Kanibalismus lidé praktikovali kvůli hladu, rituálům i jako „léčbu“

Je součástí světových dějin, i evropských. Důvody, které lidi k antropofagii neboli kanibalismu přiváděly, však byly pestré. Leckdy, i v Evropě, byl příčinou prostý hlad, snaha zajistit si kalorie. Rovněž pochybné medicínské metody. Lidské maso se však jedlo též z rituálních, náboženských důvodů.
Kanibalismus nebyl jen zdroj bílkovin, ale třeba i rituální snaha přivlastnit...

Kanibalismus nebyl jen zdroj bílkovin, ale třeba i rituální snaha přivlastnit si sílu, odvahu, mrštnost a další schopnosti nepřátel zabitých v boji. | foto: Wilfredor CC-BYCreative Commons

Onen recept nám vyslal z roku 1574 Jean de Léry. Ctihodný muž, protestantský pastor, na svou dobu velmi zcestovalý muž, dostalo se mu možnosti spatřit například Brazílii. Jeho popis kanibalského receptu ovšem pochází ze západu Evropy, z městečka Sancerre, ve kterém měl spisovatel tu smůlu pobývat. Ono sídlo, tradiční bašta protestantů, se totiž ocitlo v obležení katolickými vojsky.

Po dvanáct měsíců do něj neproudily žádné zásoby. Smrtelný hlad nakonec obrousil hrany předsudkům, etickým ohledům, kulturním normám. Obyvatelé se nakonec odvážili pustit do čerstvě zesnulých těl svých nejbližších, aby sami přežili. Léryho „Histoire mémorable de la ville de Sancerre“ zachycuje proces úpravy čtvrcením, při němž je tělo mrtvé dvouleté holčičky naporcováno a její lebka očištěna a zbavena vlasů. V kotli s vinným octem, solí a bylinami se poté uvařily doměkka všechny části, od prstů až po nohy.

Léry zachytil i vzájemné smlouvání mezi sousedy, kteří se snažili vyžádat si svolení od těch, s nimiž to vypadalo bledě, že je po jejich skonu budou moci sníst jako první. Léry před čtenáři nikterak nezakrývá, že ho barbarské momenty nutily k dávení, zdůrazňuje, že sám se na pojídání bližních nepodílel. Na druhé straně však poznamenává, že holčička již byla mrtvá a nechat její maso zkazit v zemi, když mohlo posloužit jako životabudič hlady zmírajícím, by nikomu z pozůstalých neprospělo.

Temná kapitola z dějin Sancerre nebyla jedinou kanibalskou skvrnou, kterou dějiny Evropu potřísnily. Po pojídání dětí sáhli během hladomoru kolem roku 450 obyvatelé Itálie, vrátili se k němu Irové a Angličané při hladomoru mezi lety 695 až 700 a v roce 936 pak Skotové. Specifickou situací bylo obléhání Paříže v roce 1594, při němž se vyhladovělí obránci pustili do posledního zbývajícího zdroje živočišných bílkovin. Plenili hřbitovy plné ostatků. Z kostnic a márnic vyzískaný materiál byl najemno namletý, vyráběl se z něj provizorní, velmi tuhý chleba.

Válka a hladomor v 16. století táhly Evropou společně. Německý almanach z roku 1571 upomíná na případy kanibalismu na území Ruska a Litvy.

Jehně, kůzle, dítě? Křižácký kanibalismus?

Onen anglický recept z první poloviny 15. století odpovídal tradiční úpravě jehněčího, dušeného v troubě. Sekáčkem nasekané klouby usnadnily manipulaci, mládě bylo zbavené podkožního tuku a dobře vykrvené, upravovalo se se zeleninou do měkka. Že je neuvěřitelné, že by popis předpokládal lidské maso? Správně, středověký návod je v originálu ve skotštině a popisuje úpravu „kydde“ (“kedde“). Což sice může znamenat děťátko, ale mnohem pravděpodobněji kůzle. Máme tedy co dočinění s uměle vytvořenou „kanibalskou“ senzací, která se váže k amatérskému překladu do angličtiny jakéhosi kulináře Austina Thomase z roku 1888.

S podivnou pachutí v ústech se prý domů do Evropy vrátili účastníci křížové výpravy, kteří v roce 1098 dobyli na cestě do Damašku po dlouhém obléhání syrské město Ma´arat an-Numán. Po vniknutí za hradby však zjistili, že poražené vyhladovělé město jim není schopno poskytnout žádné zásoby pro pokračování výpravy pustinami. Zbídačelí křesťané se tehdy údajně nekřesťansky pustili do kanibalských hodů. Maso se prý podávalo zauzené a silně solené, jiné zdroje píší o vaření nemluvňat a opékání masa „z pozadí Saracénů“ na rožních. Ne všichni historikové, studující dobové prameny, však s takovým výkladem souhlasí. Latinské zápisky Gesta Tancredi, které tato obvinění z lidojedství popisují nejsrozumitelněji, jsou totiž silně poplatné svému tvůrci a jeho zaměstnavateli, který nedostal z dobytí syrského města žádaný podíl.

