náhledy
Díky němu víme, jak vypadala George Sandová nebo Emil Zola. Před jeho fotoaparátem seděly největší osobnosti druhé poloviny devatenáctého století. Nadar, vlastním jménem Gaspard-Félix Tournachon, byl prvním světovým fotografickým portrétistou. Zachytil i Alexandra Dumase, autora Tří mušketýrů.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
Narodil se v roce 1820, první fotografie udělal v roce 1853. A řemeslo povýšil na umění. Nejenže do něj vnesl umělé osvětlení, díky němuž působivě zachytil pařížské katakomby. Nabídl též první pohled na krajinu z nadhledu, díky své vášni pro letecké balóny a aviatiku obecně. A proslavil se také portréty. Díky němu víme, jak vypadal například autor dobrodružných románů Jules Verne.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
Do portrétování vnesl revoluci. Své modely totiž nechal na fotografie vcházet jako aktivní účastníky, nejen jako pasivní objekty. Snad i proto portrét Charlese Baudelaira koresponduje tak sdělně s jeho verši.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
V Paříži se stal nepřehlédnutelnou osobností. Nejen pro svou vysokou, rozložitou postavu, zrzavé vlasy a knír. Řada z portrétovaných byla jeho přáteli. Tady je skladatel Jacques Offenbach. Vypadá tak rozverně jako jeho slavná kankánová melodie z Orfea v podsvětí?
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org
Přelomový byl jeho přístup. Technika tehdy bránila osobnějšímu procesu, fotograf se při něm totiž musel pohroužit pod černý přehoz, intimnější kontakt s portrétovaným byl velmi obtížný. Bohém Nadar však odcizenost nedokonalé technologie dokázal překonat šprýmy, šarmem, svůdným, osobitým vystupováním. Tady je impresionistický malíř Claude Monet.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
Nadar fotografoval bez rekvizit, aby vynikla osobnost, a nepoužíval retuše, vrásky a stopy na kůži považoval za součást osobnosti, jejího života, jejích zkušeností. Životní trajektorie je tak vepsána i do portrétu skladatele Franze Liszta.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org
Francouzská herečka Sarah Bernhardt na fotografii od Félixe Nadara přibližně z roku 1964
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org
Nadar byl bohémem, ale též humanistou a umělcem s přísnými morálními kritérii. Neportrétoval by osobnost, které by si nevážil, s níž by jej nepojil respekt. Portrétem vyjádřil své uznání i revolucionáři, anarchistovi, geografovi a geologovi Petru Kropotkinovi.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
Před fotoaparátem mu seděl i Kropotkinův soudruh Élisée Reclus, geograf a účastník Pařížské komuny.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
Fotografii považoval Nadar za spojení vědy a umění, oslavu intelektu, citu, etiky. Takto viděl spisovatele Emila Zolu.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
Položil základy intuitivnímu, empatickému portrétu. Psal o „pohotovém taktu, který vás uvede do komunikace s modelem, umožní vám odhadnout jej, uchopit jeho zvyky a myšlenky v souladu s jeho charakterem“. Portrétoval i spisovatelku George Sandovou.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
Úzkostlivě odlišoval náhodné, ledabylé portrétní fotografie, které dokázal udělat „nejnižší dělník“, od snímků, které mají unikátní, jedinečnou psychologickou kvalitu. Takto dal Nadar nahlédnout do osobnosti impresionistického malíře Edouarda Maneta.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org
Nadar je rovněž autorem působivého posmrtného portrétu Victora Huga.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons
A to je Nadar sám. Nebyl jen fotografem, ale též karikaturistou, publicistou – a zdatným obchodníkem. Věděl, jak významná je vlastní prezentace, reklama. Jakkoli vypadá tento snímek autenticky, vznikl v jeho okázalém studiu v nejdražší části Paříže. A na rozdíl od jeho portrétů je velmi pečlivě, promyšleně stylizovaný.
Autor: Nadar/commons.wikimedia.org, Creative Commons