Sanitka i kouzla. Jak si sérioví vrazi získávají důvěru svých obětí

Odmítli byste pomoc řidiči sanitky? Protivili byste se pokynům policistů, kteří vás zadrželi během přestupku? Dokázali byste potlačit zvědavost a chuť naučit se nepřekonatelný kouzelnický trik? Pokud jsou vaše odpovědi kladné, máte štěstí. Mohli jste se klidně stát obětí sériového vraha, který si jednoduchou fintou chtěl získat vaši důvěru.
Sériový vrah Charles William Davis sledoval své oběti ze služební sanitky, jako...

Sériový vrah Charles William Davis sledoval své oběti ze služební sanitky, jako by byl na pravidelné kontrolní vyjížďce. | foto: Getty Images

Edmund Kemper měřil na výšku 206 centimetrů a měl 140 kilogramů. Když k tomu připočteme jeho vražedně vysoké IQ 140, pochopíme, proč jeho oběti prakticky neměly šanci. Na straně vraha totiž byla komplexní převaha.

Sériový vrah Edmund Kemper III před začátkem soudního procesu (1973)

On sám však svou rostlou postavu považoval za hendikep: k metrákovému chlapovi, vysokému jako hora, dobrovolně žádná žena do dodávky nevleze. Nebo ano? Proto vyvinul specifickou metodou lákání svých obětí. Hrál nezájem o kontakt, předstíral spěch.

„Když jsem nějaké holce nabídl svezení, evidentně nebyly úplně přesvědčené. A tak jsem se podíval na hodinky a řekl: honem, na toto nemám čas. A to je přesvědčilo. Vytvořil jsem dojem, že spěchám, a tak nemám zájem na tom jim nějak ublížit,“ popisoval s děsivou chladnokrevností svou rutinu.

Byl mistrem psychologické manipulace, který dokázal na své okolí působit dojmem neškodného a neobratného medvěda. Přitom si počínal do krajnosti promyšleně.

Potvrzoval to i jeho postup, jakým se dobíral informací o vyšetřování svých zločinů. Stal se štamgastem v baru The Jury Room, kde se po práci scházeli policisté. A po čase navázal kontakt přímo s těmi, kteří se věnovali jeho zločinům. Měl tak vždy informace z první ruky, učil se z vlastních chyb.

Kemper byl usvědčen z deseti vražd, včetně své matky, její přítelkyně a vlastních prarodičů. Důvěru svých šesti dalších obětí, mladých studentek, si podle svých slov vždy získal velmi snadno.

Například se jako by náhodou objevil s autem u zastávky, od které právě odjížděl autobus, a děvčatům, které nestihly včas nastoupit, nabídl odvoz. Působilo to dojmem šťastné náhody, umocněné shodou na společné trase. Že kolem zastávky kroužil i několik hodin a čekal na přesně takovou příležitost? O tom už jeho oběti neměly čas přemýšlet.

Lehké ženštiny nikdo nehledá

O poznání jednodušší variantu „lovu“ zvolil Arthur Shawcross. Vrah a kanibal, který v okolí řeky Genesee unášel a zabíjel své oběti po sedmnáct dlouhých let. Doloženo mu bylo čtrnáct vražd, ale předpokládá se, že počet jeho obětí může být až dvojnásobný.

Osminásobný vrah Arthur Shawcross (uprostřed) vypovídá u soudu v americkém Rochesteru. (1990)

Cílil na ženy, které nikdo v případě zmizení moc nepostrádal. Prostitutky. které, čistě technicky, nemohly při výkonu své profese nasednutí do cizího automobilu odmítnout. A toho uměl Shawcross zneužít.

Policisté ze státu New York se v tomto případě nepředvedli zrovna v nejlepší kondici a jak později kritizoval práci svých kolegů Robert Keppel, vyšetřovatel v důchodu, přecenili příliš sílu jednotného modu operandi hledaného pachatele.

