Před objektiv jsem se dostala díky studiu fotografie, směje se Sysynka

Poprvé si roli modelky vyzkoušela ve školním ateliéru. Následovalo focení v šatech a poté již i odhalená pózování. „Dát průchod ženské sexualitě, cítit se sexy, představit své nahé tělo není hřích. A ideál krásy neexistuje,“ shrnuje poselství svých glamour fotek modelka, skrývající se za pseudonym Sysynka.

„Neměla jsem ani tušení, že se mi zalíbí víc před objektivem než za ním,“ vzpomíná na studium oboru fotografie a média, které jí nejprve dalo do rukou fotoaparát. Získala přehled o žánrech, stylech, přístupech. A poté si v ateliéru vyzkoušela opačnou roli, nato nafotila stylovou sérii na hřbitově. „Potom se mi začali ozývat další fotografové,“ líčí a dodává, že nakonec se v roli modelky usadila.

„Chci bourat stereotypy o modelkách. Modelky nemusí být jen vysoké, hubené holky bez tělesných úprav, jako je tetování, piercing nebo nepřirozená barva vlasů. Fotkami chci vyjadřovat jedinečnost a individualitu. My ženy jsme všechny krásné. A můžeme být modelkami, i když máme sto šedesát centimetrů a tetování, protože nejkrásnější je, když je žena sama sebou a cítí se ve svém těle dobře. Míry ani výška podle mě nehrají roli a žádný ideál krásy neexistuje,“ říká.

A jedním dechem dodává, že jejím cílem je též povzbudit ostatní ženy, které by mohly odradit moralizující předsudky. „Ženská sexualita je v dnešní době stále považována za kontroverzní. Já doufám, že v budoucnosti pohled na odhalená ženská těla změníme a pohrdání vyměníme za obdiv,“ podotýká modelka.

Přiznává, že focení dá leckdy zabrat. Například v zimě, kdy má na sobě pouze spodní prádlo. „Zvládnout u toho vypadat dobře je dost obtížné, z takových focení si navíc někdy vedle krásných fotek odnesu i nachlazení,“ usmívá se.

Sysynka

Jejími největšími koníčky je kromě focení hra na elektrickou kytaru. „Často sním o ránech v ateliérech a večerech na pódiích koncertních hal,“ vyznává se. Plánů má však spoustu. Chtěla by vystudovat kriminalistiku na vysoké škole, udělat si kurzy extravagantního make-upu a SFX, speciálních efektů, které se používají v hororech a zombie filmech, a začít tancovat exotic pole dance, tanec u tyče na vysokých podpatcích.

Miluje hudbu. „Konkrétně post-hardcore, metalcore a deathcore,“ upřesňuje s tím, že je rovněž fanynkou hororových filmů a žánru true crime, tedy dokumentů nebo filmů o skutečných zločinech.

A vyzrazuje, že naopak nejvíc ji baví pózování ve vaně. „Fotograf u toho vždycky dost vtipně stojí nade mnou, na hranách vany. Teplá voda je příjemná, dokážu se v ní uvolnit a je pro mě jako pro vodní znamení i dost přirozeným prostředím. Když jsme s fotografem oba uvolnění, klidně i za pomoci skleničky vína, jde to pak samo,“ líčí.

Na fotoset, v němž se představuje na Xman.cz, si prý pamatuje velmi dobře. „Když jsem ležela skoro nahá na zemi, byly to pro mě chvilky hrůzy. Mám totiž extrémní strach z pavouků, brouků a všeho hmyzu. A les je takových stvoření samozřejmě plný,“ vysvětluje, proč pro ni ono pózování bylo vystoupením z komfortní zóny a svého druhu zkouškou odvahy.

Dodává ostatně, že každé focení je pro ni svým způsobem překročením vlastních limitů: „Jsem totiž docela stydlivá. Za to, že to dokážu zdolat, jsem na sebe pyšná.“

A jaké kulisy a scény by ji pro focení lákaly? „Chtěla bych si zkusit fotit u moře nebo u vodopádů. Láká mě představa focení se zvířaty, mít kočku místo podprsenky, hada okolo těla. A chtěla bych si zkusit i focení v retro stylu, focení v tramvaji nebo s motorkami, auty,“ vypočítává.