Většina lidí by v takovém počasí ani nevylezla z postele, ale vy jste dorazil s úsměvem. Zima vám nevadí?
Před měsícem jsem pod vlivem Instagramu přesvědčil sám sebe, že bych se měl začít otužovat. Jsem člověk, který nevlezl do bazénu, pokud měl pod třicet stupňů. Teď se obden sprchuji v ledové vodě, takže ráno jsem si dal studenou sprchu, která mě probere víc než kafe, a poslal jsem tam ještě vodu s citronem.
Otužování se věnujete systematicky?
Fakt nenávidím studenou vodu a ze začátku jsem do ní vlezl třeba jen na patnáct sekund. Pak jsem udělal to, že jsem si vybral oblíbenou písničku a postupně přidával čas. Nejdřív jsem ve sprše vydržel například jen po refrén nebo sloku, pak po celou písničku. Minulý týden jsem překročil nějakých deset minut pod sprchou.
Co vám to dává?
Musím překonávat sám sebe, vystoupit ze své komfortní zóny. A zároveň věřím, že je to dobré pro imunitu.
Ve Vltavě už jste plaval?
Teď v zimě? O něčem takovém jsem ještě nepřemýšlel.
A nechcete se hecnout? Vzít plavky a jet?
Hele, je prosinec a ráno byl na střechách sníh.
Můžeme udělat fotky, kde bude jasně vidět, že se otužujete.
Vlastně… jako proč ne? To je teda největší šílenost, co jsem letos udělal. Tak počkej, najdu volný sdílený auto a cestou si doma vyzvednu plavky.
Mladí dokážou zpoplatnit vše
Co vám dělá radost? (Už v autě směrem z Vinohrad do Braníka, kde se ve Vltavě koupou otužilci.)
Třeba Tik Tok. Když chci prokrastinovat a bavit se, nejdu na Instagram, ale tam. Má geniální algoritmus, který rychle zjistí, co člověka baví a zajímá a hned mu to ukazuje. Dokáže nasát a produkovat přesně to, co člověk miluje. Je to rychlý. Když se ti něco nelíbí, jdeš dál. Je tam spousta vtipných tvůrců, u kterých se zasměji. Já jsem teď s Tik Tokem v přímé komunikaci ohledně inzerce. Je v tom velký potenciál, protože jen v Česku má Tik Tok přes milion uživatelů, přičemž přes padesát procent z nich je starších osmnácti let. Díky tomu je Tik Tok zajímavou platformou pro komunikaci značek.
Čeho si momentálně všímáte na sociálních sítích? Co je podle vás trendem?
Z dlouhodobého hlediska mě fascinuje, že mladí dneska dokážou zpoplatnit vše, co dělají. Svůj placený obsah sdílejí například na platformě Patreon.com. Ostatní ho vidí jen v případě, že za něj platí. Autoři obsahu si určují cenu a na konzumentech je, jestli ji budou ochotni zaplatit. Je to velmi podobné platformě OnlyFans, která je v Americe populární u dívek, které zde sdílejí svá nahá těla. Mnohé z nich si takhle vydělaly na barák.
Kam chodí ti, co nekoukají na těla?
Všiml jsem si i toho, jak je populární nasdílet na Twitteru číslo účtu s nějakým problémem. Něco ve smyslu: „Ztratila jsem čočky, protože jsem byla na hrozný kalbě, po třech dnech jsem se probudila a nemám je. Stojí dvojku, kterou nemám na účtu, takže kdyby mi náhodou někdo hodil nějakou korunu, budu moc ráda.“ Do dvou hodin holka sdílí výpis z účtu, kam ji kámoši posílají aspoň pade na čočky.
Dá se to využít i komerčně?
Mluvil jsem o tom i s Asociací českých neziskových organizací. Oni měli problém získávat dárce z mladých generací a žili v tom, že mladým nepřijde normální za věci platit, protože žijí v době internetu, kde je všechno zadarmo. To je špatný pohled.
Jak to?
Netflix něco stojí, HBO něco stojí, Apple Music něco stojí, do toho podporuji pět tvůrců na Patreonu a někoho sleduji na OnlyFans. I mladí lidé jsou zvyklí za věci platit, akorát jinak. Vtipný bylo, když měl kamarád narozeniny a dal na net číslo svého účtu s tím, že miluje Hanáckou vodku. Napsal, že jestli mu chce někdo popřát, ať mu pošle desetikorunu. Takhle vybral čtyři stovky.
To není moc.