Zmizelých lidí v okolí řeky Genesee totiž bylo za období řádění usvědčeného sériového vraha mnohem více a zdaleka se nejednalo jen o lehké ženy. Ty však Shawcrossovi, který si kupoval důvěru obětí slíbenými penězi, nikdo neprokázal.

Škrtič obcházel dům od domu

Pokud byl v New Yorku problémem až příliš jednotný profil činů pachatele, díky kterému nebrali vyšetřovatelé zřetel na jen o trochu odlišné případy, u Bostonského škrtiče, tedy Alberta deSalvo, byl problém opačný. Profil jeho obětí a popis činů byl totiž do krajnosti nejednotný, stejně jako lokality jeho působení. Nejstarší ženě, kterou zabil, bylo 85 let. Nejmladší jen 19 let.

Policista vede zadrženého sériového vraha Alberta DeSalva. (1967)

Podle oficiální verze deSalvo obcházel a klepal na dveře domů a bytů tak dlouho, než mu otevřela žena, která odpovídala jeho momentálnímu puzení. A tu pak svou výmluvností přesvědčil o tom, že je opravářem nebo technikem, který jde vyřešit domnělou nebo skutečnou závadu, případně provést nějaká měření či kontrolu.

Fungovalo to v bostonských vybydlených i luxusních rezidenčních čtvrtích. K žádné ze svých obětí nepronikl násilím, všude byl vpuštěn dobrovolně. Což od opraváře, který s sebou nenesl žádné nářadí, muselo předpokládat mimořádné přesvědčovací nasazení.

Vrah, který si podával inzeráty

Padesátka znásilnění, deset vražd. To je bilance sériového vraha Roberta Josepha Longa. I jeho modus operandi nabýval dvou dimenzí. Jako sadistický vrah cílil na prostitutky a barové tanečnice, které v autě vyvážel za město. Neměly šanci.

Když šlo o znásilnění, profiloval se před svými budoucími oběťmi jako podomní prodejce nebo obchodní cestující, nabízející reklamní materiály a nákupní slevy pro hospodyňky. Podával si k tomu regulérní inzeráty do místních novin, reagoval na pozvání a po příchodu na schůzku se vždy informoval o tom, jestli je žena sama doma.

Doslova se vemluvil do jejich přízně. Pak se ještě optal, jestli může použít koupelnu. Tam si pak v klidu nachystal své náčiní a pouta. Loni v květnu byl na Floridě popraven smrtící injekcí.

Když sanitka nepřijede včas, může to zachránit život

Ohrožení můžeme spatřovat v ledasčem, ale v příjezdu sanitky obvykle nikoliv. A na tom vystavěl svou pochybnou kariéru sériový vrah z Marylandu Charles William Davis. Syn z rodiny, kde se to uniformami jen hemžilo. Jeho příbuznými byli policisté, hasiči, vojáci. Otcem mu pak byl policejní poručík.

Davisovo schéma lovu obětí bylo komplikované a propracované současně. Vyhlédnutou ženu řídící auto sledoval ze služební sanitky, jako by byl na pravidelné kontrolní vyjížďce. Počkal si, až žena zaparkovala a zašla někam do restaurace nebo baru. Poté, s využitím svých kontaktů na policii, získal z poznávací značky jejího vozu telefonní kontakt. Na něj, respektive na její pager, pak poslal vzkaz o tom, že buď parkuje na nevhodném místě, nebo že nechala zapnutá světla. A když vyšla narychlo do noci ven, zaútočil.

Sanitka mu poskytovala dokonalé alibi i vysoce mobilní místo činu. V sedmdesátých letech nikdo pomocí GPS jeho trasu sledovat z dispečinku nemohl, a tak mu nekonečné kroužení ulicemi procházelo.

Ostatně, kdo by z potenciálních svědků podezříval ambulanci. Zastavit ji nechtěli ani policisté, se kterými se navíc docela dobře znal. A asistenci na požádání saniťákovi poskytne každý ochotně.

