Plánuje rozšířit své kurzy a školu skateboardingu. Kromě toho je úspěšným youtuberem, natáčí cestovatelská a výuková videa, napsal knihu Život je skejt a provozuje vlastní skatepark na Pragovce a obchod, kde mimo jiné lidem radí s výběrem prken.
Kdy jste se poprvé postavil na skejt?
Vzhlížel jsem ke svému staršímu bratrovi, a když mi bylo pět, začal jsem na skejtu jezdit taky. Přišlo mi to hrozně „cool“ a od první chvíle mě to táhlo. Tehdy jsem začal a už nikdy neskončil.
Šlo vám to hned? Měl jste talent?
Nevěřím na nějaký extra talent. Do skateparku jsem přicházel jako první a odcházel poslední. Když mě něco baví a dám tomu víc než ostatní, úspěch se musí dřív nebo později dostavit, ať už jde o ježdění nebo podnikání.
Zkoušel jste i jiné sporty?
Zkouším je i dnes. Baví mě všechny, které jsou jednoduché. Když se můžeš jen sebrat a jít jezdit, jako je třeba kolo. Věci, kdy je člověk závislý jen na své síle. Mně stačí dobrý povrch, sucho, a když není minus patnáct, dá se jezdit.
Co vás baví na skateboardingu nejvíc?
Právě ta svoboda. Možnost vzít si kdykoliv prkno a jít skákat prakticky kamkoliv. Mám také rád cestování a díky skateboardingu se mi jako mladému klukovi otevřely dveře do světa.
Vraťme se zatím ještě domů, kde je podle vás v Praze nejlepší místo na skejt?
Těch je hodně, baví mě právě to objevování města. S prknem po něm můžete cestovat, poznávat různá zákoutí. Dřív jsme hodně hledali místa, kde se dá jezdit. Dá se na to vycvičit oko, když z dálky vidím nový barák, už poznám, jestli tam něco bude, nebo ne. Ale pokud bych měl vybrat jedno místo v Praze, tak to bude Letná – jezdí se tam už desítky let. Je tam dobrý povrch, je to na hezkém místě a je známá i ve světě. A pro přípravu na závody je v Praze spousta skateparků.
A abychom nepsali jen pro Pražáky, kde jinde v republice se dá dobře zajezdit?
Dnes už skoro všude, situace se v posledních letech hodně zlepšila, vznikly desítky skateparků. Dá se říct, že jsou v každém větším městě.
Jen triky nestačí
Hovořil jste o tom, že jste se díky prknu dostal do světa. Jak často jste mimo Česko?
Covid všechno přeházel, ale předtím jsem byl určitě většinu roku v zahraničí. Teď to bylo nějakých 120 dní za rok.
Která země vám nejvíc přirostla k srdci?
Hrozně zajímavý je Japonsko, ale žít dlouhodobě bych tam asi nechtěl. Takže Kalifornie, místo, odkud vzešel skateboarding, jsou tam na něj ideální podmínky, zázemí, počasí...
Jsou naopak místa nebo státy, kde se jezdit nedá?
Jsou místa, kde se jezdit nedá kvůli tomu, že to vadí místním lidem. Třeba zrovna v Japonsku, kde mají rádi klid a ticho, nemůžete tam všude mlátit s prknem. Naopak v Číně nám všude fandili, hned se na ulici udělal hlouček lidí a zastavovala u nás i auta.
Máte nějaké vytoužené místo, kam jste se ještě nepodíval?
Austrálie, tam jsem se ještě nedostal, byl jsem jen na Novém Zélandu.
Dá se skateboardingem uživit?
Dá se říct, že ano. Ale jen dělat triky nestačí, na jezdění mám namotaných spoustu dalších aktivit jako vlastní e-shop, kde prodáváme prkna, oblečení a další věci, také trénujeme, učíme jezdit na skejtu a máme mnohé další projekty.
Pomáhají vám hodně sponzoři?
Samozřejmě, díky videím se mi povedlo navázat na velké zahraniční firmy. Mám čtyři dlouhodobé partnery a dělám krátkodobější kampaně na sociálních sítích.
O síle to není
A děláte videa, před čtyřmi lety vás proslavila série Skate of Mind. Co se od té doby změnilo?
Skateboarding byl na olympiádě. Získávají se v něm medaile, veřejnost se začala na náš sport dívat jinak, dá se říct, že se nesmírně zvedla popularita.
Pokud se dostane sport na olympiádu, vždy se o něj zvyšuje zájem ze strany sportovců, zvyšuje se úroveň toho sportu, rychle roste obtížnost... Stalo se to samé také u skateboardingu?
