Splávky prutů klidně spočívaly na hladině, nad kterou se ladně převalovala ranní mlha. Jeden z rybářů netrpělivě vstal. Seděli tu už od šesti. „Jdu se protáhnout, stejně neberou,“ zabručel. Několik metrů od navigace spatřil ve zválené trávě pár dámských lehkých střevíčků. Bylo to snad místo milostných hrátek? „Ale proč by, sakra, odešla bosa?“ zamyslel se.
Soustředěně procházel okolí a před křovím pod silničním náspem se zarazil. Jeho oči právě spočinuly na kupě navršené zeminy. Oba muži teď stáli nad tím podivným místem a dlouhými klacky zkoumali podezřelou hromadu. Když odvalili jeden z drnů, v momentě odskočili. Z hlíny trčela lidská noha.