Jenže ani dokonaná vražda mu nestačila. Chtěl se pást na hrůze, jakou svými činy vyvolával. Proto zmasakrované a zneužité tělo své oběti pohodil někde u silnice, poblíž své vlastní trasy. Často i anonymně zavolal z budky na linku 911 a sám oznámil nález těla. Takže mohl zareagovat na hlášení vysílačkou a být u nálezu těla jako první. Tím dost efektivně zakrýval i případnou existenci svých vlastních stop.

Podezřelý byl z nejméně šesti vražd, dokázány mu byly jen tři. Usvědčen byl na základě svědectví ženy, která jeho řádění přežila a ke které pak naštěstí se sanitkou nepřijel jako první.

Škrtiči vystupovali jako mravnostní policie

Do jisté míry unikátním je případ Škrtiče z Hillside. Kriminalisté z Los Angeles se tentokrát nachytat nenechali a hned od samého počátku tušili, že mají co dělat ne s jedním, ale s dvojicí sériových vrahů. Napovídala tomu poloha těl, nalezených ve vzdálených a obtížně dostupných lokalitách na Hillside.

Jeden by je tam totiž dopravit nedokázal. Novinám policisté pustili verzi o jednom pachateli, aby se zločinci stali méně opatrnými. Očekávání se naplnilo jen zčásti, protože bratranci Kenneth Bianchi a Angelo Buono si počínali nezvykle chladnokrevně a troufale. Sami se totiž vydávali za policisty, kteří pátrají po mravnostních deliktech.

Bratranci Kenneth Bianchi (vlevo) a Angelo Buono (1979)

Obvykle si pak vyhlídli osamělou prostitutku s tím, že ji odvezou „k výslechu a na stanici“. Tam samozřejmě nikdy nedojela. Smutné je, že případ škrtiče, respektive škrtičů, se dočkal větší medializace teprve poté, co se vrazi přestali soustředit na prostitutky a začali unášet, znásilňovat a zabíjet i „běžné ženy“. Zmatek ještě zvýšilo, když se vrazi na čas odmlčeli. Později se ukázalo, že jen přesunuli svou působnost do Washingtonu.

Proces s oběma sériovými vrahy má dodnes pověst nejdražšího soudního procesu ve státě Kalifornie.

Obětem ukazoval rodinná fota

Zabiják od Zelené řeky je v kriminologické literatuře smutně proslaveným fenoménem. Gary Ridgway mohl být dopaden hned v relativním úvodu své neslavné kariéry. Existovalo totiž očité svědectví, které jej spojovalo s jednou z obětí. Podle všeho byl jejím posledním klientem.

Ridgway však maximálně s policií spolupracoval. Poskytl vzorek vlasů a slin, podstoupil test na detektoru lži. A uspěl. Na dalších šestnáct let tak o něj ztratili vyšetřovatelé zájem. A on dál pokračoval ve své práci. Protože se důsledně informoval o rutině vyšetřování, dal si záležet na falšování stop. Obětem, které ho poškrábaly, ostříhal posmrtně nehty. Na místě činu ponechával nedopalky cigaret (sám byl nekuřák), manipuloval s těly tak, aby byly nacházeny v různých okrscích a státech.

Podle vlastních slov znásilnil a zabil 71 žen, vesměs těch, které se nabízely podél parkovišť s kamiony. Byl jejich častým zákazníkem, ale důvěru si u nich získával spíše tím, že jim v kabině svého tahače ukazoval fotky svého syna. Ženy se pak nebránily nabídce pokračovat v klidnějším a pohodlnějším prostředí jeho bytu. Což byla smrtelná chyba.

Soud mu nakonec dokázal 49 vražd, ostatní těla nejspíš definitivně zmizela v hlubinách Zelené řeky, kde se zbavoval důkazů.

Případ je zajímavější o to, že se na jeho řešení podílel i usvědčený a na trest smrti čekající sériový vrah Ted Bundy. Ten, jak se později ukázalo, dokázal vykreslit mnohem přesvědčivější psychologický profil možného pachatele. S doporučením pro policisty, že vrah se bude k břehům Zelené řeky vracet. Měl pravdu.

