Že rodičovství mozky matek i otců mění, se přitom ví již déle. Může za to neuroplasticita mozku, jeho schopnost optimalizovat se, přetvářet svou strukturu s ohledem na vnější podmínky skrze interakci s okolím, skrze učení se a též prostřednictvím neurogeneze, což je proces formování nových neuronů.
Vědecký tým ze singapurské Technologické univerzity Nanyang navíc zjistil, že se mozky otců a matek dokážou vzájemně navázat a sladit, co se týče pozornosti a mechanismů kognitivní kontroly.
Posvítíme si vám do hlavy
Jejich studie vydaná v magazínu Nature Scientific Report vyšla z jednoduchého pokusu. Pozvali si čtyřiadvacet párů a nechali je poslouchat hlasové projevy dětí i dospělých jednak odděleně, poté v párech pospolu. S pomocí blízké infračervené spektroskopie jim poté vlastně nahlédli do mozků, měřili jejich aktivitu v oblasti prefrontálního kortexu. To je mozková oblast umístěná hned za čelem a očima spojená s plánováním, regulací emocí a afektů, morálním a sociálním uvažováním, rozhodováním.
Získané skeny přitom vyjevily, že mozkové aktivity všech příslušných párů vykazovaly vysokou podobnost, když páry poslouchaly nahrávky pospolu, popisuje server Science Daily. Ještě mnohem synchronizovanější byly přitom mozkové činnosti partnerů, kteří byli mladší, měli jen jedno dítě a častěji se v rodičovských povinnostech střídali.
Pro kontrolu přitom vědci k pokusu přizvali i náhodně sestavené dvojice. Jejich mozková činnost nevykázala vůbec žádnou synchronicitu. Mysli měly sladěné jen skutečné, reálné páry.
Podle serveru Big Think naznačují výsledky experimentu, že partneři, kteří se o péči dělí, se postupně vzájemně slaďují, až dokážou vzájemně sdílet emocionální stavy. A to až tak, že se jejich mozky poddajně mění, aby se sladily též. Sama studie však poznamenává, že v tomto ohledu je třeba dalšího ověřování.
„Naše studie říká, že když jsou partneři fyzicky spolu, jsou při péči o dítě jejich pozornost a mechanismy kognitivní kontroly synchronizovanější. Protože se mozkové reakce rodičů mohou formovat podle přítomnosti toho druhého, je pravděpodobné, že manželé, kteří netráví moc času s dětmi pospolu, mohou chápat úhel pohledu toho druhého obtížněji. A mohou mít sníženou schopnost koordinovat rodičovské povinnosti. To může v dlouhodobém měřítku kvalitu péče podkopat,“ komentovali závěry autoři.
„Rodičovství vyžaduje aktivní týmovou práci, komunikaci a důvěru jeden v druhého,“ dodává pro server Yahoo News jeden ze spoluautorů studie Mengyu Lim.
Mozek matek po porodu relokuje zdroje
Není to přitom první ani jediný výzkum, který prokázal, jak rodičovství doslova formuje mozek. V roce 2016 studie Elseline Hoekzemy z Leidenské univerzity porovnávala s použitím magnetické rezonance mozky prvorodiček, nejprve před tím, než otěhotněly, poté několik týdnů po porodu, navíc provedla komparaci i s mozky žen, které nikdy nerodily.
Zjistila, že mozky matek po porodu vykazovaly tak zřetelné biologické změny, že je počítačový algoritmus snadno odlišil. Rozdíly byly především v šedé hmotě, v jistých mozkových oblastech byla redukovaná. A trvalo to zhruba do dvou let po porodu. Šedá kůra mozková přitom hraje velkou roli ve svalové kontrole a při vidění, slyšení, zpracovávání paměti, emocí, při rozhodování. Bílá hmota poté pomáhá mozkovým signálům dosáhnout dál, rychleji, povzbuzuje senzorické a motorické funkce. Ta se u žen po porodu nijak nezměnila.
Ke změnám podle autorky studie mohl vést proces, při němž se eliminují jistá mozková spojení, aby se napomáhalo novým. To proto, aby se lidé dokázali zaměřit na specifické chování a činnosti, v tomto případě na péči o novorozeně. „Ztráta“ mozkového materiálu se může jevit jako špatná věc, ale ony změny mohou ve skutečnosti lidem, kteří čelí novým podmínkám, jako je rodičovství, v jistém ohledu prospět, cituje vědkyni list The New York Times.
Deník navíc poznamenává, že skeny prokázaly mizení šedé hmoty z hipokampu, mozkového regionu zodpovědného za regulaci paměti. „Místo toho, aby se mozek těhotné nebo novopečené matky zaměřoval na relativně bezvýznamné informace, jako je název filmu, relokuje zdroje do oněch oblastí, které kontrolují ’teorii mysli’,“ vysvětluje list, „do regionů, které dovolují zjišťovat, co druhá chce a potřebuje.“
