RECENZE: Literární řezník z Bruntálu se podíval do budoucnosti

Enfant terrible české akční fantastiky František Kotleta podnikl výpravu do budoucnosti. Do chmurných noirových kulis zasadil svižně odsýpající detektivní příběh.

Spisovatel František Kotleta z Bruntálu se věnuje postapokalyptické sci-fi literatuře. | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

Začalo to jako nevinný žertík. Jistému Františku Kotletovi, jehož původ je dodnes zahalený tajemstvím a o jeho životě panují v literárním podzemí jen kusé informace, hraničící se senzací, drby, městskými legendami a spekulacemi, se znelíbilo, že se odmlčel guru české akční brakové fantastiky Jiří Kulhánek, a rozhodl se na jeho odkaz navázat vlastní tvorbou. 

Sekeru, kterou coby řezník v Bruntále den co den porcoval kusy masa, pověsil dočasně na hřebík a jal se stejnou vervou, s jakou boural dobytčata, psát knihy. Byl to Hustej nářez, Fakt hustej nářez, přímo Mega hustej nářez. Milovníci akčního čtiva, kde kulka střídá hlášku a ve volném čase mezi akčními scénami se provozuje bujaré smilstvo, ryčeli blahem. Zrodila se nová hvězda. Franta Kotleta byl a je jedním z nás, zemitý řízek, který píše, jak mu ústa narostla. Bruntál nerodí žádné slečinky, ale ostré chlapy, o ostatně víme už i ze seriálu Comeback. A nejnovější knihou Underground potvrdil, že mu není cizí ani žánr sci-fi.

Tedy, o klasické sci-fi nejde, pokud bychom chtěli Kotletovu novinku mermomocí někam zaškatulkovat, museli bychom mluvit o kombinaci kyberpunku, dystopie a postapokalyptické vize. Zní to sice poněkud krkolomně, ale funguje to bezvadně. Snad i díky tomu, že autor podle vlastních slov tento příběh držel v hlavě dobrých pět let, díky čemuž se mu kniha psala velmi snadno a lehce. Na výsledku je to vidět.

Příběh bývalého policisty Petra Vachtena, který dostane za úkol dohlížet na digitální čarodějku Fairy Fay, strhne během několika úvodních řádků. Kotleta jede jako tank, sází jednu strhující scénu za druhou a je evidentní, že se ve svém vysněném a dlouho opečovávaném světe cítí jako doma.

Příběh sám o sobě je celkem tradiční, jak jsme ho už několikrát četli v noirových detektivkách: máme tu marlowovsky zaťatého drsňáka, který se brodí džunglí neonového velkoměsta a jedné, co mu ještě zbývá a za co by se rval i s vlastní matkou, je čest a morálka. Osud a okolnosti mu do cesty přihrají osudovou ženu, s níž si zprvu vyměňuje jen uštěpačné hlášky, ale časem jejich vztah přeroste v něco silnějšího.

Underground

75 %

František Kotleta

Epocha, 2020, 312 stran

Tak praví zákonitosti žánru, kterých se Kotleta drží, aniž jim ale podléhá. Bere je v potaz, hraje si s nimi a znovu dokazuje, v čem tkví jeho obliba. V dokonalé kontrole nad spádem příběhu a umu psát ostré a přitom vtipné dialogy. Děj sviští kupředu rychlostí japonského rychlovlaku, ale přitom si najde dost času, aby vykreslil kulisy, v nichž se odehrává, a charakterizoval postavy tak, že si k nim během chvilky vybudujete vztah. K tomu přihoďte několik dějových zvratů a máte před sebou ideální odpočinkové čtení, které, budete-li chtít, vám dodá i několik impulsů k zamyšlení. 

Svět, který Kotleta vykreslil, by se totiž až velmi snadno mohl v ně tak vzdálené budoucnosti stát realitou. A to, že v něm i přes vší pochmurnost a krvavost, nakonec zvítězí dobro, je dobrá zpráva. František Kotleta se v rozhovorech může tvářit jako ten největší prasák pod sluncem, ale jádrem jeho knih bývá cesta ze tmy ke světlu. A Undergroud není výjimkou, spíše naopak.