Sociální sítě jako vězení. Činí nás závislé na instantním štěstí, říká filmař

Že sociální sítě ovládají jeho život víc, než by měly, si prý uvědomil včas. Nyní o internetových závislostech točí dokumentární film Dopamin. „Sociální sítě nás mají přečtené, dokážou nad námi mít moc a nikdo nás neučí, jak je mít pod kontrolou,“ říká Adam Janata.

Průměrný Čech tráví denně u počítače sedm hodin. A tři a půl hodiny z nich vlastně jako by zmuchlal a zahodil, protože sleduje nesmyslné věci na sociálních sítích. Jenže se mu u toho vyplavuje dopamin. Co to vlastně je?
Dopamin je neurochemická látka, která se vyplavuje při pocitu slasti, obecně se mu říká hormon štěstí. A na sociálních sítích je zdarma. Dáte fotku, obdržíte za ní lajk – a dostane se vám dávky dopaminu. Je to instantní štěstí, na kterém se lidi stávají závislí.

Při práci na dokumentu mluvíte o dopaminu především jako o záporné věci, která lidi ovládá. Existuje i kladný? Vždyť štěstí je přece, koneckonců, fajn.
Dopamin rozděluji na zdravý a nezdravý. Když jako dítě nakreslíte něco hezkého a mamka vás za to pohladí po hlavě, uvolní to dopamin. Zdravý dopamin. Štěstí, které zažíváte například při sportu, je štěstí, které si pamatujete, vnímáte ho tak, že onen pocit přetrvá. Na sociálních sítích zažíváte instantní „štěstí“, pomíjivé. Dostanete lajk, ale za minutu si onen pocit nepamatujete, jen se ženete za dalším lajkem. Proto na nich lidé tráví tolik času, jsou nenasytní, chtějí další a další lajky, protože ono „štěstí“ jim nevydrží, je velmi prchavé.

Celý rozhovor v pořadu Drive na Óčku

Celovečerní dokumentární film Dopamin přinese rozhovory s vědci, psychology i neurology, ale též s oběťmi závislosti na internetu. Premiéru bude mít koncem května. Jeho tvůrce Adam Janata bude hostem Jakuba Buby Ouvína v neděli 23. února od 22:00 hodin.

Na sociálních sítích jsem byl v rámci svého pracovního života. A byl jsem na nich docela dost. I když jsem se snažil přistupovat k nim strukturovaně, vytvořit příspěvek, nahrát ho a jít pryč, vždycky mě to vcuclo. Nedařilo se mi to. Čím to je, je problém jen v mé hlavě?
Je to jako kasino, funguje to na stejných principech. Hra barev, scrollování, máte hlavní zeď, sjíždíte dolů, vidíte další a další příspěvky. Každý uživatel má svého virtuálního avatara, který vám na základě všech informací, které o vás má, a je jich spousta, předhazuje obsah, který by se vám mohl líbit. Na sítích vždy zaručeně trávíte víc času, než byste chtěli. Donutí vás k tomu. YouTube, Netflix, HBO je totéž, skončí vám film a hned se vám načítá další, který vám vybrali. Všechny aplikace jsou modulované tak, abyste na nich byl co nejvíc času, protože čas je pro ně peníze.

Avatar je tedy vlastně moje zrcadlo, které je s každou mou další návštěvou dokonalejší a dokonalejší? Sociální sítě údajně dokážou odhadnout, zda je žena těhotná, podle jejího chování ve virtuálním světě, jejích preferencí, výběru fotek…
Ano. Oni dokážou i předvídat, co se vám bude líbit, pro co se rozhodnete. Studie prokázaly, že dokážou odhadnout, zda se někdy v budoucnu mladý chlapec odhalí jako gay.

Pomůže černobílá obrazovka

Netolismus

V užším slova smyslu zahrnuje netolismus chorobnou závislost na internetu, tedy na chatování, hraní her, sledování e-mailů i běžném surfování. V širším vymezení obsáhne i závislost na virtuálních drogách, tedy na telefonu nebo televizi. Nejrozikovější skupinou jsou děti a teenageři.

Jak se ze závislosti vymanit? Vždyť účast na sociálních sítích od nás vyžaduje i okolí, mnohdy i samo zaměstnání. Máme možnosti se závislosti vyhnout?
Náš dokument navrhne jakousi mobilní etiketu. Opatření proti závislosti existují, já mám v telefonu jen SMS, volání, Whatsapp. Notifikace na další aplikace jsou příliš podmanivé. Na telefonu mám nastavenou černobílou obrazovku, je to výraz toho, že tam nechcete trávit čas, obrázky vám nic neříkají, máte šanci vzdorovat pokusům vývojářů.

Nemáte pocit, že si lidé začínají hledat cestu, jak se moci sociálních sítí bránit? Nezačíná revolta?
Myslím, že to je velmi zásadní téma. Ne pro nás, kdo jsme ještě zažili dobu bez sociálních sítí, ale pro naše děti, které už vyrůstají do světa, který je sociálními sítěmi naplněný. Virtuální a reálný svět jim splývá. Já dětství strávil napůl běháním venku a napůl na telefonu, dnes bych si vždy vybral to běhání venku. Dnešní děti výběr mnohdy nemají.

Co je vlastně cílem vašeho apelu, poselstvím dokumentárního filmu? Aby se lidi ze sociálních sítí odhlásili?
Ne, cílem je posun společnosti. Sítě se dají využívat ku prospěchu, ale lidi to nikdo nenaučil, ty platformy nepřišly s návodem, jak je používat bezpečně. Je to něco tak nového, že lidi ani nepřemýšlejí, že by to mohlo mít negativní dopady. Důležité je proto informovat, o to se náš dokument bude snažit, přinést fakta, co sítě dokážou způsobit, když je používáme negativně, a jistou telefonní etiketu.