Zhouba tropů a celé subsaharské Afriky přilétá ke svým obětem na křídlech dotěrných komárů. Komáři jsou kromě malárie přenašeči řady dalších vražedných onemocnění, viru Zika, krvácivé horečky, dengue, žluté zimnice. Jak se bránit? Plošnými postřiky, repelenty, očkováním. A zabezpečením spaní bez rizika bodnutí hmyzem, která nemoci přenáší.
Z hlediska prevence nákazy je moskytiéra, s výrobní cenou okolo tří dolarů, efektivním řešením. Proto se na rozdávání takových sítí soustředí nejedna charitativní nadace nebo humanitární fond.
Miliony pro Afriku
Kolik jich do oblasti zamířilo? Dobrat se přesných čísel není úplně snadné, ale například Světová zdravotnická organizace uvádí, že jimi nepřímo zachránila už 663 milionů životů. Globální fond jich rozdal 450 milionů. A americké Centrum prevence šíření chorob zprostředkovalo mezi lety 2008 až 2010 distribuci 294 milionů sítí.
Pryž jsou přitom časy tkaných indických domatera nebo sítí vyplétaných z jemných vláken, které používali už faraóni v Egyptě. Dnešní doba přeje sítím z umělých vláken, tedy polyesteru, PET či polypropylenu. To kvůli snadné průmyslové výrobě.
A jejich efektivitu obvykle zvyšuje zapracování insekticidu s dlouhodobým působením. Momentálně jsou to látky na bázi pyretroidů a pyrrolů. Ne že bychom v arzenálu neměli účinnější postřiky proti hmyzu, ale je třeba vyvážit riziko, že by insekticid otrávil samotného spáče. Pro správné fungování musí být po šesti až dvanácti měsících síť znovu přestříkána.
Hrdinná lékařka nepustila ebolu do Nigérie, ale zaplatila životem Stála nejen proti smrtelnému viru, ale též proti pacientovi a vládě jeho země. Nakaženého musela držet v izolaci násilím a čelit jeho pokusům zdravotníky infikovat. Rázným jednáním doktorka Stella Adadevohová ebolu nepustila do Nigérie. Sama jí však podlehla. |
A tím se dostáváme ke zrodu podstatného problému. Miliony z plastů vyrobených sítí se totiž další aplikace proti-hmyzího postřiku nedočkají, protože distribuce repelentů v rizikových oblastech zaostává. A protože obyvatelé oněch regionů vědí, že taková síť má sníženou účinnost, řeší, co s nimi dál. Chtějí je smysluplně zužitkovat.
A pružnost, odolnost a hustý výplet moskytiéry pochopitelně předurčuje k tomu, k čemu se sítě používají od pradávna. K lovu ryb.
Vzhůru na lov
Stačí sešít pár moskytiér dohromady a získáte rybolovnou síť špičkové kvality. Je lehká, neprotrhne se pod zátěží úlovku, zachytí i ty nejmenší rybky. Rozdíl v tonáži úlovku je podobný jako při lovu na udici a dynamitem. Při správné manipulaci se sítí dokážete dokonale vylovit celé jezero nebo úsek řeky. Nic se před ní neschová, nic z ní neunikne.
A to je sice fascinující, ale současně velmi ošidné. Z téměř stoprocentně vyloveného jezera bez drobných rybek a potěru se totiž stává mrtvá zóna, která další sezónu rybáře rozhodně neuživí. Za fantastickým úlovkem loni bude letos následovat hlad. Není to maličkost. Řeka přelovená v části svého toku nasytí rodiny rybářů v určité oblasti, ti níže po proudu mají smůlu. Je to problém, který se přenáší dál a s počtem dostupných sítí roste.
Nezapomínejme na to, že sítě jsou zdarma nebo za symbolický poplatek do Afriky, ale také do Indie, na Filipíny nebo na většinu ostrovů v tropickém pásmu, dodávány po desítkách, ne-li stovkách milionů kusů.
