Předešleme, že vlaková přepadení se na veřejných místech odehrávala jen výjimečně. Mnohem praktičtější bylo počíhat si na vlak vezoucí peníze a cennosti na opuštěném místě, daleko od města, znenadání udeřit a v mžiku zmizet. A mít výhodu velkého časového náskoku, než se dá dohromady pátrací výprava.
K přepadením ve stanicích docházelo jen velmi zřídka. Bandita Burt Alvord, který byl mozkem fairbanského přepadení v roce 1900, však měl pro troufalé kousky dost drzosti. Pracoval totiž jako zástupce šerifa.
Muž v žoldu šerifa i zločinu
Narodil se v roce 1867 a jeho rodinné prostředí ho směrovalo na stranu zákona. Otec byl původně zlatokopem, poté mechanikem důlní společnosti, nakonec pracoval jako soudní úředník. Sloužil zákonu a právu. Jenže jakkoli Burt získal díky otci přístup do společnosti ochránců zákona, oslovil ho též svět vyvrhelů a kriminálníků, který měl na dosah. Mimo jiné i v arizonském městu Tombstone, nechvalně proslulém zločinem.
Nejprve se však Burt Alvord ocitl na straně pořádku. V roce 1886 nastoupil do
funkce zástupce šerifa Johna Hortona Slaughtera v Cochise, pomáhal mu honit zloděje dobytka a jiné lumpy. Jenže ho lákal méně počestný život, pití, hazard, stále více se stýkal s těmi, které měl vodit za mříže. Když ho šerif pokáral, místa se vzdal. Ne však profese, jako ochránce zákona pracoval na dalších arizonských místech.
Zlom přišel v prosinci roku 1899. Stranu zákona definitivně vyměnil za společenství zločinu, spojil se s ničemy, které kdysi stíhal a honil. Partnery se mu stali Tříprsťák Jack Dunlop, Bill Downing, Billy Stiles a začala jízda zcela ve stylu Divokého západu.
Bandita honil sám sebe jako policejní šéf
Prvním velkým kouskem Alvordovy ságy bylo přepadení vlaku u arizonského Willcoxu, kde pracoval jako policejní městský šéf. Byla to perfektně naplánovaná loupež. Byla krytá hutným alibi, Alvord hrál totiž se svými třemi parťáky Stilesem, Downingem a Mattem Burtsem poker ve Schwertnerově salónu, kořalku si nechali nosit před zavřené dveře místnosti vyhrazené hazardu, ven si pro tác s novými drinky vyšel vždy jen pan policejní šéf. Hra je dramatická, nechceme být rušeni, vysvětlil vždy portýrovi.
Bill Downing. Podle zdrojů byl tak nepříjemným mužem, že jej nemohly vystát ani jeho vlastní zločinecké party.
To jeho parťákům kromě Stilese umožnilo vyskočit v pravý čas z okna a vyrazit na koních na místo mezi Willcoxem a Cochise, kde se vlak musel kvůli sklonu trati ploužit krokem. Jeden z lapků vyskočil na lokomotivu ke strojvůdci, donutil ho zastavit, přelezl a odpojil lokomotivu s vagonem převážejícím cennosti od vozů s pasažéry. Lokomotivu s lupem odvezl o kus dál, kde čekali zbylí kumpáni, kteří peníze naskládali do vaků a odvezli zpět do Willcoxu, kde se oknem vsoukali zase do salónu.
Když do města dorazila lokomotiva s vyděšeným mašinfírou, zavedli ho podle portálu True West Magazine rovnou do Schwertnerovy nálevny, k policejnímu šéfovi Alvordovi. Hned věděl, co má dělat. Bylo třeba bez prodlení svolat a vypravit pátrací skupinu, která bandity dopadne. „Potřebuju dobrovolníky, půjdeš ty, ty a ty,“ namířil prsty na své kumpány, aby naoko honili sami sebe.
Když se den nato do města vrátili s nepořízenou, údajně ztratili stopy, šířily se už ve Willcoxu klepy, že v loupeži má mít prsty samotný Alvord. „Já? Takový chytrák nejsem,“ odpovídal. A prozíravě dál držel lup od svých parťáků, aby nezpůsobili rozruch nápadným utrácením. A kochal se tím, jak dokonalou loupež provedl.
Neohrozilo jej ani to, že arizonský ochránce zákona Bert Grover vymáčknul z portýra svědectví, podle něhož během doby loupeže Alvordovy karetní parťáky vlastně neviděl. Než mohla být jeho slova použita, zmizel portýr z města.
