Údolí Jackson Hole ve státě Wyoming se tísní mezi masivem pohoří Skalistých hor a výběžkem Teton Range, v šířce kolem patnácti kilometrů a s délkou devadesát. Průměrná nadmořská výška tu neklesá pod 1 900 metrů nad mořem. K čemu lekce z geografie? K demonstraci, proč byl celý region po generace považován za hlubokou kapsu, na jejímž dně se mohlo skrývat ledasjaké překvapení.
Pokud jste v časech Divokého západu překročili hranici nastavenou zákonem, pokud jste při rvačce u falešných karet v baru v Rock Springs srovnali protihráče tak dokonale, že skončil v márnici, pokud vás nachytali při krádeži dobytka v Buffalo, právě Jackson Hole bylo místo, kam jste chtěli zmizet. Protože až napadne sníh, skoro nikdo se přes závěje dovnitř údolí nedostane. A do jara se vaše nemilá záležitost přežene. A pokud ne? Mohli jste odtud nabrat ten nejlepší směr ke státu Idaho.
Jackson Hole bylo místo, kde se dalo krásně ztratit. Byly tu malé osady a izolované farmy, řada z nich dočista opuštěná. Většina srubů byla obydlena jen v sezóně, spojení s vnějším světem bylo minimální, stav cest byl mizerný. Byl tu klid místa, které bylo docela stranou. Městečko nemělo ani stálý poštovní úřad, balíky i dopisy skladovala u sebe v kůlně Margaret Simpsonová.
A bonus tu byl ještě jeden. Šerif a starosta z městečka Jackson, správního centra celého údolí, byli proslulí benevolencí. Že tamní vězení nemělo dveře, to nebyla legenda. Nikomu z radních se do pořízení mříží nechtělo investovat peníze. Proč? Každý se staral jen o to, aby měl dost dřeva na zimu, aby mu nezplesnivěly bobří kožešiny. Ty byly, spolu s chovem dobytka, středobodem veškerého zájmu tamních obyvatel.
A na tamním poklidném životě, z něhož tu a tam těžili i před zákonem se skrývající padouši, se nic neměnilo až do roku 1920. Pak však o Jackson Hole začaly psát deníky z celé Ameriky.
Malé volby, které otřásly velkou Amerikou
Čím to? Rozruch způsobily volby do místní samosprávy, které tu proběhly 11. května 1920. Respektive jejich výsledek. Čtyřčlenná rada města, pokladník, tajemník, starosta. Všechny tyto dosud výlučně mužské funkce tu ve volbách získaly ženy. Bylo to nečekané. Hodně nečekané.
Byly to vůbec první celoamerické volby, ve kterých mohly volit ženy. A těch, jak se teď jevilo, žilo v Jackson Hole víc než mužů. Své jistě udělalo i to, že částečné zrovnoprávnění si ženy v progresivním státě Wyoming vydobyly už v roce 1869. Anebo tu jen místní muži podcenili volební účast? Pravdou zůstává, že místní obyvatelky se rozhodně dokázaly více mobilizovat a svým programem oslovily většinu. Nejen žen, ale všech, jimž dosavadní bezbřehá benevolence radnice i volný pohyb kriminálníků teritoriem nesvědčil.
Takto vypadal Jackson Hole v roce 1920.
Volební výsledek ze zapadlého Jacksonu otřásl celými Spojenými státy. Byť totiž i jinde, tři měsíce po udělení volebního práva, kandidovaly ženy, a některé z nich se i dočkaly postů na radnicích, nikde jinde se nestalo, aby obsadily celou samosprávu. Pro Ameriku se Jackson Hole stalo naprostou kuriozitou. „Kde je na radnici nejvíc spodniček? Ptejte se ve Wyomingu, ukáží vám cestu do hor!“, „Místo, kde si dávali rendez-vous banditi, teď řídí ženy“. Tak zněly více nebo méně posměšné titulky v novinách. Amerika se divila. Oblast Jackson Hole měla i v roce 1920 pověst divokého regionu, kde nebyla nouze o medvědy, sněhové vánice a desperáty. No man’s land – Země nikoho. Teď ji měly řídit ženy.
Rázné a schopné ženy
Výsledek mohl překvapit zbytek Spojených států, ale samotné obyvatele Jackson Hole nikoli. Ze dvou důvodů: předně tu byla ona věčná pasivita stávajících radních, kteří do věcí veřejných nehodlali investovat čas ani energii, natož peníze. Lidé si uvykli na to, že pokud chtějí něco vytvořit nebo zorganizovat, pustit se do toho musí sami.
A za druhé? Hybatelkami zdejšího života skutečně byly vždy ženy. Jako je Amerika hrdá na své Otce zakladatele, tady by se mohlo hovořit o Matkách zakladatelkách. Improvizovaný poštovní úřad by tu nefungoval bez zmíněné Maggie Simpsonové, teta Ger, tedy Geraldine Lucasová, zřídila malou školu. Lucy (Wadamsová, Nesbittová) Shivová, bývalá tanečnice a pokojská, se poté, co zemřel její třetí manžel, stala místní lékařkou. A Betty Woolseyová? Zcestovalá žena a horalka, která patřila k průkopnicím horolezectví a lyžování, tam vedla obchod se zbraněmi a municí.
Zvolené radní se slušivými kloboučky, kasanými sukněmi a spodničkami do úřadu rozhodně nevstoupily nepřipraveny. Nová starostka Grace Millerová již dlouhé roky s úspěchem hospodařila na svých 150 akrech půdy, dávno poté, co její muž Robert zemřel. Byla to evidentně velmi rázná žena a o její způsobilosti vést radnici nikdo z místních nepochyboval.
