Parní lokomotiva. Technický zázrak plný táhel, pístů, ojnic, vahadel, soukolí, ventilů a šoupátek. Není lehké ji obsluhovat, natož udržovat v provozuschopném stavu. Pro výtvarníka, nakladatele a historika
lokomotiv Bohumíra Golda se však mašiny z předminulého a minulého století staly celoživotní vášní.
Čím je parní kotel pro milovníky železnic tak poutavý, že si lidé dělají zkoušky, aby mohli jezdit s parními lokomotivami? Parní kotel je zvláštní tím, že není v jedné poloze. Jedete do kopce nebo z kopce, ale voda v něm je pořád vodorovná. Jako strojní topič musíte trať znát dokonaleji než strojvedoucí, protože si výkon musíte vyrobit dopředu. To není jako sešlápnout plyn u auta. Jedete sice z kopce bez práce, ale když víte, že za dva kilometry bude obrovské stoupání, nemůžete začít přikládat až pod ním. To byste ztratil výkon a lokomotiva by vám chcípla na cestě. Stejně tak se nesmí stát, že budete mít málo vody a odhalí se strop topeniště. Pak by totiž vznikla tenká izolační vrstva páry, která vám neumožní ochladit kov, a může následovat exploze.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