A Alvord přikročil k dalšímu smělému nápadu.
Perfektní plán versus hrdina Jeff Milton
Jeho dějištěm bylo městečko Fairbank u Tombstone, zapadákov s několika málo domy, ale s hotelem pro železniční cestující a restaurací. Vlak, který si Alvord vyhlédl, protože měl vézt zlato a peníze z Mexika, do stanice přijížděl skoro až před půlnocí. To však neznamenalo, že by byla stanice opuštěná. I v noci bylo supění zastavujícího vlaku podívanou, z níž dýchalo dobrodružství cest, a k níž se sešli mnozí ze zvědavosti, koho železný oř přivezl.
Alvord přitom věděl, že s jedním z cestujících budou potíže. Jeff Milton byl totiž za to, aby s ním lupiči měli potíže, placený. Byl ozbrojeným strážcem speciálních vagónů s cennostmi. Alvord na něj vyčlenil své kumpány Tříprsťáka Dunlopa, Toma „Bravo Juana“ Yoase, bratry George a Louise Owenovi, Boba Browna. Zatímco sám zůstal ve Willcoxu, svým hochům předepsal role opilých kovbojů. Jeden dělal, že spí, další se opíral o sloup, aby udržel balanc, třetí klimbal na lavičce, zbylí dva bratři se naoko hádali. Pro ostatní postávající nic neobvyklého.
Švihák. Jeff Milton však měl i výtečnou reputaci jako strážce a prosazovatel zákona.
Tady se přepadení odehrálo. Stanice Fairbank
Když vlak zastavil a „opilí“ kovbojové vystřízlivěli, hašteřiví bratři ustali s hádkou a místo toho zahalekali „ruce vzhůru“, myslel si Jeff Milton, který stál v otevřených dveřích speciálního vozu, že je to žert. Nebyl, bratři po něm hned vystřelili, zasáhli ho do ruky. Jenže devětatřicetiletý muž pracující pro elitní západní banku Wells Fargo se nechtěl o svou prestiž výtečné ochranky nechat připravit.
Dál to bylo jako z filmu. Milton se dosápal ke své brokovnici, navzdory pekelné bolesti, chopil se jí a jednomu z banditů prostřelil břicho. Druhého, který se dal na ústup, střelil do zadnice. Vsoukal se do speciálního vozu, zamkl za sebou dveře, ale pro jistotu ještě hodil klíče od sejfu kamsi mezi zavazadla. Těsně předtím, než omdlel bolestí.
Když se lupiči do vagonu vlámali, na hledání klíčů neměli moc času. Všude byl křik a ke stanici mířil šerif s dalšími muži. Bandité vzali něco málo peněz, které nebyly v sejfu, své dva zraněné kumpány a s pocitem těžké prohry prchali z města.
Velké pátrání a velké odhalení
Když se zvěst o nepovedené loupeži uprostřed města dostala do Willcoxu, seděl policejní šéf Alvord, jak jinak, ve Schwertnerově salónu. A urostlý muž s plnovousem a plešatou hlavou opět věděl, co dělat: „Do sedel!“ Hledat ničemy s ním vyrazilo na třicet mužů. Útok na železnici byl útokem na civilizování celého západu, Milton se stal hrdinou. Dopadnout zločince chtěli mnozí muži Willcoxu.
Pětice lupičů mezitím věděla, že kořist jim za celý podnik nestála, činila pouhých 42 dolarů. Tříprsťáku Dunlopovi jeho příděl ani nedali, bylo zřejmé, že nepřežije. U arizonských Dračích hor se rozdělili. Bravo Juan s prostřeleným zadkem zamířil do Mexika, bratři Owenové se vraceli do svého srubu na druhé straně pohoří, Bob Brown jel chvíli s Tříprsťákem dál podél řeky San Pedro. Když se zraněný bandita sesul z koně, dal mu Brown lahev whisky a nechal ho svému osudu.
Opravdový Divoký západ. Billy Stiles ztělesňoval jeho zákonnou i zločineckou stranu. Toto jeho foto vyšlo v roce 1908 v Humboldt Star.
Příliš temperamentní, příliš sobecký. A s přílišným sklonem k hazardu a alkoholu. Kreativitu a smělost při plánování loupeží však Burtu Alverdovi těžko upřít. Nakonec ho však banditismus dovedl do věznice v Yumě.