Určitě. Kvalita se posunula, je těžší se prosadit. Ale největší posun vidím u ženského skateboardingu, holky už dnes dávají hodně složité triky. Dřív nebyly schopné jezdit stejně velké překážky jako chlapi, dnes mají stejná zábradlí, schody, dá se říct, že některé se dostávají na stejnou úroveň jako já.
Přitom jsou drobnější, často nemají takovou kondici... To by znamenalo, že ve skateboardingu nerozhoduje síla.
To je správná úvahu. Hodně o tom vypovídá fakt, že většinu závodů vyhrávají Japonci, jsou menší, mrštní, hodně flexibilní. O síle moc skateboarding není.
Jak vlastně vypadá vaše příprava?
Jako u každého jiného vrcholového sportovce. Třikrát týdně chodím na fyzioterapie, připravuju se v posilovně, protahuju se, dělám doplňkové sporty... Skateboarding je náročný na tělo, často jdete do extrémů a člověk se musí udržovat, aby se nezranil. A k tomu jsem samozřejmě v podstatě každý den na prkně.
Dřív se neslo se snowboardingem, že jeho protagonisté tak úplně nedodržují životosprávu, nejen s požíváním alkoholu i během tréninku se mnozí netajili. Jak to je dnes?
Záleží na každém člověku. Při tréninku to asi dost lidí neřeší, prostě si jdou s klukama zajezdit a dají si pivo. Jako když vy jdete na kolo. Ale mně by to vadilo, nedokážu si představit, že bych si dal je půl piva a šel jezdit. Až jednou nebudu jezdit závodně, ale jen pro radost, také se k němu vrátím.
Je vám třicet... Do kolika let se vlastně dá skateboarding dělat?
To je zajímavá otázka. A nedá se na ni odpovědět, nikdo totiž zatím neví. Kaliforňan Tony Hawk, který skateboard proslavil asi nejvíc, jezdí stále, je mu 54 let. I další legendy našeho sportu jezdí dodnes, takže těžko říct, kdy budou končit, kde se postaví hranice.
Na prkně stovkou
Vraťme se k olympiádě, jak moc vás poznamenalo, že jste se na ni těsně nedostal? Před dvěma lety jsem dělal rozhovor s vaším kolegou Tomášem Vintrem a v podstatě nepochyboval o tom, že získáte dost bodů a postoupíte tam.
Určitě bylo mrzuté, že to nebylo o moc míst, ale nijak mě to nezlomilo, normálně se těším na další závody. Naopak z toho mám ponaučení, moc jsem se kvalifikací stresoval, vyvíjel na sebe obrovský tlak a byla to chyba. Kdybych si to šel víc užít, výsledky mohly být lepší.
Maxim Habanec Věk: 30 let Narodil se v Praze, kde dodnes žije. Přítelkyně Natálie pracuje jako produkční a pomáhá Maxovi s jeho videi i s manažerskou prací kolem závodění. Jako první Čech vyhrál závod světového poháru a šestkrát se stal mistrem České republiky. Kromě sportu natáčí cestovatelská a výuková videa, napsal knihu Život je skejt a provozuje vlastní skatepark MaxSpace a obchod, kde lidem radí s výběrem prken. |
Brzo dostane šanci na reparát, olympiáda byla kvůli covidu o rok posunuta, další bude už za dva roky.
Přesně tak, kvalifikace začínají už letos, první body se dají získat na mistrovství světa (bude v říjnu v Brazílii – pozn. redakce).
Ve vašich videích děláte i různé netradiční věci. Jak rychle se vlastně dá jet na skateboardu?
To samozřejmě také zkoušíme. Hodně záleží na tom, jaké máte prkno. To naše na triky má malá kolečka a malou přilnavost, takže kolem 50 km/h jste už na hraně, prkno má tendenci ustřelit. Ale kluci, co jezdí downhilly na longboardech, letí kolem stovky. A to v zatáčkách, v kopcích... I pro mě je to něco neuvěřitelného.
Viděl sem i videa, jak jedou takto rychle do kopce a drží se přitom auta. Není to nebezpečné?
Také jsem to zkusil, ale souhlasím s vámi, že to je hodně nebezpečné. Prostě risk, přes auto nevidíte silnici před sebou, nerovnosti, nějaká menší díra vás rozhodí a jsou z toho dost blbé pády. Takže to se dá doporučit jen na silnici, kterou dokonale znáte, kde víte o každém kamínku.
Jaký je teď před vámi největší cíl?
Chtěl bych se trochu víc zaměřit na školy snowboardingu a předávání všeho, co jsme se za ty roky s klukama naučili.
A vy osobně, máte nějaký sen?
Zní to hrozně, ale já jsem si své dětské sny už splnil, s prknem jsem projezdil svět. Takže teď se už spíš jen soustředím na to, abych se nezranil a na podobné věci. Za žádnou metou se nehoním.
