?
Nikdy jsem tak nepřemýšlel, ale myslím, že by nebyl projekt Gold Cock single malt whisky. Ten je hodně z mojí hlavy. V roce 2014 jsem dostal za úkol vymyslet, co se značkou Gold Cock. Rok jsem nad tím přemýšlel, než jsem došel k tomu, jak bych si to představoval. Zatáhl jsem do toho i lidi z Whisky klubu a letos jsme na Whisky festivalu v Brně představili limitovanou edici dvacetileté whisky finišované v sudu po jamajském rumu. A během jednoho víkendu se prakticky celá edice prodala za dva tisíce korun za láhev. Ono to totiž jde. Ještě před pár lety mi tvrdili, že je to nesmysl, a letos prodáme deset tisíc lahví ročníkové odrůdové slivovice. A zájem každoročně roste o třicet procent. Zájem o prémiové pití tu byl i před pěti lety, ale nikdo si nedovedl představit, že by to zákazníci chtěli od nás. Jenže my to máme dobré. Máme to dobré jak sviňa.
Co vás škola naučila pro práci a život?
Dala mi fundamentální základy toho, jak uvažuju, protože římské právo ne náhodou platí více než dva tisíce let. Na jedné straně poptávka, na druhé nabídka, a jestliže se ty dvě cesty mají protnout, je tu uzavření smlouvy. To bude platit navždycky. Já to využívám v tom, že si smlouvy můžu psát sám, umím číst zákony. Důležité je zachovat si přitom zbytky zdravého rozumu. Zjednodušuje mi to život. Nebojím se dohod. A taky mě škola naučila disciplíně a odpovědnosti. Nikdy jsem třeba nepropadl mylnému dojmu, že „ono se to nějak udělá“, protože onoho pána jménem „se“ jsem ještě nepoznal, a to je hodně důležitý člověk v životě spousty z nás.
Funguje v dnešní době ještě dohoda na podání ruky?
Já myslím, že ano. I v mé práci, a možná je to sortimentem, který máme, je to na určité úrovni důležitější než papír. Jsou věci, na které nemám papír. Život by byl jednodušší bez všech smluv a administrativy.
Ale platí stále, že podle zákona lze smlouvu uzavřít ústně, nebo ne?
Novelizací občanského zákoníku, který nahradil obchodní zákoník, tento instrument dokonce ještě posílil. Zákoník výslovně uvádí, že ústně lze uzavřít smlouvu nebo dohodu, učinit objednávku, to je v pohodě.
Hraje roli ve vašem pracovním nasazení, že prodáváte alkohol, nebo byste byl takto obchodně zdatný i ve šroubárně?
Asi ne. Myslím si, že pro mě je hodně důležité se s produktem ztotožnit. Ne ve smyslu, že budu závislý na alkoholu. Ale je to přirozeně daleko emotivnější obor než nějaké technické obory.
Esquire Man 2019Už samotná nominace je oceněním. Je totiž certifikátem, že kandidát je: aktivní ve svém profesním i soukromém životě ● slušný k druhým ● odpovědný za svá rozhodnutí a činy ● svobodný a samostatný, pro svá rozhodnutí nepotřebuje autority ● statečný, staví se k problémům čelem ● čestný, drží slovo ● rovný rozený lídr s přirozenou autoritou. Patnáct mužů, pět kategorií Redakce časopisu Esquire vybrala patnáct mužů, kteří podle ní náročná kritéria splňují. Rozdělila je do pěti kategorií: Human, Sport, Byznys, Art a Kategorie do 35 let. Hlasujte O tom, který vám ve své kategorii personifikuje osobnost Esquire Man nejvíc, můžete hlasovat od 1. srpna do 5. listopadu 2019. Hlas můžete v každé kategorii dát vždy jednou, celkem tedy můžete hlasovat pětkrát. Hlasujte na esquireman.cz, kde najdete též výčet všech nominovaných ve všech pěti kategoriích. |
Šroub je pokaždé stejný, ale slivovice ne…
Přesně tak. Pro mě je důležité, že jsem potravinář/zemědělec a že chápu mechaniku celého procesu – zasadíte strom, staráte se o něj, pak na něm něco vyroste, sklidíte to, vydestilujete a získáte trvalý statek, který jde zkonzumovat, případně prodat. Je to pro mě celé takové uchopitelnější a hodně důležité. Myslím, že abyste byl v životě spokojený, musíte dělat něco, co vás baví. A baví vás to, čemu rozumíte.
Jste technologicky hodně zdatný, co se týče výroby destilátů. To si nesete z rodiny?
