Sport je to doslova strašlivý. Stojí v něm proti sobě muži, jednu ruku mají od loktu ovázanou motouzem. Není to proto, aby měkčil údery, je to z přesně opačného důvodu, cílem je na konci ruky vytvořit tvrdou kouli. A jí zasazovat protivníkovi údery. Omotané ruce se v hantýrce nigerijskjého boxu říká meč. Druhá je štítem, s její pomoci se boxeři snaží krýt, vyrušovat soupeře, chytat ho za ruku, mást jej.
Boj bývá frenetický, urputný, intenzivní. Obnáší tři kola, ta ovšem nemají časové vymezení. Trvají tak dlouho, dokud jeden ze zápasníků nepožádá o konec, nebo není „zabit“, jak se označuje situace, kdy se dotkne země jakoukoli jinou částí těla než chodidlem.
Sport kočovných řeznických klanů
Tradice nigerijského boxu sahá hluboko do minulosti a je spojena s hauskou etnickou skupinou, jejími putovními řezníky a obyvateli rybářských osad. „Začalo to směňováním, prodejem masa a ryb. Vždycky se konal festival a ten doprovázely souboje,“ líčí serveru BBC Alhaji Aminu Goje z Hauské asociace. Příhodnou dobou byla doba sklizní, protože vesnice měly peníze a ty lákaly k sázkám.
Exotické sporty: Senegalský wrestling je oslava síly a sociální naděje Součást válečných příprav, povyražení mezi vesnicemi po sklizni, iniciační ceremonie, prostoupená mysticismem. Tím vším byl senegalský wrestling, Lutte Senegalaise, spojující zápas s údery. Dnes ho sledují davy na obřím stadionu, který v Dakaru financovala Čína. |
Jedna z teorií míří až ke starému Egyptu, protože zápasníci s omotanou rukou připomínají starodávné egyptské boxery. Podporoval by ji i fakt, že hauské skupiny dřív žily mnohem východněji, směrem k Súdánu, k promíšení jejich tradic se staroegyptskými tak mohlo dojít.
A kdy se nigerijský box zrodil? Server BBC odkazuje na desáté století, Ibrahim Satatima, profesor z Bayero Universita v severonigerijském městě Kano, však na serveru Al Jazeera doporučuje vrátit se do historie ještě hlouběji: „Dambe byl na území Hausů před příchodem islámu. A islám tam doputoval mezi šestým a sedmým stoletím.“
Střepy a kouzelné byliny
Dambe byl způsobem, jak poměřit síly mezi řeznickými klany a vesničany, jak se předvést před případnými manželkami, jak obhájit čest vlastní, své rodiny, svého klanu, své obce. A protože šlo o skutečně o hodně, sahalo se k brutálním praktikám. Jako by tvrdá palice, do níž motouz zformoval pěst, nestačila, bojovníci si ji namáčeli do kaše se skleněnými střepy.
Tato praktika je dnes již zakázána, jiná krvavá tradice se však stále drží. „Kdybych nepoužíval tohle, neměl bych v ruce sílu,“ uvedl serveru Al Jazeera boxer Hassan. A vysvětluje, že si každý ze zápasníků ruku používanou k úderům rozřezává žiletkami, aby si do jizev vpravoval lístky a tinkturu z kouzelných bylin. Amulety a talismany jsou další nezbytností.
Magie je s dambe pevně propletená. Hassan líčí, jak jej před několika týdny zranil protivník, prý nadaný nadpřirozenými, duchovními silami. Jinak, bez použití jedu, by jej přece nedokázal udeřit do hrudníku takovou nadpozemskou silou! Hassana musel ze sevření nadpřirozené moci vysvobodit léčitel, po požití jeho léku prý Hassan zvracel zelenou tekutinu. Nadpřirozený jed, který inkasoval spolu s úderem, opouštěl jeho tělo.
Právě duchovní rozměr dělá s dambe něco víc než sport, je součástí hauské tradice. „Každý hauský muž, kdekoli v Nigérii, rozumí významu dambe, je naší součástí,“ líčí pro BBC jeden z bojovníků. Každou tvrdou ranou, které nastavují svá těla, boxeři hauskou kulturu zachovávají.
