Streamovací služby vše změnily, říká hudební objev roku raper Călin

Hudbě se rodák z Kišiněva Călin Panfili začal věnovat ve třinácti, když zvítězil v talentové soutěži Bena Cristovaa. Na gymnáziu nahrál první písně, prorazil sérií singlů, před dvěma lety debutoval albem Svědomí a letos s albem Popstar ovládl české žebříčky prodejnosti, stejně jako statistiky Spotify.

Rapper Călin Panfili při focení pro anketu Esquire Man | foto: Esquire, Benedikt Renč

Ne snad, že by nebyl známý už dřív, vždyť na předávání hudebních cen Anděl vystoupil už v roce 2019. Přesto je pro mnohé Călin letošním hudebním objevem roku.

V létě jste vylétl na pozici nejposlouchanějšího Čecha na Spotify, na YouTube mají vaše písně kolem deseti milionů zhlédnutí. Přesto si myslím, že starší čtenáři vás nebudou znát. Jak byste se jim představil?
Jsem interpret, tvořím energickou hudbu pro lidi. Jsem tvořivec, raper i hudebník.

Co sám považujete za svůj největší úspěch?
Že jsem dokázal lidem kolem sebe, že se dá tím, co dělám, uživit. A že to je seriózní věc a musejí to seriózně brát.

VYBERTE SI SVÉHO ESQUIREMANA A DEJTE MU HLAS!

Takže v začátcích kariéry jste bojoval s tím, že někdo nebral vaši tvorbu vážně?
Je to tak. Když jsem přišel za rodiči v nějakých osmnácti, nebrali to moc vážně. Což naprosto chápu. Spousta lidí vám řekne: „Jdi si za svým snem a ono to nakonec vyjde.“ Ale není to tak úplně pravda, hodně lidí skončí pod vrcholem. Dají něčemu celý život, ztratí v tom vše, ale nikdo o nich neví. Takže je normální reagovat s rezervou, když vám někdo řekne: „Budu se živit hudbou.“

Călin Panfili

Narodil se 11. srpna 1997 v moldavském Kišiněvu.

V roce 1999 se přestěhoval do Česka.

V roce 2010 zvítězil v talentové soutěži účastníka SuperStar Bena Cristovaa. S ním občas spolupracuje, objevuje se v jeho klipech.

První písně nahrál na gymnáziu s dnes již známým zvukařem a producentem tvořícím pod přezdívkou D.Kop.

Vydává hudbu na vlastním labelu Rychlí kluci v Mike Roft Records, kde působí i jeho častý spolupracovník, raper Stein27.

V roce 2019 nahrál s dalšími českými rapery píseň Až na měsíc, která se stala hitem. Na Youtube má 35 milionů zhlédnutí.

Ve stejné době ho proslavil další hit Růže, který nahrál se Steinem27.

V roce 2020 vydal debutové album svědomí.

V roce 2022 vydal velmi úspěšné album Popstar, které bylo deset týdnů na první příčce českého žebříčku prodejnosti alb a z něhož pocházejí tři number one hity: Hannah Montana, Praha/Vídeň a Nad ránem.

Kdy jste začal věřit vy?
Měli jsme nějakou sestavu, první písničky… Když jsme založili label, udělali první dema, klipy, začal jsem v tom já osobně potenciál vidět. Zlomový moment nastal asi v roce 2017, kdy uspěla první písnička.

Tehdy jste si mohl říct: „Dokázal jsem to“?
To si neřeknu asi nikdy. Ale myslím si, že největší změnou je, když vás začnou poznávat lidi na ulici. Reálně si začnete uvědomovat, že za čísly na internetu někdo je – někdo, koho jste nikdy neviděli, si vaši tvorbu pouští. Potom zkusíte udělat první koncert, lidé stojí před vámi a už přestanete pochybovat, že opravdu existují a znají vaše písničky.

Jak dlouho trvalo, než vás hudba začala živit?
Když jsem měl první písně, nějaké peníze se hudbou vydělat daly, ale dnes je to na úplně jiné úrovni. Tehdy neexistovaly streamovací služby, lidi o vás moc nevěděli, koncerty se nevyprodávaly.

Takže dnes se dá hudbou vydělat dobře?
Určitě. A už se člověk nemusí dostat do nejvyššího levelu, aby si udělal hezké živobytí.

Kolik může být v Česku takových lidí?
Řekl bych, že u nás se momentálně uživí rapem tak sto lidí.

V létě jste se stal českou jedničkou na Spotify. Kolik taková věc vynese?
To se takhle nedá říct. Spotify má předem určenou částku na časové období, kterou rozděluje mezi interprety a průběžně se to mění.

Na YouTube máte miliony zhlédnutí, dá se výdělek porovnat se Spotify?
Je vidět, že YouTube v poslední době trochu ztrácí sílu, největší hity dřív a víc vyletí na Spotify. A na příjmy je Spotify asi lepší, stále víc lidí si zvyká platit za streamovací služby.

