Proč jste se rozhodl napsat tak osobní zpověď, v níž vzpomínáte na nepříliš idylické dětství?
Já osobně knihu (Ne)pošli to dál vnímám jako motivační, že se i ze dna může člověk vypracovat nahoru, a právě tohle jsem chtěl šířit dál.
Bylo pro vás těžké znovu se ponořit do dětství plného alkoholismu a domácího násilí a vše si to v podstatě prožít znovu?
Neskutečně. Některé mé vzpomínky jsou velice nepříjemné. Chtěl jsem ale, aby lidé pochopili, že i když dítě vyrůstá třeba ve špatných sociálních podmínkách nebo toxickém prostředí, neznamená to, že nakonec nemůže dosáhnout nějakého štěstí a spokojeného života. A také jsem chtěl, aby oběti domácího násilí chápaly, že v tom nejsou samy, protože já jsem se tak často cítil.
Není to problém pouze Romů. Domácího násilí se může dopustit kdokoliv a kolikrát to nemá vůbec nic společného se zázemím ani se společenským postavením.