Sport nigerijského pod-světa
Znamená však pro ně nejen identitu, ale též možný sociální výtah. Server Al Jazeera to popisuje na příkladu boxerů z nigerijského hlavního města Abuja. Je to město pouze pro bohaté, v němž jsou všem ostatním vyhrazeny slumy schované za hlavními ulicemi. „Je to krutá třídní nespravedlnost,“ říká Abdulaziz Abdulaziz, který na zápasy v prachu ve slumu Dei Dei dojíždí ze své adresy ve čtvrti pro střední třídu, město je těžce segregované na bílé a chudé a s chudými se zachází jako s podřadnými. Slumy kolem Abuje nejsou obyvatelné.
Každou neděli se tam však stejně scházejí stovky lidí, aby sledovaly zápasy dambe. „Toto je sport chudých,“ vysvětluje další ze zámožných diváků Jaffaar Jafaar. Bojovníci, jejichž odvahu a sílu publikum sleduje, zápasí o svou existenci na příští týdny. Každá rána jim může vynést peníze na nájem – nebo je zraněné poslat do ještě většího finančního pekla.
Hassan mohl díky svým výhrám koupit své matce a sourozencům čtyři krávy, jednomu ze svých bratrů financuje studium na univerzitě. Sám žije v tmavé místnosti s cementovou podlahou, popisuje Al Jazeera, a sní o tom, že si boxem vydělá dost na to, aby se na univerzitu vydal sám. Nebere drogy, nekouří, je oddaným muslimem.
Podle BBC vynese boxerovi vítězný zápas v přepočtu od 420 do 10 500 korun. „Mám pozemek, motorku, kozy. S pomocí dambe jsem si pořídil tolik věcí,“ rozplýval se Kehinde Alabi z týmu Dambe Warriors. A právě týmy a liga jsou moderním obohacením tradičního brutálního boxu.
Spojení modernosti a tradic?
„První sezonu jsme absolvovali s osmi kluby, letošní, druhá, už jich má deset,“ shrnoval pro server The Culture Trip v roce 2018 prezident Nigerijské první ligy tradičního boxu Faruk Bello. Jeho organizace se pokouší dambe standardizovat, na jejích turnajích jsou kola časově omezena na tři minuty, vznikl bodovací systém, bojovníci mají sportovní uniformy. Přílišnou rozvášněnost publika se snaží krotit formální pravidla chování při zápasech. Dokonce se pokouší vynalézt boxerskou rukavici, která by omotávání ruky nahradila modernější verzí. Na turnajích je zápasníkům k dispozici lékař.
Tým Dumbe Warriors se poté pokouší dambe propagovat on-line. Chce ho katapultovat, aby se z něj stalo UFC Afriky. A je pravda, že internetový zájem o surový tradiční sport je globální. YouTube kanál Dumbe Warriors má 163 tisíc odběratelů a jeho videa přes 36 milionů zhlédnutí, samozřejmě vedou sestřihy nejdrsnějších knockoutů. Před třemi lety bylo odběratelů jen 50 tisíc, list The New York Times přitom shrnoval, že přes devadesát procent z nich byli tehdy zámořští fanoušci, rekrutovali se především ze Spojených států, Filipín, Brazílie, Indonésie a Indie.
Organizátoři se netají velkými vizemi, ale ani těžkou výzvou, kterou představuje modernizace sportu tak, aby nepřišel o svou jedinečnost. „Musíme bojovat s tím, abychom zachovali tradiční podstatu dambe – prodali ho však globálnímu publiku. A vždycky nemáme snadné odpovědi,“ líčí Chidi Anyina z Dumbe Warriors. Jeho kolega Anthony Okeleke doplňuje: „Snažíme se unikátní styl dambe vyvážit novou, moderní strukturou.“
Faruk Bello by dambe viděl rád na olympijských hrách. Mnozí však kroutí hlavou. „Je to příliš brutální. Ti, kdo to dělají, hazardují se svými životy,“ namítá nigerijský trenér tradičního boxu Femi Babafemi. Za pravdu mu dává fakt, že mnozí bojovníci dambe končí s vážnými poraněními mozku.