Výjev Alegorie Ameriky z roku 1615 zachycuje příchod moudrého Ameriga Vespucciho mezi líné a pohanské divochy. Jejich kanibalská hostina probíhá u ohně.

Benediktýnský mnich Honorius Philoponus zanechal o kanibalských hodech na jihu Ameriky syrovou výpověď o „Ďábelských vyznavačích lidojedství“.

Ke „zdraví“ skrze kanibalské tmářství

Kanibalistickou cestou vedly západní Evropu v 16. století zdravotní motivy. Vycházely z předpokladu „similia similibus curentur“, tedy „léčit podobné podobným“. Pokud se horšil zrak, byla podle něj vhodnou terapií tinktura ze sušené nebo drcené bulvy, vyjmuté z umrlcova těla a vyluhované v lihu.

Aztécké masakry: domorodci snědli dobyvatele, kteří povraždili ženy i děti

Španělští dobyvatelé Hernána Cortése se s aztéckými bojovníky střetli například v klíčové bitvě u Otumby v roce 1520.

Kanibalismus střídalo bezuzdné vraždění, tmářskou krutost následovala zrůdnost vedená touhou po odplatě. Události ve starodávném městě Tecoaque v letech 1520 a 1521 byly krutou noční můrou. Vypověděly o nich aktuální výzkumy mexických archeologů.

Výroba esenciálních olejů, extrahovaných z mrtvých těl, mýdla z vyvařeného lidského sádla pro zdravou pleť, nejrůznější extrakty z genitálií pro podporu mužné síly i marmeláda vyrobená z krve, léčivá vína s výluhem z mozkové tkáně a obsahu lebeční dutiny, to vše dobové lékárny nabízely docela běžně.

Lidojedi jako pečliví konzumenti

K chuti lidského masa se v mnoha koutech světa dobrali cestovatelé. Například na Fidži. S konzumací lidského masa tu místní Tongové začali někdy před 2 500 lety, během kaloricky chudých výprav Oceánií. Kanibalismus se poté pojil s řešením osobních konfliktů, soudními verdikty, kmenovou politikou, samozřejmě válkami, s touhou po získání duchovních a fyzických kvalit jiného člověka. V domorodé pidžin-angličtině tu dodnes mají pro člověčinu označení long pig.

Lidské maso bylo tradičně baleno do listů banánovníku a opékáno ve žhavém popelu, nakládalo se do kokosového mléka, dochucovalo se kvašenou rybí pastou… A stejně rozmanité jako receptury tu byly i nástroje sloužící k přípravě pokrmů. Nejrůznější vydloubávače, „totokia“ nebo drtiče a škrabky, tedy „gata“, zajišťovaly, že nazmar nepřijde ani kousek. Vyžadovaly je však i náboženské normy, lidského masa se totiž kuchař ani strávník nesměl dotknout vlastní rukou, aby se vnitřně neposkvrnil.

Poskvrnit se dotykem lidského masa nepřipadalo v úvahu. Od toho jsou tu vidličky totokia. Exponáty jsou vystavené v berlínském Etnologickém muzeu.

Zatímco většina pokrmů se tu jedla rukama, lidské maso vždy jen speciálními vidličkami. Kompletní sada náčiní na gastro-úpravu člověka čítala desítky artefaktů, které jsou dnes vděčnými exponáty etnografických muzeí. Slavná je kolekce, kterou po sobě zanechal například náčelník Ratu Udre Udre, který žil v 19. století na ostrově Viki Levu. Jeho skóre podle Guinnessovy knihy rekordů činilo 872 až 999 snědených.

Divocí Batakové ze Sumatry nebo Dajákové z Kalimantanu, domorodí obyvatelé Vanuatu a Šalomounových ostrovů i Polynésané. Ti všichni se ke kanibalismu periodicky uchylovali, z rituálních důvodů i kvůli kalorické nouzi. Pravidla společenské tolerance byla podobná a prostá: nejíst nemocné a přestárlé v době relativní hojnosti. Úprava byla povětšinou velmi jednoduchá, maso se peklo v mazlavé hlíně nebo na rozpálených kamenech. Tento způsob přípravy preferovali i domorodci kmene Korowai. Nechybělo u nich obvykle ani „voňavé dřevo“ k zakouření masa, které mělo ve výsledku podobnou tuhost jako maso kasuára. Konzumovali tu přitom vše kromě vlasů, nehtů a penisu, pochoutka však byla zakázaná pro nezletilé.

Jak zachycuje kodex Machilabechiano, Aztékové právě pojídají lidské maso na počest jedné z Tzitzimitl, ohavných ženských démonů.

Spekuluje se o tom, že obětiny četným aztéckým bohům měly spíš zastřít fakt, že primárním motivem byla celonárodní výživa.

