Jeho cesta na silnici nebyla přímá. V mládí trénoval hokej, poté se pustil do dráhové cyklistiky a v roce 2009 vyhrál český juniorský titul. Až poté se začal učit, co jsou to velké silniční závody. A dnes má smlouvu s jednou z nejlepších stájí světa.
Přesto zůstává nohama na zemi, dobře ví, že ho ještě čeká hodně dřiny. „Mám možnost posunout se dál. Alespoň zjistím, jestli ve mně ještě něco zůstalo,“ plánuje.
Máte za sebou skvělou sezonu. Dochází vám, že jste aktuálně nejlepší český cyklista?
Momentálně asi jsem, letošní rok se mi hodně povedl. Ale jinak mám samozřejmě ještě co dotahovat.
Kterého úspěchu si ceníte nejvíc?
Vítězství v etapě na Giru. To je pro mě víc než celkové šesté místo.
Čím to, že jste výkonnostně vyletěl až po třicítce? Jiní cyklisté v tomto věku už začínají spíš zpomalovat.
Dřív jsem se hodně stresoval, teď jsem se uvolnil. Změnil jsem nastavení v hlavě. A měl jsem dobrou přípravu, strávil jsem měsíce ve výšce v Kolumbii, což je pro cyklisty hodně důležité, zlepší se okysličování krve.
Jan Hirt Narodil se 21. ledna 1991 v Třebíči. V roce 2009 vyhrál český juniorský titul v dráhové cyklistice. V roce 2014 závodil za Etixx, v roce 2015 podepsal smlouvu s polským týmem CCC Sprandi Polkowice a debutoval mezi profesionály. V roce 2017 se po závodě Kolem Chorvatska, kde skončil na třetím místě za vítězem Vincenzem Nibalim, zúčastnil svého prvního velkého etapového závodu Giro d’Italia. V srpnu roku 2020 se zúčastnil Tour de France. Od sezony 2021 se přesunul do týmu Intermarché–Wanty–Gobert Matériaux. V roce 2022 vyhrál „královskou etapu“ a celkovou klasifikaci závodu Kolem Ománu, v květnu etapu Giro d’Italia. Celkově skončil na 6. místě. |
Začalo se vám dařit a vzápětí jste změnil tým, to je trochu zvláštní.
U nás v týmu (Intermarché-Wanty-Gobert - pozn. redakce) dlouho otáleli s novou smlouvu. Říkal jsem jim, že mám hodně nabídek, že si musejí pospíšit… Nereagovali, takže jsem se rozhodl. Od Quick-Stepu hodně čekám. Každý, kdo tam přijde, jde nahoru.
Ale po odchodu se většinou zase zhorší.
To ano. Ale to jsem neřešil. Důležité pro mě bylo, že mám možnost posunout se dál. Alespoň zjistím, jestli ve mně ještě něco zůstalo.
Tým Quick-Step je plný hvězd, takže se může stát, že nedostanete možnost jet na umístění, budete jako domestik jen pomáhat lídrům.
To se klidně může stát. Ale náš sport je kolektivní a tomu se musím přizpůsobit. A když budu makat a budu na tom líp než ostatní, šanci bych dostat měl. A nemá smysl bránit se přirozené hierarchii.
Je tam například největší hvězda závěru letošní sezony Remco Evenepoel, ovládl Vueltu.
Dlouho neměl výsledky, až teď vyletěl. Uvidíme příští rok. Ale pokud bude mít opět na to, aby vyhrál nějakou Grand Tour (společné označení tří nejvýznamnějších etapových cyklistických závodů, Gira d’Italia, Tour de France a Vuelty a España, pozn. redakce), rád mu pomůžu. Pracovat pro takového jezdce je potěšením. Ale to je daleko, uvidíme.
Vraťme se k vám. Co je pro vás na závodě Grand Tour nejtěžší? Vydržet v zápřahu celé tři týdny?
To asi ne. Z fyzického pohledu nemám problémy. Těžší bývá začátek. je rychlý, bývá to boj o pozice, všichni mají hodně sil a bývá tam hodně pádů, odpadá spousta lidí. To se snažím přežít a těším se na druhou polovinu, která bývá víc v kopcích.
Takže na fyzičku se můžete spolehnout?
Vždy něco může přijít, celkově jste tam měsíc. Například letos jsem skončil na Vueltě po pěti dnech, našli mi covid. Takže nikdy nevíte.
A to byl jen pozitivní test, nebo jste se cítil nemocný?
Škrábalo mě v krku, potil jsem se, měl jsem teploty. Covid mi zjistil týmový doktor, nebylo to při oficiálních testech. Nakonec jsem byl týden opravdu nemocný. Ale když jsem měl chřipku, cítil jsem se hůř. Nebylo to nijak silné.
V cyklistice se proti covidu šlo hodně razantně, na závodech končilo kvůli pozitivnímu testu hodně favoritů. Souhlasíte s tímto nekompromisním postupem?