Pro kariéru musíte udělat něco navíc

Wayne Williams, odsouzený v roce 1981 za dvě vraždy na doživotí, zatím na své nevině stále trvá. Za polehčující okolnost se zrovna nedá považovat, že je podezřelý z dalších 23 vražd. Vesměs mladých černošských chlapců z předměstí Atlanty.

Podle vyšetřovatelů případu, který vzbudil velkou pozornost pro možnou podjatost poroty a falšování důkazů, Williams lákal své oběti „na to, co chtěli hoši nejvíce“. Tedy kariéru zpěváků a umělců, kterou jim, coby majitel soukromého rádia, hodlal zprostředkovat. Nahrávací studio, výhodné smlouvy a produkce singlů se skutečně magnetem přitahujícím mladistvé stát mohlo.

To, že nabídka kariéry k získání kariéry funguje jako dokonalá past, dokládá i Richard Cottingham, sériový vrah z New Jersey páchající své činy mezi lety 1967 až 1980. Muž oficiálně odsouzený za devět bestiálních vražd je podezřelý z více než stovky.

Ne nadarmo se mu v médiích přezdívalo Torso Killer, protože víc než jen trup po jeho řádění z těla oběti nezbylo. Jak si počínal? Mladé ženy, vesměs modelky a začínající herečky, lákal do hotelového pokoje pod příslibem výhodného kontraktu. Tam je většinou nadrogoval, a když pak procitly z mdlob, byly už znehybněny a nemohly se bránit.

Další z „podnikavých“ sériových vrahů, Christopher Wilder, podezřelý z dvacítky vražd, se specializoval na reklamní natáčení či focení propagačních materiálů. Obvykle šlo o konzumaci vína, pizzy nebo jiných pochoutek. Co už pózující ženy nevěděly, bylo, že pokrmy i nápoje byly nadopované sedativy. Většinou se z opojení už neprobudily.

Je libo romantickou dovolenou?

Fotografováním a uspávacími prášky se k obětem dostával i Harvey Glatman, který inzeroval nabídky na focení i v profesionálních módních agenturách. A Harvey Caringan se zase tvářil, že hledá uchazečky o zaměstnání. Do jeho bytu chodily oběti ochotně samy a dobrovolně mu odpovídaly na otázky.

Robert Hansen zase lákal ženy na „poklidnou a romantickou dovolenou v chatě u jezera“. Na místě, kam je možné se dopravit jen lodí nebo plovákovým letounem. Měl obojí, a tak se k exotickému oddychovému víkendu nechala nalákat spousta žen.

Kolik? V současnosti se ví o sedmnácti. S tím, že jej definitivně usvědčila až mapa plná křížků, do které si zaznamenával lokace s jejich hroby. Místo večeře u krbu ve srubu kdesi v divočině je totiž čekal lov. Zbité, zneužité a nahé je vypustil ven, a pak za nimi vyrazil s puškou.

Chcete se naučit kouzlo?

Na pomezí mezní šílenosti a originality je „trik“, kterým si důvěru svých budoucích obětí získával John Gacy, známější jako Pogo, vraždící klaun. Během dětských oslav, kde v převleku vystupoval, si vytipoval své budoucí cíle.

K návštěvě své domácnosti se je snažil nalákat například fotkou, na které byl zachycený s manželkou prezidenta nebo přepestrým vyprávěním o svých profesních zážitcích. Ke kterému patřila i nejrůznější kouzla, o které se je ochoten podělit.

Jedním z nich bylo i to, při kterém si sepnul zápěstí policejními pouty, aby z nich pak zázračně vyvázl. „Chcete se také tento fígl naučit? Dobře, nasaďte si pouta…,“ popisoval později Gacy „Jenže celé to kouzlo bylo skutečně o tom, že já jsem měl klíč a oni ne.“ Oběti, a bylo jich třiatřicet, se většinou nemohly bránit, protože se samy spoutaly.

Autoři:
  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...