Náboženství jako alibi, nebo hlavní motiv?

Lidské maso se pojídalo i v Latinské Americe. Brazilský kmen Wari rozlišoval mezi zesnulými členy komunity, které pojídal s uctivou obřadností, a „wijam“, tedy „cizími“. Těmi byli zabití nepřátelé, jejichž těla se nosila do táborů, kde se servírovala ženám a mladíkům. Pro zesílení.

O tom, zda si na lidském mase pochutnávali i středoameričtí Čičimékové, se aktuálně vedou spory. Obraz nesmlouvavých kanibalů je totiž vykreslen jen z historických zdrojů, jejichž autory byli španělští conquistadoři a jezuitští kněží. A ti měli jen pramalý zájem na tom, snažit se domorodou realitu uchopit neutrálním způsobem. Záznamy hovoří o porcování těl zajatců, jejich stahování z kůže a vaření v širokých pánvích. Spolu s fazolemi, kukuřicí a paprikou.

V recepturách indiánů z Tlatelcomila, dnešního předměstí Mexico City, se podle výzkumu Aioze Trujillo-Mederose a jeho týmu objevují pálivé chilli papričky. Sloužily, jak popisuje magazín Forbes, jako součást marinády, obohacené ještě o pastu annatto ze semen keře oreláníku barevného a zelenou omáčku pipián. Po několikadenním mírném vaření získalo maso specifickou kořeněnou chuť a sytě oranžovou barvu. Vařené kosti, které po této zdlouhavé kuchyňské přípravě nabraly červený odstín, nacházejí archeologové během vykopávek v regionu často.

Dobová literatura nabízí také alternativní zdůvodnění kanibalismu. Nizozemský cestovatel Jodocus van Winghe popisuje, že to Španělé nutili domorodce jíst lidské maso.

Hutný masitý vývar tmavé barvy, chilmole, má pro změnu svůj původ v kanibalských hodech Aztéků. Oblíbený je dodnes, receptura se prakticky nezměnila, maso je samozřejmě jiné. Proč však v oblasti vlastně začali jíst lidi? Nabízejí se dvě alternativní vysvětlení. V časech dávné říše totiž bylo jediným smyslem indiánského života uspokojovat obětinami svá četná božstva. Bůh Slunce prahne po krvi, Quetzalcoatl si žádá lidská srdce, Xipe Totec bere sílu ze stáhnuté lidské kůže. Proto Aztékové museli neustále vést dobyvačné války za účelem dalších obětin pro svůj věčně nenasycený panteon. Bohům přitom patřily vybrané části obětí, ze zbytků se hromadilo maso, navíc posvěcené, které bylo škoda nezužitkovat.

Jenže je tu i druhý pohled, vlastně dočista opačný. Všímá si toho, že všechny partie lidského těla, nabízené jako obětiny, byly zpravidla nestravitelné části. A v Tenochtiálnu, hlavním městě Aztécké říše, žilo na velmi skromné ploše až 600 tisíc obyvatel, prakticky bez alternativních zdrojů potravin. Kanibalismus tedy nemusel být jen reakcí na náboženskou praxi a nezužitkované obětiny, ale primární složkou celonárodní výživy, k němuž kruté náboženské praktiky vytvořily jen nadstavbu.

  • Nejčtenější

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Uzlování je sice stará škola, objasňuje ale současné krimi případy

23. března 2024

Zločinci zastírají svou totožnost, pracují v kuklách a s rukavicemi. Dopadeni však bývají kvůli...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Říkali, že je to stydlivý kluk. Dívkám přitom ubližoval chladně a bez lítosti

23. března 2024

Premium Půlnoc už odbila. S posledním úderem zvonu přikryl měsíc, který ještě před chvílí ozařoval pustou...

Přesvědčí vaše svaly, že cvičí. Pilulka má simulovat účinky tělesné aktivity

22. března 2024

Má umět namluvit vašim svalům, že cvičíte. I když přitom budete sedět v křesle, ležet na gauči,...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

Návykový obal. Dějiny bublinkové fólie začaly nepovedeným vynálezem

28. března 2024

Premium Její praskání nabízí neodolatelně svůdné uspokojení, především však způsobila obalovou revoluci....

Policie dopadla zloděje kočárku. Byl jsem opilý a nic si nepamatuji, tvrdí muž

18. března 2024  12:56,  aktualizováno  27.3 13:51

Pražští policisté ve středu 27. března zadrželi cizince, který v polovině ledna ukradl z chodby...

Legenda trapnosti. Mistr Ashida Kim prostě věří, že je nindžou

27. března 2024

Na instruktážních videích komicky nadskakuje, třepe rukama, kope nožkama, hopsá kolem svých...

S vyléčeným sadistou chodil na ryby. Markovič nebyl jen postrachem vrahů

26. března 2024

Chytil spartakiádního vraha Jiřího Straku, díky minisérii Metoda Markovič: Hojer se nám do povědomí...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...