Zachytila je řada cestovatelů a průzkumníků a znějí strašlivě. A svědčily by o velmi důmyslném počínání ledních medvědů. Medvěd „do pracek uchopil blok ledu, vztyčil se na zadních a hodil ho velkou silou na hlavu napůl dospělého mrože“, zachytil scénu záznam z roku 1883.
Svědectví z roku 1925 popisuje, jak si medvěd „pečlivě vybral mladého mrože a hodil na něj ledový blok takovou silou, že jej znehybnil“. A scénu, jak lední medvědi vrhají na hlavy mrožů velké kusy ledu, vyobrazil ve své knize přírodovědec Otto Fabricius už v roce 1780.
Ještě vynalézavější predátorské chování zaznamenal ve své publikaci arktický průzkumník Charles Francis Hall. V oné verzi medvěd dokonce, aby znásobil sílu útoku, vylezl na skálu nad ležícím mrožem. A obří kus kamene na něj hodil odtud. „Vzdálenost a oblouk letu si vypočítal s udivující přesností, proto neprůstřelnou lebku rozbil,“ popsal Hall, který celou scénu zachytil ilustrací.
Tím to však nemuselo končit: „Pokud nebyl mrož zabit ihned, ale zůstal jen omráčený, spěchal medvěd rychle k němu dolů. Chopil se kamene znovu a tloukl mu do hlavy, dokud mu lebku neprorazil,“ líčil.
Zní to jako z hororu. Odborník na lední medvědy Ian Stirling se rozhodl prozkoumat, zda ony inuitské příběhy mohou být pravdivé.
Na mrože s nástrojem
Studii, která vyšla v magazínu Arctic, opřel o tři zdroje. Prozkoumal stará pozorování prvních polárníků a inuitských lovců, novodobé záznamy z vědeckých knih a nedávnější svědectví, včetně výpovědi inuitského lovce z devadesátých let minulého století, ale též doklady o chování ledních medvědů ze zoologických zahrad. Jeho závěr přitom zní, že používání nástrojů není u ledních medvědů časté, ovšem v případě lovu velkých a zdatných soupeřů, jako jsou mroži, po nich sahají.
„Obecně jsem vypozoroval, že pokud vám něco líčí zkušený inuitský lovec, vyplatí se mu naslouchat. Velmi pravděpodobně popisuje něco, co se potvrdí,“ uvedl serveru Science News Stirling.
Kognitivní schopnosti medvědů však doložilo i pečlivě zdokumentované chování medvěda GoGo ze zoologické zahrady v japonské Osace. Aby jej zabavili, dávali mu chovatelé kus masa na hák tři metry nad zemí. Medvěd se k potravě nejprve snažil skákat. Neúspěšně. Poté si začal vypomáhat dvěma nástroji, plastovou trubkou a dvoumetrovou větví, kterou maso z háku vyhodil. Zprvu mu trvalo shození kořisti několik hodin, nakonec se zdokonalil tak, že to zvládl za pět minut.
„Lední medvěd může být příležitostně schopen mentálně si konceptualizovat obdobné používání kusu ledu nebo kamene jako nástroje,“ dovozují autoři studie v citaci na serveru Live Science. Server Science News přitom dodává, že věda předpokládá, že čeleď medvědovití se chlubí velkými kognitivními schopnostmi. Studie na hnědých medvědech chovaných v zajetí prokázaly, že některými mentálními dovednostmi mohou předčit primáty.
Útok kusem ledu zdokumentoval film
Na světě žije kolem 26 tisíc divokých ledních medvědů. Živí se především lovem tuleňů, mroži jsou pro ně mnohem obtížnější kořist. Zatímco dospělý tuleň kroužkovaný může vážit kolem 75 kilogramů, dvouletý mrož i 340 kilogramů, dospělý poté kolem 900 kilogramů. Mají tvrdou lebku a co víc, též kly, jimiž se dokážou nepříjemně bránit. Přemoci takové zvíře stojí ledního medvěda spoustu energie.
Sám Stirling přiznává, že pečlivé studie o kognitivních schopnostech ledních medvědů chybějí. „Máme však dost informací z pozorování, která se zdají naznačovat, že lední medvědi jsou velmi chytří,“ dodává, byť s vědeckou obezřetností.
Poté, co jeho studie vyšla, se mu ostatně dostal do rukou další doklad. Americký vědec Anthony Pagano mu zaslal video, které natočila GoPro kamera, již umístil na lední medvědici. Záznam přitom zachytil, jak si medvědice posunuje po ledu ledový blok, aby ho nakonec hodila na tuleně ve vodě. Nejchytřejší lovkyně jsou právě medvědice, přisvědčil serveru Science News inuitský lovec Gabriel Nirlungayuk.
Server však připomíná, že lední medvědi prohrávají svůj zápas s člověkem, respektive s klimatickými změnami. Vědci předpokládají, že na konci tohoto století vymřou.