To se mělo stát pro další vývoj klíčové. Zatímco Alvord se z pátrací výpravy, účastnil se jí i jeho další parťák ve zločinu Billy Stiles, vrátil, aby oznámil neúspěch, okresní šerif Scott White měl větší štěstí. U San Pedra našel Tříprsťáka, ještě živého u zapáleného kaktusu, jímž se snažil zahřát. Dopravili ho do Tombstone, kde se dostal do zázračných rukou doktora George Goodfellowa, který mimochodem předtím operoval Miltona, Divoký západ měl o doktory nouzi.
Tříprsťákovi nakonec Goodfellowo umění nepomohlo, ještě před smrtí však vyjevil, že má důvod mluvit. Cítil se zrazený, hozený přes palubu. Napráskal proto všechny ničemy, kteří byli do přepadení zapojeni. Bratři Owenovi byli lapeni u svého srubu, Bob Brown v Texasu, Bravo Juan v Mexiku.
Jenže ochránci zákona od Tříprsťáka vyzvěděli ještě mnohem důležitější informaci: pět banditů z Fairbanku bylo pouhými najatými zločinci. A Tříprsťák vyzradil i ty, kdo si je pro loupež zaplatili, kdo byli mozky celé akce, která měla být perfektním zločinem.
Když se tedy Burt Alverd dostavil do šerifovy kanceláře, mířilo na něj několik brokovnic, v rukou je drželi detektivové banky Wells Fargo. A Bill Stiles? Jakmile se po návratu ze své fingované pátrací akce dověděl, že šerif má živého Tříprsťáka, strávil celý den bloumáním v horách a přemýšlením. Nakonec se odjel vzdát. S nabídkou, že když mu slíbí beztrestnost, bude mluvit. Šerif ji neodmítl. A Burt Alverd skončil vězení v Tombstone. Skončit to tím však nemělo, popisuje autorka Rhema Sayersová.
Divoký západ: mezi zákonem a zločinem
Osmého dubna 1901 se u soudu Alverd setkal se Stilesem. První byl souzený, druhý proti němu svědčil. Oba spojovalo přebíhání mezi stranou zákona a stranou zločinu, které tak charakterizovalo Divoký západ! Teď však stáli proti sobě, Stiles posílal svého parťáka do vězení, aby od soudu vyšel jako napravený občan. Nejen to, úřady Stilesovi věřily natolik, že z něj udělaly Alverdova bachaře ve vězení.
A to neměly, Stiles totiž v den soudního procesu opět přeběhl, svého parťáka osvobodil, předtím však musel prostřelit nohu jinému dozorci. Kromě Alverdovy cely otevřel též mříže čtyřiadvaceti dalších vězňů. Většina z nich nezákonnou svobodu obezřetně odmítla, věznici opustil Stiles pouze s Alverdem a Bravo Juanem.
A dál? Bravo Juan žil několik let v Sonoře, v roce 1908 list The Tombstone News oznámil, že zemřel u řeky Amazonky. Alvord a Stiles dál migrovali mezi právem a banditismem. V roce 1902 pomohli arizonským rangerům chytit mexického ničemu Augustina Chacona, Alvordovi za to rangeři slíbili snížený trest a finanční odměnu. Dohoda nakonec padla, Alvord se totiž rozhodl dát přednost zase zločinu. Stipes se stal načas rangerem sám.
Pak se však oba zase sešli na straně zločinu. V roce 1903 byli lapeni, povedlo se jim však uprchnout a poté se pokusili fingovat vlastní smrt, poslali do Tombstone rakve s těly dvou Mexičanů. Úřady se oklamat nenechaly a šly po nich dál.
Stiles musel údajně najít útočiště až v Číně, na Filipínách, v Orientu. Takový to byl životní příběh! Po návratu se přiklonil opět ke straně pořádku, dělal šerifova zástupce v Humboldt County. A jako muž zákona nakonec i zemřel, v roce 1918 byl zastřelený při výkonu profese.
Alvord byl v roce 1904 dopadený, dva roky si pobyl ve věznici v Yumě. Poté se vydal začít nový život do Jižní Ameriky, naposledy měl být spatřený v roce 1910, kdy pracoval jako stavební dělník Panamského kanálu, podle Rhemy Sayersové měl zemřít na žlutou zimnici v Brazílii. Jeho trest byl nejtěžší: anonymita a normální život, soudí spisovatelka.
