Jeho hrob objevily spolu s ostatními v roce 1990 v Griswoldu v Connectitutu děti, policie si nejprve myslela, že rovy mohou ukrývat oběti tamního sériového vraha. Ukázalo se však, že jsou staletí staré, devětadvacet ostatků pocházelo z konce osmnáctého a začátku devatenáctého století.
Jeden hrob se lišil, už tím, že byl zatíženým kamenem. Pod ním archeologové našli poničenou rakev a kostru s podivně instalovanou lebkou a kostmi. A s proraženými žebry v místě, které napovídalo pokusu vyjmout srdce.
„Nikdy jsem nic takového neviděl,“ vzpomínal Nick Bellantoni. Potom jej prý jeden z kolegů seznámil s historií „upírů“ ze sousedního Jewett City.
S tuberkulózou chodila upíří panika
V roce 1854 tam místní exhumovali několik těl, která považovali za upíry zabíjející obyvatele. Dokonce se o tom dochovalo několik dobových novinových článků. Folklorista Michael Bell v knize Potrava pro mrtvé: na cestě novoanglických upírů připomíná, že v Americe oné doby to nebyl úplně ojedinělý jev. V roce 2012 sám odhalil osmdesát „upířích“ hrobů, podle jeho mínění však byly jen vrcholkem ledovce, soudil, že jich jsou celé stovky.
Krásnější tvář jsem nerekonstruoval, říká o středověké ženě expert Její život i jméno je stále hádankou zahalenou tajemstvím. Její krásný, souměrně řezaný obličej se však i po sedmi stovkách let vyjevil. Podle forenzního umělce, který tvář neznámé středověké ženy rekonstruoval, vypovídá jeho symetrie i o jejím dětství, spokojeném, zdravém, blahobytném. |
Jednotlivé případy nesly společné charakteristiky. Téměř výlučně došlo k upíří panice uprostřed výbuchu tuberkulózy. Typicky postihla venkovskou rodinu. I když lékaři nemocným vysvětlili, co je sužuje, začali rodinní příslušníci ukazovat prstem na ty, kteří tuberkulóze padli za oběť jako první: Byli to upíři, kteří nesou vinu za utrpení a kteří dokonce dál pustoší živé! A proto se lidé odhodlávali k exhumacím, aby řádění „upírů“ zastavili. Často po nich volaly ženy zemřelých, žádaly o ně jejich děti, trvali na nich rodiče obětí epidemie.
Někde se manipulace s ostatky odehrávala pouze v režii místních vesničanů, jinde se jich účastnili dokonce i obecní funkcionáři, duchovní i lékaři. Leckde to byly tajené operace, jinde docela veřejné, dokonce svého druhu svátky. V roce 1793 se veřejného pálení srdce údajného démona – upíra, který měl „stále sát krev tehdy ještě živé manželky kapitána Burtona“, účastnily v Manchesteru stovky lidí, uvedl v roce 2012 server Smithsonian.
Jedním z obětí tuberkulózy byl i „upír“ z Griswoldu. Původně jej archeologové znali jen jako „JB 55“, jak hlásal nápis na jeho rakvi. Poté se skrze analýzu DNA podařilo ostatky JB 55 spojit s farmářem jménem John Barber. Potvrdil to i nekrolog z roku 1826, věnuje se dvanáctiletému chlapci Nicholasi Barberovi, zmiňuje však i jeho otce Johna Barbera. Vedle rakve označené „JB 55“ přitom ležela rakev s nápisem „NB 13“, připomněl v magazínu Smithsonian článek v roce 2019. Později se ukázalo, že ostatky nepatřily Barberovu synkovi Nicholasi, ale jeho bratranci Nathanu.
„Upír“, Máří Magdaléna, vladaři. Díky 3D ožívají lidé minulosti Žil před čtyřmi stovkami let, můžeme mu však pohlédnout do královské tváře. Díky ostatkům, pokročilé vědě a moderním technologiím dokážeme realisticky zpodobnit obličeje mnohých postav historie. Nedávno se veřejnosti představila svatá Ludmila, plejáda historických postav, které „opět našly“ svou podobu, je však početná. Neschází mezi nimi ani francouzský král Jindřich IV. |
Každopádně právě zkraje devatenáctého století se Novou Anglií prohnala nejen tuberkulóza, ale též panika z „upírů“. Kraj přitom zažil už jednu tmářskou kampaň, vlnu honů na čarodějnice. Když se komunity setkaly s epidemií, sáhly po folklórních vysvětleních. Soužení, změny ve vizáži nemocných i jejich neobvyklé chování si rodina i sousedé vysvětlovali jejich transformací v „upíry“.
Vesničan s temným osudem
Identita „upíra“ „JB 55“ byla odhalena již před několika lety. Z kostí poznamenaných artritidou se též vědělo, že byl jeho život poznamenaný velmi tvrdou fyzickou prací. Víc však o Johnu Barberovi vyzradila až práce Parabon NanoLabs a Armed Forces DNA Identification Laboratory.
„Upír“ měl světlou pleť, oči hnědé nebo oříškové barvy, sem tam pihu. Nakonec došli i k forenzními portrétu Johna Barbera. Nebyl v tom však pouze zájem o to, jak oběť upíří paniky vypadala. Vědci, zčásti napojení na americké ozbrojené síly, chtěli doložit, že leccos lze zjistit i z velmi starých vzorků DNA. Toto byl právě ten případ.
„Technologie nepracuje příliš zdatně s kostmi, zejména pokud jsou staré. Staré kosti se postupem času lámou, rozpadají. A pokud leží ostatky stovky let, může ve vzorku skončit i DNA bakterií nebo hub z okolního prostředí. Chtěli jsme doložit, že dokážeme extrahovat DNA i z obtížných historických vzorků,“ uvedla pro server Live Science Ellen Greytaková z Parabon NanoLabs.
