John Lee: muž, jehož nemohli oběsit
Zločin, trest, jeho vykonání. Leckdy však linka mezi oněmi stupni nevede přímo.
Nejspíš nebyl neviňátkem. John Lee, rodák z Abbotskerswellu v Devonu, se nehezky zapsal svou výbušnou povahou už u britského královského námořnictva, kde se do doby jeho služby skoro polovinou stráveného času promítly kázeňské tresty. Byl to rváč a také zloděj. Mohl by být i žhářem a vrahem? V roce 1885, během soudního líčení v Torquay, o tom představení justice nepochybovali.
Podle jejich soudu měl 15. listopadu předchozího roku ubodat svou bývalou zaměstnavatelku Emmu Keyesovou. A pak zapálit její dům, aby zahladil stopy. V době činu byl totiž jediným dospělým mužem, který se v domě oběti nacházel. A na jeho paži byl podezřelý šrám, možná zranění, které si způsobil vražednou zbraní. I když důkazy shromážděné proti němu byly nepřímé a chabé, v jasný neprospěch hovoří jeho kriminální minulost. Rozsudek tedy zněl: trest smrti oběšením.
Jestli však něco vyvádělo soudní zřízence i přihlížející z míry, byl to klid obviněného. Lee popíral jakoukoliv vinu, ale zcela pokojně. Nehroutil se, ani když uslyšel verdikt. Z čeho vyrovnanost pramenila? Byl snad smířený s osudem? „To proto, že věřím v našeho Pána a on ví, že jsem nevinen,“ odpověděl na soudcův přímý dotaz Lee.
A klid neztratil ani následujícího rána, kdy jej vedli na šibenici. Jeho popravčím byl James Berry, anglická celebrita mezi katy. Mistr dlouhého zhoupnutí, který za sedm let své kariéry provede bezchybně 131 exekucí. Tato však podle plánu rozhodně nepůjde.
Lee se smyčkou kolem krku už stojí na dvířkách propadla, kat trhne pákou… a nestane se nic.
Dvířka se neotevřou, odsouzenec stojí dál na místě. Je to poněkud trapné, protože popravě přihlíží tajemník ministerstva vnitra Sir William Harcourt. Kat Berry požádal odsouzeného, aby ustoupil stranou. Znovu zkontroloval celý mechanismus, a když dupl na propadlo, dvířka se ukázněně spustila. Byl tedy čas na druhý pokus. Jenže dopadl stejně jako první. A třetí taky. Když přitom Lee ustoupil, mechanismus ani jednou nezklamal.
To už do věci vstoupil Harcourt a exekuci zastavil. Možná mu v hlavě ležela slova, která trestanec vyřkl v soudní síni. Podobného smýšlení byl i dozorující lékař. Ostatně, trest se vykonat pokusili, hned třikrát. Zkoušet to počtvrté, to už by byla spíš vražda. John Lee popravený nebude. Jak to celé dopadne, na to čekal s tímtéž klidem, s nímž absolvoval soud.
Jeho trest následně změnili na doživotní odnětí svobody. S tím se však smířit nechtěl a neúspěšné pokusy o popravu vydával za doklad Boží vůle. Propuštěný byl až v roce 1907, po dvaadvaceti letech psaní žádostí o milost. Coby „Muž, kterého nemohli oběsit“ žil až do roku 1945.
Nad selháním popravčího mechanismu se bude ve svých pamětech James Berry dlouze zamýšlet. Podle jeho teorie spíše než nebesa a náhoda zapracovaly šikovné ruce vězňů ubytovaných za mřížemi v Exeteru, kteří jeho přivezenou šibenici kus po kusu sestavovali.