A malárie samozřejmě není jediným problémem tamních obyvatel. Komár může a nemusí přinést smrt už zítra, ale hlad je už dnes. Řada obyvatel v kritických regionech proto už ani nezkouší instalovat moskytiéru nad své lože, rovnou z ní sešívají maximálně efektivní sítě pro rybolov.
Své o tom vědí na Madagaskaru. S moskytiérami, které nahradily tradiční sítě ramikaoko pro lov krevet, tu v roce 2002 lámali rekordy. Krevet dokázali ulovit 8 652 tun. V roce 2019 to bylo jen 200 tun, protože žádné krevety při pobřeží už nemají. Vychytali je, proto teď produkci nákladně zajišťují v umělých akvakulturách.
Jako první na praxi extrémního přelovení, která se rozšířila všude tam, kde jsou rozdávány sítě a rybaří se, upozornili zoologové a ochránci přírody. Když totiž začali pátrat po příčině drastického úbytku života ve vodě, propojení s dostupností ochranných sítí se vyjevilo docela samo.
Ve vodě proti komárům nepomůže
„Zatímco naprosto souhlasíme s úsilím mezinárodní pomoci v boji proti malárii, vymezujeme se proti rybářské praxi,“ shrnuje například Rebecca Shortová z Londýnské zoologické společnosti. „Zjednodušeně řečeno, pokud tyto sítě nebudou používány, jak byly zamýšleny, tedy proti komárům, nebudou proti malárii pomáhat. A navíc budou drasticky decimovat rybí osádky po celém světě, zhoršovat problém přelovení a kriticky přispívat ke vzniku podvýživy a hladomoru.“
Jenže rybářům na východě Afriky, na Filipínách, Papui Nové Guineji nebo v Bangladéši se to vysvětluje obtížně. Tady všude se totiž se sítěmi proti komárům rybaří ve velkém. Pro Světovou zdravotnickou organizaci, hlavního mezinárodního distributora sítí, z toho vychází nepříjemné dilema.
V některých regionech dokázali snížit rizika nákazy malárií až o 49 procent, což je nesporně dobrý výsledek. Ale současně si tu zadělali na budoucí hladomor, protože v oněch oblastech lidé vylovili většinu ryb, které jim poskytovaly obživu.
V reakci na tlak charitativních organizací začaly některé africké země lov s pomocí moskytiér kriminalizovat. V Mosambiku by vám taková kratochvíle mohla vynést tři léta ve vězení. „Ale ani to není šťastné řešení,“ připouští zoolog Nick Hill. „Chcete poslat na tři roky do kriminálu matku za to, že se pokoušela tím nejefektivnějším způsobem nasytit své děti?“ V lehce chaotickém Mosambiku navíc trestní postih vyvolal silně negativní reakci obyvatel, zdejší lidé se teď bojí jak rybařit, tak i používat moskytiéry. A v Kongu je to podobné.
Nehubí jen hmyz, ale všechno
S využíváním moskytiér jako rybolovných sítí se pojí ještě jedno zásadní riziko. Akutní nebo chronická otrava insekticidem. Z nově dodaných i použitých sítí se uvolňují látky, které jsou relativně bezpečné na volně zavěšené síti nad postelí, ale nikoliv poté, co je vykoupete ve vodě.
Látky, jako například vysoce toxický permethrin, se dostávají do řek a jezer a zrovna tak i do ulovených ryb. Otrávená voda, otrávené ryby i jejich konzumenti jsou tak dalším z nezamýšlených důsledků jinak fantastického nápadu s distribucí sítí proti komárům.
V afrických zemích, kde mají lidé, pokud mají štěstí, vydržet s pár dolary na den, je zatím volba bohužel jasná. Než shánět v přepočtu za nedosažitelných 50 dolarů skutečnou rybářskou síť, která navíc není tak dobrá, jak ta proti komárům, vezmou zavděk moskytiérou zdarma. Co bude zítra? Jsou oblasti, kde je taková otázka přílišným luxusem.
