Kdy jste byl naposledy v kuchyni?
Pokud se ptáte na restauraci, bylo to před dvěma dny. A byl to záhul, už jsem z toho zápřahu čtrnáctihodinových směn dvacet dnů v měsíci vypadl. Nebylo by fér, kdybych se za tohoto stavu vydával za šéfkuchaře.
Jak to myslíte?
Úplně jsem se vaření nevzdal, protože to mě na gastrobyznysu baví nejvíc. Ale v kuchyni jsem, jen když mám čas a chuť. Pozici šéfkuchaře jsem předal kolegovi Štěpánovi Danihelovi. Pořád s tou restaurací žiju, konzultujeme spolu všechna jídla, občas něco na kartu uvařím. Aktuálně tam mám třeba lečo s domácím tofu. Musel jsem ale přesunout pravomoci a odpovědnost na někoho jiného, protože mám na starosti celý gastroprovoz našeho hostelu. Vedle restaurace řídím pekárnu, kavárnu, cukrárnu a dvě kantýny. Teď jsme jednu kavárnu ve městě zavřeli, protože ji budeme rekonstruovat. Do toho mám rodinu a děti, které nechci zanedbávat. Nemůžu trávit tolik času v kuchyni.
Moc nerozumím celorepublikovému úspěchu kebabu. Myslím, že to je spíš jídlo nočních mejdanových lidí. Navíc funguje i jako dobrý vyprošťovák.