Není, ale ukazuje to sílu internetu. Nebo mám jednu online kamarádku, která má na Twitteru účet Anča v mekáči. Té lidi běžně posílají peníze, aby si u meka mohla koupit nějaké meníčko, které pak ohodnotí. Anča má přes šest tisíc followerů, kteří nade vší pochybnosti milují McDonald’s, ale ta firma toho vůbec nedokázala využít. Psal jsem o tom do jejich agentury, ale zapadlo to. Tím se dostáváme k tomu, že lidi v Česku velmi podceňují sílu Twitteru.
Jonáš ČumrikNarodil se v roce 1992, věnoval se hip hopu, v roce 2013 se stal jeho klip Se zbláznim nejoblíbenějším videem na českém YouTube. Je držitelem ceny Český slavík Mattoni 2013 v kategorii Hvězda internetu. Jako influencer se věnuje marketingu. |
Pro koho je tato síť nejatraktivnější?
Například Jindřich Šídlo tam má 247 tisíc sledujících, Miloš Čermák 138 tisíc. Jejich sledující určitě nejsou jen samí novináři, jak jsem někde slyšel. Jde po nich cílová skupina, jako je můj taťka, padesátiletý člověk s vysokoškolským vzděláním a vyšším postavením ve firmě, který vnímá Twitter jako zajímavý informační kanál. Vedle starších a vzdělanějších uživatelů tam čím dál víc chodí studenti. Automobilky, produktovky, fashion nebo foodie značky tam při dobré komunikaci můžou rozjet nemálo zajímavou hru.
Životní prostředí, móda. Ale bohužel i drogy
V čem jsou současní teenageři jiní než vaše generace?
Současná generace má k dispozici mnohem víc informací, než jsme měli my. Za nás Facebook začínal, ale teď už je rozjetý tak, že mladí utíkají na Twitter. Týká se to žáků základních škol i studentů ze středních. Dospělí se teenagerům smějí, že jsou na Twitteru depresivní, smutní, fňukají, řeší divné věci, ale to přece k pubertě patří.
Teenageři na Facebook nejdou, protože tam jsou jejich rodiče, kteří by si to tam přečetli. Svoje věci by si mohli říct na Instastories, ale ne každý má rád svůj hlas. Dřív tuto funkci plnily blogy, chaty a svým způsobem třeba i ICQ, dneska je to Twitter.
O čem si ještě mladí píšou?
Mnohem víc mluví o životním prostředí, ať už že je to z důvodu, že jim to přijde sexy, nebo že je to fakt zajímá. K tomu se přidává téma rychlé módy versus udržitelnost. Překvapením pro mě bylo, jak milují drogy. Sociální sítě jsou dneska plné fotek, kde děcka mají najetý oči a fetují live. Mají kvůli tomu druhé nebo třetí účty na Instagramu, které si zřídily jen proto, aby mohly sdílet, jak jsou někde na párty. Pokud se to dělo dřív, nebylo to vidět, kdežto dneska je to mainstream. Ty si nedáš? Tak seš divnej.
Které aplikace používáte vy sám?
Jak jsem říkal, Tik Tok, na tom trávím spoustu času. Pak Revolut kvůli placení. Sociální sítě mám vesměs všechny a jsem na nich aktivní. Používám Ikea Smart Home, protože mám chytrou domácnost na Ikea žárovkách. GreenGo na přepravu sdílenými auty, Wolt na jídlo, Rohlík na nákupy, eRoušku kvůli covidu, SNKRS na boty. Jo a po letech jsem si stáhl Pokemon Go, protože mě zajímalo, jak se to vyvinulo.
Mluvíte o sdílených autech, ale v jednom rozhovoru jste zmiňoval, že utratíte haldu peněz za taxíky.
V rámci mého životního a pracovního stylu to byly až desetitisíce měsíčně. Někdy jsem projezdil i dvojku denně, protože jsem jel ze schůzky na schůzku a pak z Dejvic na Černý Most na golf, což bylo sedm set tam a zpátky. Kamarád mě upozornil, že za to bych mohl mít i letenku, ale já jsem nechtěl jezdit v bílých kalhotách s bagem metrem. Tak dlouho jsem přemýšlel, jak to vyřešit, až jsem přešel na sdílená auta. Neplatím za řidiče, ale zároveň to není soukromé auto, kterým dojedu do práce, aby pak celý den stálo. Je dokázáno, že průměrné auto je využíváno maximálně pět procent času. To je z hlediska narvaných měst současnosti neudržitelné plýtvání s veřejným prostorem. Navíc používám malé sdílené elektromobily.