Z rodiny si asi nesu základy, jako je vztah k práci, k půdě, k zemědělství i k oné destilaci… To je pro mě dnes vlastně velké téma. Všechno, co umím, jsem se naučil. Já se rád dovzdělávám. Od jiných kolegů, z knih… a hlavně si to pak jdete vyzkoušet. Dobrý příklad je Gold Cock. O této značce jsem se poprvé doslechl v roce 2008 a dnes si myslím, že já a ještě jeden kolega z výroby jsme lidé, kteří vědí o procesu produkce whisky nejvíc.
Když děláte svoje pokusy s destiláty, při nichž zjišťujete ideální technologii pro co nejlepší chuť, vedete si o tom záznamy, nebo máte všechno jenom v hlavě?
To je problém. U spousty věcí si záznamy nedělám nebo je ztratím, tudíž o tom neexistují fyzické zprávy. A to je blbě, protože nemám pocit, že chci být nenahraditelný, ale v mnoha ohledech bohužel jsem. Jestli mě v životě něco limituje, je to tohle. Že nosím v hlavě spoustu nepřenosných věcí. Snažím se vést o tom záznamy, ale jsem propagátor organizovaného chaosu, takže mě to nejde. Administraci mě na těch právech fakt nenaučili.
Kořalku dělá táta někdy fakt hnusnou
Vozíte domů tátovi ochutnat, co děláte?
Pravidelně a je to těžké.
Chválí vás?
Nééé. Vůbec. Oblíbený pozdrav mého otce, když přijede, je: „Nazdar, ohol se a najdi si pořádnou práci.“ Když jsem se v devětadvaceti stal ředitelem a myslel jsem si, že jsem na tom docela dobře, řekl mi jen: „Něco pořádného bys měl dělat.“ Já přivezu cokoli, fantastickou kořalku, a on mi řekne: „Není to špatné.“
A z tvého pohledu, když porovnáte tu jeho s Jelínkem?
Samozřejmě ji má daleko horší.
A řeknete mu to?
Přirozeně. S tím nemám vůbec problém. My máme velice otevřený vztah. Ale on zastává tu svou a názor měnit nebude. Ale kořalku má někdy doopravdy hnusnou.
A víš, čím to je?
Třeba u toho usne. Celou dobu u toho sedí, čte rodokapsy a hlídá to. A když u toho usnul, těch dokapů už prošlo hodně. A teď co s tím? Vypálíte to znova? Ne, on to někdo vypije.
Naučil jste se od něj něco?
No jasně. Peníze jsou oběživo, čím dřív je do oběhu vrátíš, tím dřív se vrátí k tobě. Kdo spí, nežije. To prohlásil vždycky předtím, než usnul u zpráv u televize. Třetí geniální poučka je „Z večera šohaj, ráno šohaj“. Já jsem měl krásné dětství a dalo mi to fundamentální základ ke zdravému pohledu na svět. Můj otec se nikdy z ničeho nepodělal. To bych řekl, že mám po něm.
Co byste chtěl naučit svoje děti?
Já bych hrozně rád, aby naše děti ode mě a mojí ženy pochytily, že je normální pracovat a postarat se o sebe. Když máte zdravý přístup k životu, nehroutíte se ze všeho a přijde vám normální pracovat, v životě se neztratíte. To mi přijde jako bytostný základ. Z dětí bych chtěl vychovat slušné lidi. Když budeme slušní my, nemůže být z dětí nic jiného.
Šestý ročník soutěže Esquire Man
zná své vítěze
Ocenění Esquire Man uděluje na popud čtenářského hlasování redakce časopisu Esquire.
Redakční rada časopisu Esquire vybrala napříč všemi oblastmi lidského snažení patnáct mužů, rozdělila je do pěti kategorií a nechala čtenáře, aby si vybrali toho, kdo je jim nejsympatičtější. Z pohledu redakce byly už samotné nominace oceněním práce a chování každého kandidáta. Jde nám o to, představit muže známé i méně známé, kteří mají pozitivní vliv na své okolí i na celou společnost, jejichž práce nebo podnikání pozitivně ovlivňuje životy ostatních a jejichž působení je pro druhé motivující. Výsledky hlasování byly vyhlášeny na slavnostním ceremoniálu ve středu 13. listopadu v pražském podniku Royal.
53 let, spisovatel a nakladatel
33 let, producent
50 let, neurochirurg Nemocnice Na Homolce
33 let, profesionální cyklista
54 let, handicapovaný sportovec
41 let, pilot
36 let, obchodní a marketingový ředitel R. Jelínek
42 let, radikální inovátor a městský hacker
30 let, majitel agentury Socialsharks
32 let, sklářský výtvarník
32 let, herec a režisér
35 let, vizuální umělec a malíř
31 let, reportér
30 let, podnikatel
33 let, spisovatel