Je dobře, že nejsem další Yzomandias

Před dvěma lety vyhrál anketu Esquire Man raper Yzomandias, se kterým jste spolupracoval. Zaujal mě ten kontrast – jeho vzhled, styl oblékání, chování… vše spadá do škatulky drsný raper. Na vás nikdo na první pohled nepozná, co děláte. Teď tady sedíte vedle mě a mluvíte a působíte jako čerstvý absolvent univerzity. Není to pro rapera na škodu?
Rap je hudební žánr jako každý jiný a dá se dělat hodně způsoby. Prezentuje se v něm široká škála lidí a každý má nějaký charakter. A je dobře, že tady vedle vás nesedí další Yzomandias, protože takový už jeden je. A myslím si, že až příště budete dělat rozhovor s nějakým raperem, bude zase úplně jiný.

DOTAZNÍK

Jste nominovaný v anketě Esquire Man. Co definuje muže 21. století?
Nic, doba se změnila. Dnes se může člověk prezentovat jak chce a nemusí se nijak škatulkovat.

Co vám zaručeně rozpumpuje krev v žilách?
Jsem náladový člověk, takže občas to je zpráva, občas rytmus, občas pasáž v písničce nebo změna počasí... Stačí mi málo, jsem hodně impulzivní.

Co je v životě nejdůležitější?
Zdraví a rodina. A potom svoboda.

Jaká je poslední rada, kterou jste někomu dal?
Investuj peníze! To bylo po pár sklenkách vína, to jsem vždy hodně chytrý.

Při čem nacházíte klid?
Stále to je tvorba hudby. Když jsme v kreativním procesu a daří se nám, přistihnu se, že si to neskutečně užívám.

Po čem na konci dne nejvíc toužíte?
Po tom, abych měl splněno vše, co jsem měl splnit, a mohl si v klidu lehnout. S vědomím, že jsem nic neodložil na zítřek. Ale samozřejmě, ve většině případů to tak není.

Jak zvládáte slávu, úspěch? Hodně lidem stoupne do hlavy a přehází jim hodnoty.
Tady asi nejsem hoden odpovídat. Nemůžu vám přece říct: „Já se nijak nezměnil, jsem furt stejný.“ To ať posoudí jiní. Ale je jasné, že to s člověkem něco udělá, úspěch každého změní. Nejen co se týká sebevědomí. Takže jsem se musel změnit i já. Ale protože se obklopuju už roky stále stejnými lidmi, myslím si, že to snad nebylo o moc. Vaši nejbližší vám většinou nastaví zrcadlo.

Jste původem z Moldavska, ale vyrůstal jste už v Česku. Považujete se za Čecha?
Jsem tu s rodiči třicet dva let, oba mluví česky, za nic jiného bych se považovat nemohl. A stále bydlím v Brně.

Taky vypadáte jako Moravák.
Jako typický Moravák? Dobré (nahodí brněnský přízvuk – pozn. red.). Je pravda, že nevypadám jako Moldavan. Ale to je spíš tím, jak se chovám a jak se oblékám.

Do Moldavska jezdíte?
Každý rok – mám tam prarodiče. Letos to bohužel kvůli válce nejde, ale jak to půjde, pojedu za nimi.

Určitě s nimi komunikujete – jak prožívají ruský útok na Ukrajinu? Válku měli u hranic a Moldavsko bylo dokonce označováno za další možný Putinův cíl…
Je tam cítit obrovský tlak. Vždyť Oděsa je pár kilometrů od Kišiněva, je tam atmosféra napětí a strachu.

Výhoda východního původu

Když jsem se díval na vaše vystoupení, zaujalo mě, že na pódiu se vždy pohybuje velká skupina lidí. To je záměr?
Vím, co myslíte. Ale není to tak pokaždé. Ale když je nějaký velký milník, euforická událost, jako byly majáles nebo křest, vlezou na podium všichni kamarádi a slavíme. Naopak, když hraju v menších městech, jsem rád, že jsem na pódiu sám s dýdžejem a nikdo se mi tam nemotá.

Jak je pro vás důležitá parta kolem vás, přátelé?
Je to pro mě velká část života. Když máte kolem sebe lidi se stejnými zájmy a potkáváte se občas klidně 24/7, nemůže to být jinak. Chodíme ven, na bowling a přitom se bavíme o hudbě. Samozřejmě to někdy může být až otravné, ale jsem za to hrozně rád. Jsem na všechny zvyklý a už bych asi nemohl fungovat s někým jiným.

Hovořili jsme o Moldavsku – má váš původ vliv na vaši hudbu?
Já to asi nejsem schopný posoudit, ale říká se, že my interpreti z Východu, jako například Viktor (raper Viktor Sheen – pozn. red.) nebo Anet (raperka Annet Charitonová aka Annet X), jinak tvarujeme slova. Kvůli tomu, že jsme se učili jako první jiný jazyk, jsme schopni ohýbat češtinu do tvarů, které by Čecha nenapadly. Vznikají tak i zajímavá spojení, která třeba někoho zaujmou.

VYBERTE SI SVÉHO ESQUIRE MANA A HLASUJTE!