Jedna z radních, Rose Crabtreeová, se před zvolením starala o náležitosti místního obchodu. Hlasy ve volbách v poměru 2:1 překonala svého manžela Henryho. Nesl to statečně, byť o jeho prohře psaly deníky po celé zemi. Mae Deloneyová začínala jako trapperka, živila se tedy lovem kožešin. A drsnému životu byly uvyklé i Faustina Haightová a Genevie Van Vlecková. Sečtělá Viola Lunbecková se stala pokladnicí, Edna Huffová vedoucí úřadu, tajemnicí a Marta Wingerová administrativní úřednicí. Všechny posty ve vedení zkrátka obsadily ženy.
Šerifka s rychlými kolty a silnými pěstmi
Výčet by však samozřejmě nemohl být úplný bez úřadu šerifa. Kdo se však zhostí této krajně nevděčné úlohy, v zemi, která je útočištěm banditů a kde je navíc radnice obsazena ženami? Nepřekvapí, že i pozice federálního maršála tu nakonec připadla ženě. Na post byla vybrána tehdy dvaadvacetiletá Pearl Williamsová. Kdysi příručí v obchodě, později prospektorka mapující lesy a naleziště v okolí. Vynikala v jízdě na koni a také v přesné střelbě z koltu i pušky.
Pearl Williamsová vypráskala z města padouchy jako šerifka.
To bylo velmi příhodné, protože vraždy zlatokopů v horách, občasné mordy mezi znepřátelenými farmáři i krádeže koní tu pořád patřily k místnímu koloritu. Jak se s nimi vypořádala? Když se Pearl krátce po svém jmenování vrátila z objížďky teritoria, prohlásila: „Zastřelila jsem tři problémové chlapy a zakopala je v lese.“ Pravdivost jejích slov nikdo nezpochybňoval.
Byla prý přátelská, ale vědělo se o ní, že umí ručně srovnat i hospodskou rvačku. Ať už byla tahle legenda o silné ruce zákona smyšlená, či nikoliv, fungovala perfektně.
Minimálně v Jacksonu totiž zavládl pořádek. „Pár opilců se podívalo za katr, ale jinak byl už vlastně klid,“ shrnovala pak ve svých pamětech. Jeden z dočasných obyvatel vězení, zloděj Ed Trafton, jí dokonce napsal pochvalný list. „Myslím, že Jackson je příkladem toho, že by se i vlády USA měly zhostit ženy,“ uvažoval v něm.
Jaká tedy byla největší dřina po zvolení? Postarat se o dovybrání chybějících daní z nemovitostí a pozemků v Jackson Hole. Kvůli benevolenci předchozích radních v městské kase chybělo kolem dvou tisíc dolarů (se započítanou inflací by to dnes dělalo v přepočtu kolem 650 tisíc korun), což v městečku s přibližně 600 stálými obyvateli bylo znát. Pearl Williamsová tento úkol zvládla v rekordním čase. Prý s velkou mírou diplomacie, ovšem i osobního nasazení.
Jiná politika, jiný přístup – a výsledky
Radnice v Jacksonu během svých zasedání překvapovala nejen počtem spodniček na jednotku schůzovní místnosti, ale také nebývalou efektivitou. Byť ženy-radní pocházely z různého prostředí, disponovaly odlišným vzděláním i zázemím, dokázaly perfektně spolupracovat.
„Odložily jsme vzájemné neshody stranou a počínaly jsme si stejně šetrně a úsporně jako při vedení svých domácností,“ prozradila starostka Millerová. Radní i zaměstnanci úřadu tak poprvé získali stálý plat. V některých případech sice snížený, ale plně odpovídající vykonávané práci.
A ještě jednu věc tisk často zmiňoval – ženy před volbami ani po nich nestavěly svou politiku na kritice předchozích správců. Bylo jim jedno, jak dobře nebo špatně to jejich předchůdci dělali. Ony se jen snažily dělat to lépe a bez osobních výpadů.
Jaký byl největší problém? Že zasedání výboru radnice probíhalo ve večerních hodinách, až poté, co ženy-radní nakrmily své muže a uložily děti ke spánku. A jednání se často protáhlo až do rána. Změna ve vedení však byla ve městě jasně znát už po šesti měsících.
Z ulic zmizela volně se toulající a na zem kálející hospodářská zvířata. Dočkaly se vydláždění. Vznikly chodníky. Došlo k nákupu čtyřicetiaktrového pozemku na Aspen Hill za městem, kde vznikl první oficiální hřbitov. Vznikla první veřejná studna, oddělená od míst k ustájení koní. Vzniklo cosi jako kulturní program, s květinovými dny, kuchařskou soutěží, průvodem. Záhonky a zahrady nahradily někdejší hromady odpadů a hnoje.
Ženy z Jacksonu však byly víc než jen okrašlovacím spolkem veřejného prostoru. Vyrostl tu hotel k ubytování projíždějících, mezi nimiž tak ubylo hledaných a prchajících zločinců. Do bezpečného města se naopak přestěhovalo několik obchodů, které tu stojí dodnes.
Město podepsalo kontrakt na výstavbu silnice a na konci volebního období už měl Jackson telegrafické spojení se světem a elektrické osvětlení hlavního bulváru. Za dva roky už Jackson v ničem nepřipomínal „desperátské místo Divokého západu na ještě divočejší hranici s divočinou“. Bylo to plnohodnotné, moderní americké městečko.
Na příběhu žen, které spravovaly Jackson a oblast Jackson Hole, zůstává jediná záhada. Proč když v roce 1922 došlo k novým volbám, žádná z nich, navzdory kandidatuře i prokazatelným úspěchům, nebyla znovu zvolena. Další žena se v Jacksonu na post radní propracovala až v roce 1980 a po Millerové se tu druhou starostkou stala žena až v roce 2014.
