Pořadatelé pařížské aukce ověnčili svůj exponát, který v americkém Hell Creek nalezla soukromá paleontologická firma PaleoAdventures v roce 2014 a následně zrekonstruovala italská společnost Zoic, hned několika superlativy. Měl být největší na světě. Jeho kostra je o pět až deset procent větší než jakákoli jiná nalezená, hlásila před aukcí ve čtvrtek 21. října pařížská dražební síň Douot. Hlavu měl Big John širokou dva metry, na délku měřila spolu s kostním límcem 2,62 metru.
Ojedinělý měl být podle prodejců Big John i v tom, jak dobře jeho ostatky přečkaly čas. Majestátní lebka se zachovala z pětasedmdesáti procent, zbytek kostry z šedesáti. „Ve světě je hezkých pár lebek triceratopsů, ale jen velmi málo je téměř kompletních,“ chválil Big Johna paleontolog Iacopo Briano.
Stehenní kost o 30 centimetrů delší
Český paleontolog má několik námitek. „Propagovali ho s tím, že je největší na světě, což však není pravda – náš je větší, zhruba o třicet procent,“ uvádí Štěpán Pícha. Připouští přitom, že triceratops Trik z pražského dinosauřího muzea zatím nebyl předmětem vědeckých prací, pořadatelé aukce o něm tak nemuseli vědět. „Je pravda, že náš Trik zatím nebyl publikovaný,“ shrnuje Pícha a rozdíl mezi oběma kostrami ilustruje: „Vypovídající je stehenní kost. Jejich má 109 centimetrů, naše 139. A to je významný rozdíl.“
Poukazuje i na to, že kostěný lem Big Johna není původní, restauratéři ho dotvořili. A nakonec upozorňuje i na pozici, ve které byl Big John postaven. „Musím vycházet pouze z fotografií, ale mohu-li se jich držet, je to velmi archaický pohled na to, jaké držení těla triceratops měl. Dnes se řada názorů kloní k tomu, že měl vzpřímené nohy, které měl pod tělem. Restauratéři Big Johna samozřejmě mohou tvrdit, že to je věc názoru, ale ona pozice jednoduše není důvěryhodná, takto by to viděl paleontolog ze začátku minulého století,“ vysvětluje.
Pozůstatky pražského Trika se přitom našly rovněž v americkém Hell Creeku a jsou stejně staré jako ostatky Big Johna, tedy šestašedesát milionů let. Trik je čtyři metry vysoký, osm metrů dlouhý obr. „Je větší, kompletnější, zachycený v příhodnější pozici,“ nezastírá své preference český paleontolog.
V jednom se však Trik i Big John velmi podobají: šrámy na jejich kostech nesou stopy, že život triceratopsů byl plný soubojů o teritorium a samice. Ten pražský přežil dokonce útok tyranosaura.
Bez soukromých peněz by to nešlo
A Štěpán Pícha reaguje i na stesky, které zaznívají nad tím, že dražené kostry končívají kvůli vysokým cenám v soukromých rukou. Jedním z kritických hlasů byl před dražbou Big Johna například pohled ředitele Muzea historie přírody v Toulouse Francise Duranthona. „V tom nemůžeme soupeřit,“ citoval jej například server France24.com. Očekávaná dražební cena představovala podle jeho kalkulace deseti- až patnáctinásobný rozpočet jeho instituce. A to odhady nakonec výsledná prodejní cena čtyřikrát předčila.
Další stesk nad komerčním osudem fosilií dinosaurů poté přidala agentura AFP. „Patří do muzea. Takto si to koupí jediný bohatý člověk, odveze si trofej domů a nikdy se to neukáže veřejnosti, aby to inspirovalo ostatní děti,“ komentoval osudy a ceny zkamenělin starodávných monster Steve Brusatte, autor knihy Vzestup a pád dinosaurů.
Štěpán Pícha však nabízí jiný pohled. „Hledání a vykopávání fosilií vyžaduje ohromné množství lidské práce i finančních prostředků. To nejsou samotná muzea schopná personálně ani finančně zajistit. Je třeba myslet na to, že kdyby se nález včas nevykopal ze země, tak by se velmi rychle zničil,“ líčí, proč fosilie dinosaurů potřebují privátní peníze. Dodává, že řada exponátů zakoupených soukromými sběrateli nakonec beztak ve veřejných muzeích skončí nebo jsou stejně jako pražský triceratops Trik veřejnosti přístupné v soukromých muzeích.
Rekord za prodejní cenu drží téměř úplné ostatky tyronasaura známého jako Stan, které se loni prodaly za částku, která činila v přepočtu dnešních 702 milionů korun.