Naučil jsem se říkat „ne“
Jak podle vás covid zasáhl influencery?
Ze začátku se spousta brandů zalekla a stáhla svoje budgety a tím škrtla také influencery, kteří přišli o příjmy. Nechci působit zle, ale bylo zajímavé sledovat, jak se během prvního měsíce karantény slehla zem se všemi rádoby influencery, kteří ve skutečnosti neměli co sdílet. Jejich Instastories se přitom za poslední tři roky skládaly z toho, že jsem na kávičce, tady mám svůj nový Macbook, sedím v Cacau, hrozně makám, mám třetí schůzku, další čtyři mě čekají, ale reálně jsem od nich člověk nikdy neviděl žádnou hotovou práci. Kavárničky se zavřely a tyhle lidi najednou neměli co dávat. Jiní se pustili do jedné z těchto tří věcí: cvičili jógu, pekli chleba, nebo hlásali, že přišel čas na jejich osobní rozvoj.
Co druhá vlna? Jak se změnil váš život?
Teď o víkendu jsem, ani nevím po jak dlouhé době, viděl svou nejlepší kamarádku s jejím klukem. Byl jsem u nich na návštěvě a přitom mi došlo, jak rychle si člověk dokáže zvyknout a adaptovat se na nové okolnosti.
Jako třeba?
Jako třeba na to, že se zastavil společenský život. Strašně to letí. Za pár měsíců to bude rok, co se v Číně oficiálně objevil covid, a mně brutálně chybí, že nemůžu chodit do svých milovaných restaurací a kaváren, že nemůžu jít do baru pokecat si s kamarády, jet na festival nebo cestovat. Na druhou stranu si uvědomuji, jak už jsem si zvykl na to, že život probíhá jinak.
Říká se, že všechno špatné je pro něco dobré. Dala vám současná krize i něco pozitivního?
Naučil jsem se říkat „ne”. Ze začátku jsem totiž všem říkal „ano”. Přišli za mnou, že chtějí pomoc s komunikací výzvy pro dárce krevní plazmy, tak jsem do toho šel. Vždycky jsem zvládal si ke svým komerčním aktivitám přidat ještě nějaké neziskovky, start-upy nebo práci pro kamarády, dělal jsem tisíc věcí, ale najednou jsem narazil na to, že když někdo něco potřeboval, neměl jsem na to čas ani tento týden, dokonce ani příští. Prostě jsem měl úplně plný kalendář. Uvědomil jsem si, že den má 24 hodin, něco z toho chci spát a věnovat se sám sobě, chci vařit, jíst, cvičit a odpočívat. To mě naučilo filtrovat.
Ví se o vás, že hrajete golf a chodíte cvičit do Železné koule. Jak současná situace ovlivnila tyto koníčky?
Covid moje cvičení zabil. Až doteď mě nebavilo, když jsem cvičil sám, a to ani někde v posilovně. Vždycky jsem potřeboval trenéra a v Železné kouli jsem uvítal, že se mi někdo věnoval, současně mi seděl i jejich humor. Kvůli atmosféře jsem se dokopal ráno vstávat. Právě tam jsem pochopil, že správný spánek, strava a pohyb jsou to, co moje tělo potřebuje. To všechno mi poslední dobou chybělo, ale naštěstí v Kouli přišli s online video tréninkem, se kterým zvládnu cvičit i doma.
A golf?
S tím je to jinak, ten se v omezené míře hrát smí. Ale já jsem si hned na jaře při prvním lockdownu zablokoval záda, pak přišel nával práce. Dopadlo to tak, že jsem byl letos na golfu dvakrát.
Co vás příští rok čeká?
Teď nejde plánovat vůbec nic. Plánů může být tisíc, ale nikdo neví, co to zase pokazí. Vir taky nikdo nečekal. Letos jsem se chtěl podívat do Japonska, doufal jsem, že se mi tam podaří vycestovat aspoň na měsíc s partou kamarádů. Chtěl jsem vidět pyramidy a podívat se na Velkou čínskou zeď.
Teď si přeji, aby se život vrátil do normálu, aby lidi zas mohli chodit do restaurací, podporovat svoje oblíbené podniky. Už se těším, až tam nechám velké dýško. Na začátku roku jsem si říkal, že když si nenajdu holku, koupím si na podzim psa a budu žít s ním. Dost věcí se změnilo, holku nemám, ale ani psa. Není na něj dobrá doba, proto mám jiné starosti.
Třeba tu Vltavu? Už jsme tady...
Tak jo, já jsem ready.