Oni to potom hodně změkčili. Na Vueltě nakonec rozhodli, že závodník může s pozitivním testem jet, vyřazení ze závodu nechali na rozhodnutí týmu. A to je podle mě správně, pokud závodník nemá symptomy, jen pozitivní test, měl by závodit.
Máme štěstí, že z našeho sportu nezbohatneme, říká vodní slalomář Přindiš |
Ještě bych se vrátil k pádům. Kvůli němu nedokončil Vueltu favorizovaný Primož Roglič. A objevily se hlasy, že často padá, protože nemá dobrou techniku jízdy na kole. Protože začal pozdě, býval to skokan na lyžích. Máte stejný pocit?
Nemyslím si, že by na kole nějak špatně seděl nebo jezdil. Spíš už z těch pádů může mít psychický blok. Jel jsem hodněkrát vedle něj a myslím si, že kolo ovládá dobře. Možná moc tlačí, riskuje. Jenže musí, já tolik neriskuju, nebojuju o vítězství, takže tolik nepadám. Nakonec ani já jsem nejezdil na kole vždy, hrál jsem hokej, to byl dřív můj sen.
Ruské peníze nemají v pelotonu co dělat
Jan Hirt je nominován v anketě ESQUIRE MAN 2020. DEJTE MU HLAS! |
Letos došlo v profesionální cyklistice ještě k jednomu omezení. Souhlasíte s vyloučením ruských a běloruských týmů?
Ano. Nikdo by neměl podporovat válku. A co se týká ruských sportovců, je to složité. Je možné, že za nic nemohou. Ale dělit je podle názoru na válku je komplikované a obtížně realizovatelné… Takže s vyřazením Gazpromu určitě souhlasím, rozhodnout o ruských cyklistech je složitější.
Máte v cyklistice nějaký cíl, kterého byste ještě chtěl dosáhnout?
Udělat bednu v celkovém pořadí závodu Grand Tour. Vždyť na čtvrté místo jsem měl na Giru nějakých dvacet sekund. Na druhou stranu, na pódium to bylo daleko. Takže to bude hodně těžké. A také bych chtěl vyhrát etapu na Tour de France.
Vyhrál jste na Giru, které bývá profilem těžší než Tour. Přesto je pro vás Tour víc?
Určitě. Každý zná Tour. I ti, co se v cyklistice nevyznají a nesledují ji. Je to nejprestižnější závod, všichni tam posílají nejlepší jezdce a všichni na ni maximálně vyladí formu. Dlouhodobě vydělává na tom, že je uprostřed léta, o prázdninách, v nejvhodnější čas. Proto se stala nejpopulárnější.
A co třeba olympiáda?
Ta není pro cyklisty takovým lákadlem jako velké klasické závody. A navíc, vyhrát olympiádu, to si musí sednout hodně věcí dohromady, nejde jen o vaši výkonnost, ale také o nominaci, o váš tým, musí se vám povést jeden jediný den.
Pivo si klidně dám
DOTAZNÍKV co nejvíc věříte? Co pro vás znamená úspěch? Co dodává člověku životní sílu? Je někdo, ke komu vzhlížíte? Posloucháte víc rozum, nebo instinkt? Při čem nacházíte vnitřní klid? |
Máte čas na normální život? Jak vypadá váš běžný den?
Mám to rozdělené na období. Když se musím připravovat na závody, je to jiné. Tři měsíce před vrcholem sezony se držím hodně zkrátka, dávám životosprávě všechno. Správně jíst, hodně spát, nikde nelítat. Po akci můžu polevit, zajdu si na koleno a dám si pivo.
Takže tři měsíce před Girem si nemůžete dát pivo?
Jedno pivo ano, ale ne každý den. Mně to nechybí. Stejně jako mi nevadí jíst jen lehká jídla a držet si váhu.
Tu si kontrolujete sám, nebo na vás někdo dohlíží?
Sám. Jen se občas zeptají. Ale na některých závodech chodíme každé ráno na váhu, což je třeba kvůli tomu, aby věděli, jak ztrácíme vodu. Ale jíst nám nezakazují, Grand Tour je třítýdenní extrémní výdej energie, nemůžete tam držet dietu.
Co jíte na závodech?
Každý tým má kuchaře a menu dělá on. Takže tučná jídla ani nemáme v nabídce. Ale nabírat si můžeme, kolik chceme. Slyšel jsem však, že například v Jumbu (tým Grand Tour) jim i nosí přesné porce na váhu. S tím jsem se já naštěstí ještě nesetkal.
Jaká je tedy skladba jídla, které vám kuchař připraví na závodech?
Vařená zelenina, saláty, ryba, kuře, rizoto, těstoviny, ovoce... Občas i nějaký steak, prorostlé maso však ne. Z uzenin snad jen prosciutto. Ve dnu volna dostaneme i pizzu nebo burger, jako zpestření.
VYBERTE SI SVÉHO ESQUIRE MANA A HLASUJTE!
